Pereny – Trvalky
vytrvalé zahradní květiny

žurnál ze světa trvalek

Tahle kvítka si vysloužila již mnoho jmen. Zahradníci jim říkají odnepaměti odborně pereny od latinského perennae – vytrvalý. Pro botaniky jde zase o nedřevnatějící víceleté byliny. Lidově se jim říkávalo ostálky a v časech bří Čapků se vžilo jednoduše české „trvalky“. Slovem „trvalka“ se ale začalo říkat všem stálicím kolem nás. Původně ale značí vytrvalé venkovní zahradní květiny, které přezimují zčásti nebo zcela zatažené díky zásobním orgánům v podobě kořenů, oddenků, hlíz či šlahounů. Po většinu roku nás dokážou obšťastňovat květy všech barev, velikostí a tvarů, barevnými či pestrými listy, plody a semeníky, škálou vůní i chutí. Často se k trvalkám přiřazují i některé polokeře, cibuloviny, léčivky a koření, hlíznaté rostliny, hajničky, trávy, kapradiny a skalničky čili alpinky. Mnoho velmi známých a tradičních rostlin v zahradách i v přírodě patří právě mezi trvalky. Jsou velmi populární po celém světě a neustále se objevují rozmanité novinky, ať už nálezy z přírody nebo z kouzelných skleníků šlechtitelů.
Hosta neboli bohyška či funkie [Hosta.cz]Hosta neboli bohyška či funkie [Hosta.cz]

1-10  11-20  21-30  31-40  41-50  51-60  61-70  71-80  81-90  

Jméno: Ondřej FousDatum: 13.12.2016 20:31:21Přečteno: 6081 krát

Dvacet kouzel kakostů

Čapí nůsky čítají více než 400 druhů a v kultuře by se jistě dalo dnes již posbírat více než 1500 taxonů. V našem klimatu lze reálně zahradnicky využít asi dvě desítky druhů a několik set jejich variet. Když sem si v říjnu 1996 pořídil první tři druhy (z toho dva špatně určené a třetí hlíznatý), netušil sem jak osudová láska to bude. Během dvou let sem posbíral tři sta druhů. Časem se ukázalo, že nemá smysl pěstovat vše a sbírat je jako známky. Výstavy v roce 2004 a 2015 ukázaly sto, rsp. 130 vybraných položek ze stávajícího světového sortimentu. V kakostech se totiž pořád něco děje. Přesto lze nalézt sorty, které jsou i po dvaceti letech stále velice aktuální. A je jich dobrá padesátka.

V čem tkví jejich kouzla? Sluší se říct, že mezi kakosty najdete rostliny do všech stanovišť a bude to pravda. Od skalniček přes bahno, louku až po suchý stín či step. Na tom je bezpochyby kus pravdy. Ať zahradničíte kde chce, kakost pro vás existuje. To je velká herní výhoda. Představa o tom, jak kakosty vypadají se ovšem s realitou může docela významně rozcházet. Od drobných bobánků přes luční kvítí až po koberce podrostů. Nejčastěji je ovšem výzorem kakost spojován právě s divočejší planinou luk, stepí a okrajů lesů. V těchto podmínkách se také daří většině druhů. Barevné „nehty“ okvětních plátků dokáží zlákat nejednu romantickou duši a kdo jednou propadne, tomu není pomoci. Ovšem pozor, těch, kteří by o kakost neopřeli kolo, je velice mnoho. Prostě se nelíbí. Kakostím velikým handicapem je také skutečnost, že v květináčích většina z nich vypadá velice neatraktivně a tak jakkoliv jsou v záhonech obdivovány, prodávány jsou velice málo. Z velkých a hojně šlechtěných rodů peren je u nás bezesporu bezesporu nejméně populární. V porovnání s popularitou kakostů v západoevropských zemích je vkus našeho zákazníka namířen jiným směrem.

Sdílím ale těchto pár slov pro ty, kterým se kakosty líbí. Jejich pestrost a všestrannost se za poslední dvě dekády podařilo výrazně rozšířit. Jednak byly do kultury zavedeny některé nové druhy i variety podchycené v divočině, a samozřejmě, své plody přineslo především intenzivní šlechtění. V rámci variability druhu lze v přírodě nalézt některé formy a odchylky, které lze dále selekcí podpořit. Příkladem jsou plnokvěté či červenolisté formy G.pratense nebo albíni od G.himalayense a G.ibericum. Červenohnědé listy má i G.maculatum a nové barvy květů či jejich kreseb se objevily u G.phaeum, G.nodosum, G.sylvaticum a G.sanguineum. Výrazné zvětšení květů selekcí se podařilo u G.wlassovianum, G.sanguineum či G.himalayense. Velikost květů je ale jednou z kapitol, v které udělalo obrovský pokrok především šlechtění. V tom má samozřejmě nebývalý prim a nekonečný respekt Alan Bremner na Orknejských ostrovech, který v posledních třech dekádách uskutečnil několik set hybridních kombinací v tisících opakováních a je autorem takových pecek jako ´Patricia´, ´Dilys´ nebo ´StOla´. Bohužel řada jeho hybridů je u nás dlouhodobě neudržitelných. Zejména oblíbené novozélandské druhy přináší sorty s deklarovanou mrazuvzdorností, které ale nesnesou naše výkyvy teplot a vlhkosti. Jeho nejopěvovanější kousky tak z mého pohledu překonávají spíše méně zmiňované popelky jako ´Chantilly´, ´Sabani Blue´ či ´Westray´. Podobně zdařilé a velmi prověřené jsou i šlechtitelsky duplicitní či sporné ´Phillpe Vapelle´ a ´Sirak´.

Píle ale není osud a tak největší hity posledních dekád nejsou z dílny toho, kdo ukázal cestu. Opratě pevně třímá Příroda a tak se věří, že Geranium ´Rozanne´ vzniklo skutečně na zahradě dvou anglických seniorů. Donald a Rozanne Waterer se tak stali legendou a příběh téhle „růženy“ už vydal na hezkých pár senzačních novinových titulků. Jisté ale je, že se dnes jedná o jednu z nejprodávanějších peren v Evropě. Tedy myšleno v té západní Evropě. Na paty jí svého času dokázala šlapat jen Heuchera ´Caramel´. Třeba si jí někdo všimne jednou i u nás. Zjištění, že G.wallichianum agg. lze křížit s komplexem G.himalayense nabilo šlechtitelům na řadu let. Obě skupiny mají významnou variabilitu a tak jsme se dočkali dnes už desítek „novinek“. Marco van Noort a další nás nezásobují jen echináckama. Zajímavý boj se strhl o „růžovou růženu“, ale bohužel si každý množitel udělal tu svou a nejlepší vybere až trh. A ten umí být slepý.

Křížení kakostů z protilehlých koutů světa se stalo potěšením mnohých zahradníků a na svět přišly opravdu netušené kombinace. Veskrze konzervativní G.sanguineum, které dokázal pouze Alan přinutit ke sňatku s G.procurrens se najednou spustilo s G.wlassovianum, G. psilostemon a dokonce i s již kříženým G.x oxonianum. Násobné křížení už není výjimkou, protože ne všechny hybridy zůstávají sterilní. Příkladem za všechny je fantastický ´Orion´, který dle mého skromného soudu mnoha svými kvalitami strčí do kapsy i růženu. Ten má v sobě G. pratense x himalayense x clarkei. V růžích dokonalý, v květináči zcela nepovšimnutelný. Tradiční kavkazská trojka G. ibericum, platypetalum a renardii do sebe pustila ještě G. gracile, libani a pelloponesiacum čímž rozjela škálu barev, habitů a listových „plyšáků“. Okaté G. psilostemon je pokušením mnoha pěstitelů, bohužel tyto kombinace často ohrožují jeho už tak nahnutou mrazuvzdornost. To ukázala extrémní zima 2006 a 2012 tam, kde zůstaly nepřikryty listovým opadem.

Kulturní hybridy si, jak známo, nesou nějakou tu informaci z obou rodičů. A nejde zdaleka jen o mrazuvzdornost nebo velikost květů. Je to třeba i délka kvetení, kterou proslula zejména ´Rozanne´, spojivše délku kvetení obou rodičů do šesti měsíců a stala se jednou z nejdéle kvetoucích peren vůbec. Vidíte? Má hluboké kořeny a dobře se zásobí vodou, díky rodičům roste dobře v polostínu i na slunci (zalitá), dobře se opírá o růže i kvetoucí keře, západoevropané ji milují, kvete do nekonečna. Prostě jedna z nejlepších kytek dnešních časů. A přeci českého diváka nazaujala. Možná se ptáte, jestli ho z loňské výstavy zaujalo vůbec něco? Ani ne. Své zákazníky mají skalničkové G.cinnereum, občas se chytne někdo na kavkazanky a nebo G.sanguineum. No a ´Hocus Pocus´, samozřejmě! Těch pár zahradníků, který se líbí ´Lace Time´nelze počítat! I když potěšili.

Podstatné je ovšem i rozšíření ekologie u některých soret. Nejznámější je asi G. x cantabrigiense v kterém se snoubí skalnička s hajničkou, což je vražedně skvělá kombinace z hlediska nejširší možné ekologické amplitudy. Například na budoucí stín. Je to rozhodně lepší, než se snažit závlahou ukecat G. macrorrhizum k růstu na slunci. Kavkazské druhy to mají podobně, protože z relativně citlivého G. renardii udělal G.platypetalum solidní perenu do obrub. G. sanguineum s G. procurrens umí taky výborný okraj záhonu odolný slunci a suchu. Pro G. ´Patricia´nebo ´Nicola´ znamenají G. x oxonianum a G. endresii nejen prodloužení kvetení, ale i výraznou změnu habitu. Výškově je lze pak dobře kombinovat s kultivary G. psilostemon. Podobné triky lze samozřejmě vyvádět i s hybridní skupinou G. himalayense, G. clarkei, G. collinum a G.pratense včetně subsp. stewartianum. Nejzajímavější zahradnickou hru si ovšem můžete střihnout s kavkazankami a nechat je kvést dva měsíce. Od první ´Stephanie´ až po poslední ´Rosemoor´ .

Poslední a přitom nejprvnější ze všech je G. phaeum s příbuzenstvem. Říše elfů mezi kakosty. Jejich kvítky nesené časně a vysoko nad trs jsou tak drobné, že si jich nevšimne nikdy nikdo. Kvítka s plátky od bílé, přes různé lila, růžové, fialové až černě vínové s rozmanitými drobnými kresbami, výraznými prašníky a skvrnami na listech i třeba s tečkami na lodyhách. Přežijí v područí stromů či keřů vše a rády se sejou. Geranium forever. Za dvacet let si je doneslo dvacet lidí. Jako dárky.

PostImage.org

Jméno: Ondřej FousDatum: 13.12.2015 12:32:00Přečteno: 9732 krát

Jméno: Ondřej FousDatum: 13.12.2015 12:22:14Přečteno: 1302 krát

Jméno: Ondřej FousDatum: 13.12.2015 12:17:34Přečteno: 779 krát

Jméno: Ondřej FousDatum: 13.12.2015 12:12:16Přečteno: 1281 krát

Jméno: Ondřej FousDatum: 13.12.2015 12:02:49Přečteno: 874 krát

Jméno: Ondřej FousDatum: 6.12.2015 10:51:47Přečteno: 1359 krát

Jméno: Ondřej FousDatum: 6.12.2015 10:29:02Přečteno: 980 krát

Jméno: Ondřej FousDatum: 6.12.2015 10:21:09Přečteno: 1307 krát

Jméno: Ondřej FousDatum: 6.12.2015 10:14:47Přečteno: 909 krát

1-10  11-20  21-30  31-40  41-50  51-60  61-70  71-80  81-90  


pokud nás chcete kontaktovat napište na pereny(zavináč)email.cz.


[CNW:Counter] Valid XHTML 1.0! Valid CSS!

Váš prohlížeč plně nepodporuje CSS! Your browser does not support CSS!