Babykastán
Znáte babyku? Ano, z vyjmenovaných slov. Samozřejmě. A tu skutečnou, co roste na mezích, v remízcích a po příkopech? Na podzim je vždycky krásně zlatá a svítí do kraje, když pozdní hrušky dozrávají.
Babyka je druh javoru. Taky má nosy, taky má rozeklané listy a na rozdíl od mléče nebo klenu je o poznání menším stromem. Někdy je i tak trochu keřem a vyhledává nebo je vytláčena na okraje lesů či do polí a na různá neblahá místa. Zvykla si na příkoří navážek, sucha, větrných míst a všeho nedostatku, který občas přichází ničím a nikým nezván. Tahle babyka je dnes naší spasitelkou, stala se nejpěstovanějším a nejprodávanějším stromem. Blíží se chvíle, kdy se naše krajina změní v nový útvar. Babykastán. Proč?
S jehličnany už vůbec nelze počítat. Smrky vzalo sucho a kůrovec, sosny bere také sucho, sypavky a vůbec. Naše jedle vydrží jen v horách. Listnáče houfně ničí sucho a tracheomykózy. Houba si vleze do cévních svazků, ucpe je a strom na první pohled jakoby uschne. Jestli si vzpomínáte na grafiozu jilmů, tak to bylo velice podobné. Tak nám odchází břízy, olše, duby a místy i mléče a lípy. Nejhůře jsou na tom nyní jasany. Po oslabení houbou na ně ještě naskočí lýkohub a zkáza je dokonána. Duby také trápí ještě holožíry obaleče nebo si oslabené jedince podá bělokaz. Mohl bych pokračovat, ale z domácí stromové flory nám nezbývá mnoho. Suchem nejvíce trpí právě lípa, která je ve městech velice silně zastoupena. Školkařskou cestou se ovšem Evropou nadále šíří houby Phytophtora a dokonce i Xylella, které berou vůbec všechno.
Nebylo těžké si všimnout, že babyka ve výše uvedeném seznamu chybí. Jakýmsi zázrakem se jí totiž závažné choroby a škůdci vyhýbají. Kromě hálek, padlí a skvrnitosti listů jí, zdá se, jakoby nic nehrozí. Stala se tak prakticky jediným dostupným a tedy hojně sázeným druhem. Vidíme ji všude. Menší habitus a dobrá reakce na řez jí předurčují k hojnému použití v uličních stromořadích. Absence dužnatých plodů jí pak otevírá veřejné prostory, ba i Staroměstské náměstí. Tolerance vůči suchu i vodě ji pak dohnaly do Patočkovy i na Kampu. Na I.P.Pavlova se pak chystají vytlačit dožívající trnovníky, kdysi tolik milované a sázené pražskými dětmi, dnes tolik nenáviděné.
Cožpak nemáme jiné stromy? Není to nebezpečné mít všude jen babyky? Neničí právě teď české lesy nedostatek druhové pestrosti? Ano. Ano. Ano. Jenže babyka je druh privilegovaný. Domácí. No a když je někdo domácí, tak může všechno a jsou na něj dotace. Babykastán vzniká se stejnou vůlí ve městech jako vznikaly smrkové monokultury v lesích. Všichni věděli desítky let, že je to pšatně a přesto se to dělo.
Cožpak nemají cizokrajné druhy žádné choroby? Ale mají a jaké. Podívejte se třeba na jírovec. Hojně jsme ho sázeli do skupin a do stromořadí čímž jsme ho klíněnce naservírovali jako na talíři. Onemocnění Pseudomonas, rozšířené nyní ve školkách napříč Evropou, je už jen takovou tečkou za kapitolou jírovců. Na čas na ně musíme zapomenout, stejně jako na hlohy při rozšíření spály růžokvětých. Tolik oblíbené platany začíná velice trápit rakovina už i v nám sousedních zemích. Vzpomeňme ale také na jerlíny, dřezovce, břestovce, četné americké duby, rezistentní jilmy, zelkovy, svitely, korkovníky, parotie, ořechovce či jinany. Že je neznáte? Mnohé z nich v našich ulicích rostou již více než sto let. Nejsou invazní, nejsou nebezpečné a chovají se slušně. On i trnovník se chová slušně, když se my chováme slušně k němu a správně ho použijeme. Jen je snadné ho obvinit z invaznosti, abychom nemuseli obvinit sebe ze selhání hospodaření v krajině.
Babyka je krásný strom. Dokáže být dobře pěstován i jako keř tam kde není mnoho půdy v podloží. Přežije lecos, dokonce dokázala trochu žít i v nečem tak strašlivém jako byly smíchovské květináče. Lze ji umravňovat řezem a obecně jde o pevný stabilní strom. Je výborná. I ona má ale své nepřátele, které můžeme jejím nadužíváním probudit. Třeba náhlé vadnutí, které na ní již bylo i u nás popsáno.
Co tedy budeme sázet? Budou ve městech ještě nějaké stromy? Otázky, které jsou zcela na místě. Nejbezpečnější je pro nás vysoká druhová pestrost. Jakkoliv to může znít, tak jerlíny a břestovce mohou zachránit naše lípy a duby. Potřebujeme v parcích udržet mikroklima a korunovou úroveň stromů. Potřebujeme mladé stromy, které jsou schopny v těchto podmínkách růst a koruny vytvářet. Jak tyto „nebesa“ ztratíme, parky vyschnou a upečeme se s nimi. Mladé stromy a jejich ujmutí jsou dnes důležitejší otázkou než záchrana starých stromů za každou cenu a zvýhodňování druhů jen proto, že jsou „domácí“ tam, kde doma nemusí být již zítra nikdo.
Lidové noviny 10.srpna 2019
