Pereny – Trvalky
vytrvalé zahradní květiny

žurnál ze světa trvalek

Tahle kvítka si vysloužila již mnoho jmen. Zahradníci jim říkají odnepaměti odborně pereny od latinského perennae – vytrvalý. Pro botaniky jde zase o nedřevnatějící víceleté byliny. Lidově se jim říkávalo ostálky a v časech bří Čapků se vžilo jednoduše české „trvalky“. Slovem „trvalka“ se ale začalo říkat všem stálicím kolem nás. Původně ale značí vytrvalé venkovní zahradní květiny, které přezimují zčásti nebo zcela zatažené díky zásobním orgánům v podobě kořenů, oddenků, hlíz či šlahounů. Po většinu roku nás dokážou obšťastňovat květy všech barev, velikostí a tvarů, barevnými či pestrými listy, plody a semeníky, škálou vůní i chutí. Často se k trvalkám přiřazují i některé polokeře, cibuloviny, léčivky a koření, hlíznaté rostliny, hajničky, trávy, kapradiny a skalničky čili alpinky. Mnoho velmi známých a tradičních rostlin v zahradách i v přírodě patří právě mezi trvalky. Jsou velmi populární po celém světě a neustále se objevují rozmanité novinky, ať už nálezy z přírody nebo z kouzelných skleníků šlechtitelů.
Hosta neboli bohyška či funkie [Hosta.cz]Hosta neboli bohyška či funkie [Hosta.cz]

1-10  11-20  21-30  31-40  41-50  51-60  61-70  71-80  81-90  

Jméno: Ondřej FousDatum: 13.12.2015 12:32:00Přečteno: 6716 krát

Cizí nebo domácí?

Umí si včela vybrat mezi květinou domácí a přespolní? Dokážete si představit, že národovecký užitečný hmyz odmítne nektar z americké květeny? Nepřipomíná vám to něco?

„Američanům nenaléváme“ skví se nápis na pultě hospody v legendární sestavě krátkých filmů (českých). Někdy se setkáváme s prostými ukázkami xenofobie na poli nečekaném. Mezi květinami. Když se člověk rozhlédne po našich zahrádkách, parcích, hřbitovech a chatových osadách, může se mu snaha o urputnou čistotu naší přírody zdát marná a možná i zcestná. Řada hostů zde roste desítky let a chovají se mravně i když jsou z Asie či Ameriky. Přesto jim těch několik nemravně se chovajících, říkejme jim třeba invazních, pokazilo reputaci a podpořilo některé radikální názory na očištění nejen přírody, ale i měst a obcí.

Jiří Sádlo se zabývá problematikou invazních druhů již řadu let: „Byl by pro nás průšvih třeba zjistit, že kopřiva je nepůvodní druh. Naštestí hysterie panuje pouze v lidových vrstvách a v odborných kruzích se chápe celá složitost věci. Například tzv. „černý seznam“ na kterém jsou netolerované tři druhy a lokální přísnost se vyžaduje na dalších 18 druhů. Na příklad akát se tak bude hubit v rezervacích, jinde se jeho výskyt regulovat nebude, dokonce nelze vyloučit i jeho podporu například coby stromu v ulicích“

Ano věci nejsou tak jednoduché jak se zdají a univerzální tažení proti všemu „nepůvodnímu“ se pomalu ale jistě stává minulostí. Začínáme posuzovat skutečné negativní vlivy jednotlivých druhů v té či oné situaci. Případ bolševníku, křídlatky a netýkavky ukázal konkrétní vliv na naše původní společenstva a do jejich likvidace se dnes investují nemalé částky. Ve skutečnosti hlavní příčinou jejich rozšíření bylo zanedbání péče o krajinu a související management. Ať již šlo o kosení břehů vodních toků, pastvu či kosení v údolních nivách a na okolí železničních pelunků, mezí a vůbec zbytkových ploch. Podobně rozšíření akátu je dáno do značné míry ztrátou hospodaření na porostech. Pak nemůže být překvapením, když se viniční kůly na jižní Moravu vozí z Maďarska.

Za posledních 150 let se do našich zemí produkovaly stovky druhů rostlin všech kategorií. Řada z nich s výrazným hospodářským užitkem. Právě akát jako „projekt“ rodu Lichtenštejnů jistě změnil tvář jižní Moravy a včelaři si na něj jistě nedají sáhnout. Dřevo zdánlivě nevyužíváme, ale ve skutečnosti kromě zmíněných viničních kůlů je z něj pomalu každé dětské hřiště a svou tradici má i v bednářství, potažmo vinařství.

Když se hovoří o zhoubném vlivu cizokrajných dřevin v české krajině, obvykle se kromě akátu velmi brzo narazí na další ikonu. Švestka je totiž původem z Malé Asie a věří se, že ji přinesly slovanské kmeny do střední Evropy. Je tu tedy dostatečně dlouho aby byla prohlášena za původní? Věřím, že kdyby Agentura ochrany přírody a krajiny začala po Moravě kácet švestky, nesetkalo by se to s všeobecným nadšením. Navíc švestka není jediná, kdo u nás není docela doma a k tomu přidejme i to, že všechny kulturní ovocné stromy v krajině jsou šlechtěné odrůdy. Ty jsou často původem z Francie, Německa, Anglie, Ameriky či Ruska. Vytlačily naše původní plané hrušky z mezí a jabloně z okrají lesů? Nepochybně ano. Přesto jsou staré sady často předmětem ochrany i ve státech chráněných územích. Měříme tak introdukovaným rostlinám stejným metrem?

Nečekaně vznikl problém ve městech a zejména v tzv. šedých, nebo chcete-li měkkých zónách příměstí a malých obcí. Naše města jsou plná cizokrajných květin a dřevin. Odborníci se celkem shodnou na tom, že intravilán města je natolik stresové prostředí, že se zde bez introdukovaných dřevin neobejdeme. Emise, absence půdního vzduchu, nekvalitní podloží, nedostatek vody, teplotní výkyvy a zasolení jsou podmínky, které jsou pro stromy v ulicích téměř k nežití. V parcích je to o něco lepší, zejména v těch velkých, ale my potřebujeme ve městech i malé parčíky a atria. Bohužel podpora státu směrem ke zlepšování životního prostředí v obcích zvýhodňuje jednoznačně použití domácích dřevin. Jiní odborníci totiž říkají, že město je krajina jako každá jiná a proto se v ní má ctít potenciál přirozené vegetace jako kdyby tu žádné domy, lidi a auta nebyly. Takže argumenty jedněch odborníků stojí proti argumentům druhých. Ti první moc nekřičí a ti druzí třímají mocný měšec Státního fondu životního prostředí. Kdo bude mít pravdu?

Umírněné hlasy říkají, posuzujme vždy konkrétní situaci a konkrétní možné dopady pro cenná společenstva v okolí. Jiří Sádlo na závěr dodává: „Někdy je přehnaně aktivní třeba jen místní úřednice na referátu životního prostředí jejíž manžel podniká v herbicidech. Je třeba rozlišovat. Na druhou stranu dnes na předměstí kvetou jen zlatobýly a astry. Ta samá astra ale může v lužní louce na dyji dělat velikou paseku a lecos likvidovat. Tam pak peníze na dobrý management naopak chybí“.

Lidové noviny 10.října 2015 (zkrácená verze)



PostImage.org

Rdesno z Himalájí, ozdobnice z Japonska, bělotrn a levandule ze Středozemí, agastache z Ameriky a rozchodník sice s rodičemi evropskými, ale šlechtěný v USA? Co má chudák, národovecky uvědomělá včela, dělat? Navíc, když je sama křížena s mnohou přespolní včelou?

Jméno: Ondřej FousDatum: 13.12.2015 12:22:14Přečteno: 876 krát

Jméno: Ondřej FousDatum: 13.12.2015 12:17:34Přečteno: 413 krát

Jméno: Ondřej FousDatum: 13.12.2015 12:12:16Přečteno: 528 krát

Jméno: Ondřej FousDatum: 13.12.2015 12:02:49Přečteno: 447 krát

Jméno: Ondřej FousDatum: 6.12.2015 10:51:47Přečteno: 809 krát

Jméno: Ondřej FousDatum: 6.12.2015 10:29:02Přečteno: 456 krát

Jméno: Ondřej FousDatum: 6.12.2015 10:21:09Přečteno: 769 krát

Jméno: Ondřej FousDatum: 6.12.2015 10:14:47Přečteno: 501 krát

Jméno: Ondřej FousDatum: 6.12.2015 10:07:16Přečteno: 459 krát

1-10  11-20  21-30  31-40  41-50  51-60  61-70  71-80  81-90  


pokud nás chcete kontaktovat napište na pereny(zavináč)email.cz.


[CNW:Counter] Valid XHTML 1.0! Valid CSS!

Váš prohlížeč plně nepodporuje CSS! Your browser does not support CSS!