Giboshi – zvát hosty po japonsku

V kulturním dědictví nipponských ostrovů rozhodně nelze stavět bohyšky vedle sakur či javorů, nicméně již před staletími se o ní vědělo. Byla vnímána jako skromná nevšední kráska, která nestojí ve stínu ikon života šógunátu, nýbrž má svou nepostradatelnou pozici. Dochovalo se těžko přeložitelné přirovnání, kde se „gibouči“ používá jako existenční příklad krásna ke kterému vždy dospěje jen nemnohý a nikdy se nestane vůdčí silou pro svůj setrvalý a neměnný statut.
Minoritním strategiím dnešní svět nepřeje a ačkoliv využívá jejích plodů, přetváří je k obrazu většinového názoru a atmosféře dravého úspěchu s jepičím životem. To se stalo i s bohyškou, která je v americkém znění nezřídka interpretována jako něco typicky japonského, plného duchovních tradic a odkazů. Jenže tahle bohyška už byla nadobro přetavena do čistě anglosaské kulturní podoby čtyřicetiletou pilnou prací na její genetické informaci. Pod nynější americkou taktovkou se z ní vesele stává jedna z nejglobalizovanějších rostlin světa. Rychlost s jakou se šíří nebezpečný hosta X- virus po východní Evropě by nám mohla být skutkovou úlohou o naší nepoučitelnosti…

V nejvyhlášenějších japonských historických zahradách jako Kenrokuen, Korakuen nebo Kairakuen budete hledat bohyšky marně a nebo s obtížemi. Pokud se Vám je podaří nakonec přeci jen najít, budete pravděpodobně zklamáni jejich velmi prostým použitím a obyčejným sortimentem. Ne, bohyška není a nebyla v Japonsku davovým hitem. Pokud jste ale někdy viděli sortiment japonských azalek, podléšek nebo chryzantém, také je budete čekat na každém kroku a možná budete zklamáni že tomu tak není. O to více vás pak překvapí katalog malé firmy v horách, která za maskou běžného zahradnictví s bramboříky a petrklíči skrývá ve svých útrobách kolekci japonských kultivarů bohyšek. Jsou jich stovky a s obzvláštní péčí se jim věnují lidé ve svém volném čase, kteří sbírají pozoruhodné exepláře jak v přírodě, tak podchycují odchylky vzniklé v jejich sbírce. Valná část těchto sbírek je v rozličných nádobách a giboshi jsou pěstovány v kamenných drtích. Jen nemnohé z nich někdo registroval, jen část má jméno kultivarové povahy, výjimečně přesahuje počet jejich existujících jedinců stovky. Zato každá z nich má svůj příběh, rodokmen a vlastně i ikonografii. Japonští sběratelé giboshi tvoří totiž také početnou internetovou komunitu o které se málo ví. Obvykle tvoří stránky podle svých vlastních představ a sdělují své adresy jen kolegům a přátelům. Západním vyhledávačům znemožňují přístup jak jen to jde a na maily sběratelů nereagují. Jelikož v Japonsku v podstatě neexistují adresy tak jak je známe u nás, je nutné se vždy doptat. Výlet „za bohyškami“ po Japonsku v podobě cestování po přirozených lokalitách a soukromých sbírkách je bez místních přátel v nejdražší zemi světa holou fantazií…

Jak vypadají giboshi? V čem tkví ten dlouze opisovaný rozdíl v kulturním opracování rodu Hosta domorodci a přespolními? Úzká specializace, výborný pozorovací talent a absence chápání kulturních variet v euro americkém slova smyslu dává Japoncům křídla fantazie. Nekonečné množství jedinců ve volné přírodě jim vytváří neomezené možnosti sběrů z přírody v rámci variability druhu. Volně přeloženo, pokud chci do křížení vstoupit s co nejtmavší květní lodyhou H.longipes, zajedu na přirozenou lokalitu a vyberu patřičného jedince. Jinde to znamená desetitisíce semenáčků…
Nicméně i tohle je ryze „západní“ styl „bohyškotvorby“. Japonec takhle neuvažuje. Vybírá v přírodě rostliny s výrazně úzkým listem, vzpřímeným habitem, robustní, stříkané, načervenalé, pěkné pro jeho oko. Na jmenovkách není ´Pavlovo Sláva´ nebo ´Nepřemožitelná´, ale „velká zlatá od Nagana“ nebo „pěkná stříkaná od Sakamoteho“…

Zkrátka japonské bohyšky jsou z jiného soudku a vždycky když dojde „těm ze Západu“ dech, zahloubají se do tohoto sortimentu a něco odtud vymámí. Buď z přírody, jak ukazují nové oblíbené „pavoukovité“ květy H.laevigata či skleněné listy H.yingerii, nebo sáhnou právě do sbírek místních nadšenců. Móda stříkaných listů, habituelní elegance a červených řapíků jsou vyložené japanismy. Podobně i „polyneuron“ čili zmnožená žilnatina a valná část miniatur mají své kořeny mezi stovkami giboshi v květináčích. Mnoho z nich posloužilo jako nová krev pro šlechtění, jiné daly za vznik novým vegetativním sportům. Jsou ale i takové, které byly sprostě ukradeny. V posledních letech si Amerika sahá do svědomí a každý rok se objevují nové a nové shody. Výsledek srovnání se až trapně opakuje. Ano, japonské jméno je starší a jako takové platné, jméno šlechtitele se mění a jméno uvádivšího na trh zůstává…

Původní japonské variety giboshi nesnesou vesměs srovnání se stávajícími komerčními sortimenty, příliš často se něčemu hodně podobají vyhlížejí-li pro nás atraktivně. Nebo se naopak nepodobají vůbec ničemu, jsou-li v našich očích popelky. Pokud je ale nebudete míchat s ostatním světem začnete náhle zjišťovat, že vznikaly jako spojité nádoby a jsou jedinečným systémem jako celek. Tady je malá sonda do jejich světa:

´Sagae´ – snad nejznámější původní japonská sorta dlouho známá jako H.fluctuans ´Variegata´. Léta nabírá do krásy, aby trpělivým předvedla obrovský trs dokonalých tuhých listů s decentním žlutým okrajem
´Uzu No Mai´ – jedna z nejmenších host, která se pramálo svými tučnými okrouhlými lístky podobá svému příbuzenstvu
´Ogon Tachi´ – na první pohled vzrůstná, nepříliš dokonale žlutolistá. V pozdním létě ukáže ovšem vysoké květní lodyhy s fialovými květy s kresbou
´Maruba Iwa´ – tuhý okrouhlý list v perfektním provedení vysoustružených trsů
´Kinkaku´ – široce kopinatý list s nepřehlédnutelnou četnou žilnatinou, to vše ve žlutém provedení s drobným zeleným okrajem a víceméně redukovanými řapíky
´Mikawa No Yuki´ – jedna z nejelegantnějších host vůbec s ostře kopinatými přesně žilnatými tuhými listy
´Maekawa´- velké listy se sporou žilnatinou, pravidelně zvlněným okrajem a výrazně sivo bílým spodkem, květy převisají
´Tsugaru Komachi´ – stříkaně nepravidelně pestrě pruhované, přičemž pestré jsou i květní lodyhy a semeníky
´Seikai´ – trpasličí, drobné sivě zelené lístky
´Kinbotan´ – velmi malá miniaturka se srdčitými lístky přesným žlutým okrajem
´Maiohgi´ – malá sorta s velkým počtem středem žlutých žilnatých listů se zeleným okrajem, létem matně zelenavých
´Urajiro Hachijo´ – drobná, lesklé srdčité lístky bez žilnatiny s vínově skvrnitým řapíkem
´Akebono´- velmi úzké tupě kopinaté listy s úzkým krémovým pruhem středem
´Fujibotan´ – vzrůstná bohyška s nenápadnými zelenými listy leč s vysokými lodyhami četných zcela plných lila květů

malý slovník pro setkání s giboshi:

Buchi … s pestrými fleky
Herifu … pestrý okraj
Hime … miniaturní
Iwa … skála
Ki … žlutá
Kifukurin … se žlutým okrajem
Kin … zlatožlutá
Ko … malá
Kuro … černá, tmavá barva
Kurobana … tmavé květy
Maruba … okrouhlé listy
Mizu … voda, vlhké místo
Nagaba … dlouhý list
Naka … vprostřed
Nakafu … s pestrým středem
Mani … zvlněná
Nishiki … jasně zbarevná
O … pěkná
Ogon … golden
Saji … malá
Shiro … bílá
Shirofukurin … s bílým okrajem
Urajiro … bílá spodem