Neřež cizí strom
Strom je veřejný zájem všech
Žil byl strom. Dub má svého tajemného posla, sojku, která tu a tam ztratí na své těžkotonážní cestě žalud a ten je schopen prorazit svou cestu býlím a bodláčím aby zdobil kraj. Šanci na přežití má zejména v tzv. rozhradách, kde se tak nějak neví co je čí a on se ujme. Kdysi právě pomezní stromy určovaly hranice a scházeli se pod nimi sousedé z polí k obědu či jindy k besedě a tak vůbec. Koupíte-li si pozemek a máte strom v hranici pozemku, více či méně, není tak úplně váš. A je-li vaším sousedem veřejná cesta, které byl strom doprovodem dávno před vaším nabytím, pak je veřejným zájmem. Tím spíš, přesáhne -li osmdesát centimetrů obvod v prsní výšce. Zdali byl sázen s úmyslem či vznikl spontánně činností sojčí či jiné nahodilosti, je lhostejno. Lidská společnost se rozhodla chránit své životní prostředí jako celek a to je holý fakt. Stromy a konflikty s nimi jsou popisovány obvykle jako typický příklad syndromu „not in my backyard“, kdy jedinci nejsou ochotni respektovat soužití s jedincem, ačkoliv jinak si uvědomují svou zodpovědnost za celek, doma skoro třídí odpad, děti posílají celkem pravidelně do školy a obvykle zastavují na červenou.
Není tu tedy řeč o situaci, kdy si koupíte pozemek, vysadíte si na něm jablko a za pár let zjistíte, že vám nechutná. Tak ho přeroubujete a je to vaše věc. Tady mluvíme o něčem docela jiném. Dejme tomu, že si koupíte pozemek a v roce 2008 si na něm v malé středočeské vísce postavíte domek. Ten dub už tam je, pěknej mladej vzrostlej, hnedka u cesty. Postavíte si u něj vjezd na pozemek. Trochu mu obagrujete kořeny, ale on to snese. Co čert nechtěl strom roste jako z vody a jednou se probudíte s tím, že vám strašně vadí. Jeho větev může poškodit váš majetek, bránu, dům, auto, střechu, lidi, ježky, cokoliv. Listí vám způsobuje škody, protože ho musíte uklidit ze dvora i z okapů. Himllaudon, ten strom mě hněte. Inu, pozvete „odbornou“ firmu, naznačíte a pak se jdete nedívat. Je z toho veliké překvapení: „Jejky, vy jste ale ořezali, to určitě přežije.“
Obec se obrátí na Policii ve věci poškození cizí věci neznámým pachatelem a rozjede se kolečko. Doubek byl přeci jen na pozemku obce navíc byl holt už pod zákonem. Pokud ořežete všechny větve a zanecháte holý kmen, těžko to budete vydávat za ošetření dřeviny, zvláště u vitálního dubu s korunou o průměru 11 metrů. Z odborné firmy se vyklubou náhodně se pohybující neidentifikovatelní pracovníci neznáme firmy. Policie předá Komisi pro projednávání přestupků kdy proběhne ústní jednání poškozené a pachatele. Škoda je vyčíslena na 38 tis. Kč., uložena pokuta 5tis. kč s tím, že se poškozená obec má obrátit na soud pro náhradu škody.
Se zdviženým obočím pak sledujeme argumentaci pachatele, který se necití vinen, jednal v krizové situaci ve větrném počasí v neodkladné situaci, větve jí znemožňovaly využívat pozemek a měl strach o svůj majetek. Škoda prý nebyla způsobena, protože dřevo bylo předáno obci a strom stále žije. Následuje obvinění obce, že se o strom nestarala. Z odborného hlediska je ve vyjádření několik vtipných rozporů, které jsou dány absencí znaleckého posudku, po kterém ostatně celá situace volá. Pro tuto chvíli pomiňme poněkud infantilní situaci, kdy se přiznáte k činu mimořádné brutality vůči stromu a pak se z něho pokoušíte vykroutit snižování škody cenou palivového dříví. Případ snad skončí na České inspekci životního prostředí, kde měl být podán ostatně ihned. Pojďme se spíš zabývat tím celkem a podívat se na tu škodu z širšího celku. V obecné rovině slouží k oceňování dřevin veřejně dostupná kalkulačka AOPK, která zadáním parametrů dřeviny vyhodí cifru. Částečně se snaží vnímat i „atraktivitu“ umístění, nicméně v tomto bodě tkví drobná trhlina na kterou mohou navázat další znalecké posudky. Veřejný zájem totiž neurčuje pouze nacenění dřeviny „kdekoliv“, ale především v daném čase a místě. O co společnost přišla a kolik bude muset vynaložit prostředků, aby nabyla stejný strom a jeho ekosystémové služby zpět.
Vyšlo 20. května 2024 v časopise Echo