Floriade

Zahradnický svět předvádí v Holandsku meze svých dovedností.

Jednou za deset let se v kousek Nizozemí promění k nepoznání prostřednictvím zahradnické výstavy. Ne, že by zde byli vystavování zahradníci dle velikosti či stupně opálení, ale impozantní exhibice zachycuje obvykle velmi opulentně stávající stav zahradní kultury v Evropě. Více než 400 zahrad a krajinářských kompozic najdete na šedesáti hektarech ostrovní krajiny při městečku Almere. Sezónní záležitost, která očekává dva miliony návštěvníků z 178 dní je otevřena od dubna do října. Největší událost svého druhu v Evropě otevírá král a participuje na ní 33 zemí. Holanďané vodní kompozice umí a je na co koukat. Portfolio dopravních prostředků, kterými se můžete dostavit je opravdu pestré a nabídka vás zahrne bez problémů na celý den.

Ústředním tématem je zelené město, které se po skončení z celé výstavy také stane. Vlastně jde o velkorysý urbánní plán, který je již nyní v mnoha směrech naplňován a stane se předmětem následného developmentu. Podobné záměry byly dobře patrné například u olypic Parku v Londýně v roce 2012 nebo po četných Bundesgartenschau v Německu. jde o velmi úspěšný model, který lokalitu zpopularizuje a obvykle úspěšně zapojí do městského organismu v dané lokalitě.

Zahradnický svět se ocitl pod velmi intenzivním tlakem globální změny klimatu a poptávky převažující části Evropanů žijících ve městech. Ti chtějí města zelená a udržitelná pro život. Pro tuto poptávku jsou ochotni něco obětovat a na Floriade je tento trend patrný u většiny výstavních ploch. Rozsáhlá část ostrova je věnována prezentace agrolesnictví. Pokud si někdo nedokáže představit jak lze pěstovat pod stromy pestrou škálu plodin v několika patrech, neměl by tuto scénu minout. Leckde člověka nutně musí napadnout, že takhle přece vypadají humna u našeho dědy. Budeme pracně hledat nová jména a učit děti ve škole horké novinky, které ještě včera byly živé a zarůstají v zapomnění. Jeden sad s rybízem v meziřadí o strejčkovi zaniká a na druhé straně vsi z evropských dotací vzniká toporně agrolesnická farma. Tak často se vlamujeme do otevřených dveří.

Jako červená nit se prolíná celým výstavištěm stromu v ulicích. Velmi pečlivě jsou odprezentovány jednotlivé druhy včetně kultivarů a všechny jsou řádně ojmenovkovány. Nikdo nezůstává v temnotě neznalosti. Milé stromy jsou tu sice tak trochu za požírače CO2, ale alespoň je jim přiznáno jméno a poměrně nebývalá druhová pestrost. Je to dobrý příklad pro ten náš „babykastán“, kde se sází pořád dokola to samé a ženeme se nepoučitelně do osudu smrkové monokultury.

V poslední dekádě se Nizozemci zaobírali tématem napodobování obrazu přírody. Kruhové objezdy začaly divočet, pajasan s bolševníkem byly rostliny s tou správně divokou energií a vůbec to začalo být takové trochu obskurní. Ovšem jen pro našince. Jejich inženýrská krajina ovšem různá narušení stereotypů jakoby přitahovala. Tahle Floriade ale za tímhle úsilím jakoby udělala ráznou tečku a začala věci artikulovat jinak. Najednou není důležité, aby to „přírodně“ vypadalo, ale spíš aby to fungovalo. Musí to poskytovat ekosystémové služby, chladit, ukládat uhlík, filtrovat a zároveň to musí být krásné. Po pravdě, tenhle rok nemohl změnu klimatu předvést lépe. Přestože se parcely vystavovatelům předaly v červenci 2021 a na přípravu tak měli devět měsíců, skutečná zkouška přišla v podobě nezvykle suchého jara. To Holanďan nezná, leckoho to zastihlo v nedbalkách a nejspíš i bez hadice. O to milejší byla pak expozice kolegů pěstitelů vytrvalých květin ze skupiny „Perennial Power“, kteří měli zahradu plnou šťavnatých ostrožek až oči přecházely. Ti svou zahradnickou maturitu složili na výbornou. Když budete přes léto v Holandsku, stavte se v Almere, stojí to za to.

Vyšlo 3. července 2022 v časopise Echo.