Boj za přežití aleje Bednáreček

V čase hospodářské krize, koncem dvacátých let dvacátého století, sází pan řidící z Bednárečku, příjmením Zdeněk, se svými žáky proutky javorů do aleje podél cesty. Uběhly dekády a každý podzim se sjíždějí lidé z širokého okolí podívat se na tu nádheru překrásně barvících stromů.

„Někde mají zámek, jinde kašnu a my máme ty javory“ řekla paní Libuše Němcová projíždějící zahradní projektantce Janě Kolkové Rydvalové. Zastihla jí totiž při neobvyklé činnosti, které ji jako profesionálku doslova vytáhla z auta. Paní Němcová obcházela kapitální javory a na každý z nich barvou psala veliké „NE“. Důvod proč se na vzrostlé krásné stromy píšou nápisy je jen jeden a neustále se dokola opakující. Mezi paní s kbelíkem barvy a projíždějící zahradnicí vzniklo pouto, které je pojí. Zachránit alej. A nejsou v tom zdaleka sami.

„Obecní kronika se nám bohužel tak nějak ztratila a tak mám vše už jen z ústního podání. Víte, my ty javory pěstujeme, pipláme je ze semínka, což trvá řadu let, nebo hledáme semenáčky po okolí, ale ty jsou vzácné. Pak je sázíme. Celá ves se vzbouřila a to včetně chaťáků a lidí, kteří se tu narodili a už tu nežijí. Byla tu i paní narozená 1919, která s panem řidicím tu alej sázela“ říká mi paní Němcová.

Javor červený spolu s javorem cukrovým jsou hlavními aktéry krás amerického indiánského léta, kterému každý rok na východním pobřeží USA podléhají miliony místních i přespolních. Právě javory červené můžeme obdivovat v Bednárečku. Jak k nim pan řidící přišel nevíme a zůstane to zřejmě již navždy jejich tajemstvím, ale mnohé stromy byly v té době z Ameriky přivezeny či zaslány četnými návrátilci či emigranty do své domoviny.

Jana vzpomíná na začátek celého příběhu: „Poprvé jsem  o  javorech červených u Bednárečku slyšela  v nedalekém Popelíně, kdy nás majitelé jedné ze zdejších zahrad požádali, jestli bychom našli v plánované zahradě místo pro tak krásný strom, jaký viděli u Bednárečku. Náhoda tomu chtěla, že jsme se cestou mezi Bednárečkem a Bednárcem vraceli domů.  A osud  chtěl tomu, že alejí zrovna procházela místní paní s plechovkou barvy a na očíslované kmeny stromů připisovala štětcem velké bílé NE. Bylo to začátkem října a javory, v té chvíli byly nejvýraznějšími stromy v celé smíšené aleji , ale i celé  okolní krajině.  Jejich barvy byly fascinující, každý se zbarvoval do jiného tónu, od žluté, přes oranžovou, růžovou až po tmavě červenou.“

Den na to se do aleje vrátili, celou jí prošli a promysleli co dál. „Bylo zřejmé, že bouře, která se místem před nedávnem prohnala a v okolí vyvracela i celé stromy, několik z javorů poškodila. Další se jevily v dobré kondici. Javor červený, ač nepůvodní dřevina naší přírody, se v místě nechová ani v nejmenším invazivně. Výrazné podzimní zbarvení by jeho šíření ostatně snadno prozradilo. Mimo vysazené javory jsme našli jediný semenáček.“

Snaha zachránit stromy dovedla obě ženy až k nápadu nominovat je v internetové anketě Alej roku, kterou pořádá nezisková organizace Arnika. Aleje je možné v anketě podpořit do  4.1.2019, ta zdejší se o přízeň hlasujících uchází pod názvem „Javorová alej k Bednárečku“.  Z našich letitých alejí v krajině se postupem času místo národního bohatství stává veřejný nepřítel a právě tato anketa pomáhá toto nazírání měnit.

Libuše Němcová pokračuje v celém příběhu „Jak se dnes dělá všechno pro to, aby se auta měla dobře, tak jednou přišel na obec dopis od Policie ČR. V rámci strategie národní bezpečnosti silničního provozu konstatují, že stromy představují pevnou překážku a musí dolů výkonem správce komunikace. Já mám za to, že moc takových alejí v republice není a celé nás to popudilo. Požádali jsme o spolupráci Agenturu ochrany přírody a krajiny. Poslali dendrologa, který stromy posoudil a přestože je bouře tak pocuchala, našel jen tři nutné ke skácení. Se silničáři to prošel a vysvětlili si možné zásahy. Tak máme alespoň takový posudek.“

Alej k Bednárečku je krásná a má neobyčejný příběh minulosti i současnosti. Krása se stala argumentem. „Podzimní zbarvení stromů je taková  krása, že si ji  všimnou i ti, kteří běžně krásu  krajiny nevnímají.  A podobné stromořadí jsem  jinde neviděla, tak prostě za snížení rychlosti při průjezdu autem stojí. „ říká Jana Kolková Rydvalová.

„Aut je čím dál víc a tak je i čím dál více nehod. A oni to řeší tím, že se pustí první do stromů?“ uzavírá Libuše Němcová.

Lidové noviny 1.prosince 2018