Astrantia – jarmanka
Po dlouhá staletí si člověk zakládal svůj vztah ke květeně na býlí a bodláčí rostoucím vůkol. Máme za to, že tento vztah byl vesměs dán zištnými pohnutkami. Sklízel vše použitelné k snědku či dochucení jídel, podobně jako sbíral byliny léčivých účinků. Generace ovšem vytvořila mezi lidmi a květenou nebývale závislý vztah, kdy místní komunita musela ve vlastním zájmu udržovat populace progresivní či prostě udržitelné, aby nepřišla o svůj zdroj. Tím se tvořily lokální mýty a zvyklosti o rostlinách vzácných a neobvyklých. Vztah ke chráněným a vzácným rostlinám je jedním z mála společenských sentimentů, kterým se prokazuje podnes dobré vychování. V některých rodinách jsou podnes vedeny děti k tomu, aby rostliny zbůhdarma netrhaly, nelítaly v loukách a neválely se v záhonech. Díkybohu jsou to zejména ty zbylé rodiny, které v neděli dají přednost návštěvě parků a zahrad před návštěvou nákupního centra. Děti samy mají ke kvítkům prostě blíže než my (jsa