Krmítková odysea
Kdo má zahradu a často i ten, kdo ji nemá, má taky krmítko. I ten, kdo se považuje za puristu, co se zdobnosti a cingrlátek v zahradě týče, zpravidla neodolá a nějaké to krmítko si koupí. Prošla mi rukama už pěkná řádka konstrukcí, od klasických dřevěných domečků, přes plastové válce se stříškami až po keramiku. Před pár lety jsem si dělala porovnání různých materiálů, měla jsem jen tři požadavky na ideální krmítko. Prvním je dostatečný objem na semínka, alespoň velký hrnek, lépe víc, protože v zimě nechcete doplňovat ptačí krmelec dvakrát denně. Druhý požadavek je snadná čistitelnost, protože právě přes krmítka se rychle roznášejí ptačí choroby. Krmítko, které bude mít hromadu koutů, kde se drží voda a kam se nedostanete s kartáčkem, nechcete. Stejně tak model, na který potřebujete k rozebrání třístránkový návod. Poslední, poněkud marnivé, ale přesto veledůležité kritérium, je estetičnost, stálost barev a konstrukce. Přece jen je fajn,