Annuely do peren
Bude to pojednání o pronikání latinismů do odborného jazyka hortikulturistů nebo čistě o tom, jak s letničkami pracovat v trvalkách? To druhé je správně, ale s prvním to velice souvisí, protože tradiční zahradnické žánry vznikly tříbením tradic, a chceme-li překračovat úspěšně hranice, musíme je znát a umět. Stejně jako u každé jiné kompozice není oddělitelné řemeslo od tvorby, naopak, je jejím nástrojem. Vyjadřujeme se kytkama. Trvalkový záhon je kulturní konstrukt, který se vůči letničkovým sezónním kompozicím vymezoval vždy, zejména víceletým trváním, a to za předpokladu tzv. „perpetuum perenetum“ věčného záhonu, který nikdy nezestárne, anebo prostě víceletou kompozicí, která po čase projde obměnou. Doplňování letniček bylo uplatňováno tradičně například jako oprava chyb, dosadba uhynulých do děr před jejich doplněním v podzimní sezóně nebo prostě záplata po různých katastrofách. Sadovnické květinářství začátku 90. let slovy Josefa Víta: „Pokud nebudete mít záhon trvalek zapojený, dosaďte do děr Ageratum, to má vzhledem k trvalkám blízko a rychle to zaroste.“