Trávy
Čeká nás život mezi stébly
Mezi nejrozlehlejší společenstva téhle planety patří kromě lesů travnaté pláně. Stepi, prérie, pampy či savany si zachovávají svůj charakter díky jedinečné schopnosti trav se přizpůsobit a vytrvat. Strategie se samozřejmě poněkud liší a z pohledu Evropana se nám nezdají možná tolik důležité. Zkusme se na to podívat ale třeba úhlem stravování a bez trav bychom byli o poznání chudší. Bez trávníku by náš svět byl také o dost nuznějším, jakkoliv dnes prožívá takové kritičtější období. Bez pastvy by byla naše krajina docela jiná. A jsme zase u toho jídelníčku. Protože jestli jste si představili předtím jenom chleba nebo knedlík, tak teď si představte i svíčkovou nebo biftek. Dost. Tento sloupek se přece věnuje květeně nikoliv květovým špičkám.
Naše krajina je dosud poměrně pestrá, spíše lesnatá a veškerý rovinatý terén jsme už od neolitu proměnili na polnosti. Před nimi ovšem leckde byla právě travnatá společenstva. Nebyl všude les, ale i bezlesí. Vždyť přeci všechno vždycky všude končí lesem ne? To je přece princip sukcese a ta znamená úspěch. Ne tak úplně. Někdy je to pastva, jindy eroze a svůj podíl má zejména oheň. Do trvalého souvislého travního osídlení pak dřeviny pronikají o poznání hůře. Býložravcům jsou vzácnější a vyhledávají je urputněji. A tak pořád dokola.
Posledních třicet let u nás můžeme pozorovat rozsáhlé opuštěné plochy, které se mění postupně v les. Žádné stepi. Chybí pastva, eroze či oheň. Také jsme si ale mohli všimnout po přísušcích v letech 2015-2018 jak snadno se patro dřevin může rozpadnout a vytvořit světlý les. Lecos nám také předvedla kůrovcová kalamita, kdy opravdu chudá vysýchavá místa zalesňujeme se stále většími obtížemi a třtiny jsou stále agresivnější i rychlejší. Na mnoha místech planety jsou trávy tím posledním, co je schopné vytvořit souvislý pokryv. Jakmile se otevře, půda ztratí svůj život, mineralizuje a jsme zase na začátku. Vítr a voda začnou brát všechno. Přichází poušť v mnoha tvářích.
Co je vlastně herní výhodou trav? Duté stéblo z celulózy? Svazčité kořeny? Schopnost zatahovat a probouzet se? Trav je moc a výhod také. Nicméně jejich schopnost přizpůsobit se a vstát z mrtvých je velmi cenná. S jejich konkurenční schopností se už vypořádáváme dnes a bude tomu tak i nadále. V loukách oceňujeme jejich květnatost a protože trávy velice často válcují právě tyhle krasavice, pomáháme jim. Mechanicky trávy trochu týráme, což bylo ostatně vždy běžné a spojované s pastvou. Stupeň poznání však již pokročil a na trávy nasazujeme také poloparazitické rostliny, které je jařmí a oslabují jejich vliv ve společenstvu. Je to velice úspěšný model. Takový handicap. Jak výše popsaný princip ukazuje, nadvláda trav je poněkud ošidná. Z některých míst dokáží opravdu vytlačit vše živé. Před sto lety byste j v okrasných zahradách hledali téměř marně. Jednou z mála výjimek bylo několik málo pestrolistých druhů jejichž pruhovanost se využívala v pestrých letněných výsadbách. Móda zahradních trav je tedy vcelku nová a jejich šlechtění pokročilo teprve v posledních padesáti letech, kdy jsme se dočkali četných novinek zprvu hlavně z Asie a dnes zejména ze Severní Ameriky. Několik poměrně velkých módních vln vyústilo v tu dnešní, která se nese ve znamení lenosti. Trávu zasadíme, ona roste sama a pěkní. Dokonce se posunul i náš estetický ideál krásy, protože netrváme na barevném kvetení. Požadavek jsme vylepšili na odolnost vůči suchu a obecně nepříznivým podmínkám. Ano, o takové trávy máme. Už jsme si tu o nich o kousek výš psali. Pamatujete si ještě co přijde po nich?
Vyšlo 8.října 2024 v časopise Echo