Bída městského pažitu
Jak vznikl trávník? Je to trochu čapkovská otázka a jistě by se nabízela řada vtipných hypotéz o pohádkového skřítka až po zelenou barvu z plechovky. Je to ale zvláštní věc takový trávník. Všimněte si s jakou obsesí se mu mnozí věnují, nakolik ho berou vážně a jaké emoce budí. Není jen dobrý a špatný. Řídký, zaplevelený, zplstnatělý, podpařený, zmechovatělý, přehoustlý, podvyživený, přerostlý, přehnojený. Dokonce můžete mít v trávníku stařinu, plíseň anebo na něm mít kocoury. To když vám při hnojení ujede ruka.
Trávník je symbolem boje člověka s přírodou. Je to spíš takové ukázňování a glajchšaltování přírody, které dokazujeme, kdo je tu pánem. U nás už jsme tak nějak trávník přijali jako hotovou věc, ale v řadě zemí si ho ještě musí vybojovat s divočinou. Pověstný je americký trávník, kterým osadník jasně říká: „tady jsem doma“. Nesmírný boj je pak trávník v tropech, kde příroda klade tuhý odpor anžto všechno neustále roste. Trávníky je nutno zde vysazovat anžto výsev by dopadl džunglí.
Náš český trávníček je věcí velice starou. V Evropě se předobrazem trávníku stala pastvina, kterou dobytek vyhobloval do stavu, že přežily pouze rostliny, kterých se netkl (sítiny a bodláky) a drobné druhy trav, jenž se s okusem dokázaly vyrovnat. Krásný zelený koberec byl natolik atraktivní, že se vyžináním stal „pažit“ i součástí zahrad. Věřte nebo ne, byl to ale trávník nezvykle veselý, protože v něm kvetlo mnoho drobných květin (fialky, sedmikrásky, petrklíče) a některé vyšší byly obžínány. Tento styl výběrně vyžínaných květnic se dochoval až do konce 19. století a pak z našich zahrad zvolna zmizel. Překvapivě ho občas najdete ještě na venkově v babičkovských zahrádkách (pivoňky). Krátce řečeno, historické trávníky kvetly a byly pestré. O tom není sporu.
Ideál hubení plevelů v trávníku není nijak starý a své prestiže čistý trávník dosáhl zejména díky nesmírné pracnosti, kterou pro svou perfektní vizáž vyžaduje. Vyžaduje to neobyčejnou vynalézavost. Na některých anglických panstvích dodnes lze najít botičky pro ovce, které vyfasovaly spolu se sáčky na trus, když šly kosit parterové trávníky. Zejména v suchých letních dnech, kdy nad ránem nebyla rosa, nemohli nastoupit zahradníci a jemně kosit.
Dnes si nedokážeme představit jakou nebetyčnou píli vyžadovalo vypíchat z trávníku mechanicky všechny jetele, sedmikrásy a pampelišky, aby byl dokonale „travní“. Koneckonců, otrocky známý anglický vtip o trávníku ne nadarmo končí slovy „a děláte to tak už třista let?“. Vedle již zmíněných parterových trávníků, krásných, huňatých a prastarých, se nám o tuhle specifickou subkulturu zasloužily i některé sporty. Jmenujme zejména golf, kriket a samozřejmě fotbal. Zatímco golf udělal vědu z výšky kosení, fotbal nás naučil zátěžový trávník. Protože udržet trávník v brankovišti je opravdu šichta.
Trávník se stal součástí našeho života a považujeme za standard, že je ve městech posekáno. Tak vlastně vypadají naše města. Buď je zastavěno, zadlážděno, vysázeno nebo posekáno. Všechno ostatní je „bordel“, nebo řekněme kulantněji „zanedbáno“. Přespolnímu návštěvníku by se mohlo zdát, že jsme trávníky docela posedlí. Takové běžné české městečko pro každého obyvatele má den co den připraveno celých šest metrů čtverečních trávníku! Kdyby úplně všichni v neděli leželi na dece, ještě by zbylo. Ve městech to samozřejmě takový luxus není, ale nějak bychom se prostřídali.
Jenže zkuste si takhle s dekou vyjít. Pěkný trávník aby člověk pohledal. To spíš musí vyrazit do některé návštěvnické zahrady (dendrologické či botanické) za pěkným poležením. V městských parcích se tu a tam trávník k poležení najde, ale chce to odvahu. A nejde jen o psí miny. Vlivem starosti o bezpečnost se v parcích zlikvidovala většina keřů a kosených ploch přibylo. Šetří se a seká se čím dál méně. Také se nehnojí, neodpleveluje a vůbec se „netrávníkaří“. Trávník pak vypadá jako trávník, ale zblízka je jasné, že je to spíš takový zelený potah. K čemu nám vlastně je? Proč se dává tolik peněz do něčeho, na co se nedá ani lehnout, ani sednout? Jen kvůli pohledu? Nezbývá než přitakat, protože hlavními důvody pro kosení ve městech jsou dnes klíšťata, alergici a celkový pocit pořádku.
Nebylo by na čase od „netrávníku“ ustoupit a rozhodnout se co vlastně chceme? Jestli šest nebo devět sečí, pořád je to každoroční vývěva na peníze. Opravdu pěkného trávníku na nedělní piknik potřebujeme v každé čtvrti pár tisíc metrů a všechny ty malé plošky přece mohou být výsadby a větší plochy mimo bezprostřední kontakt s domy se mohou stát kvetoucími loukami. Prosekat v nich travnaté pěšiny a přinést zpátky do města motýly, včely a brundibáry.
Lidové noviny 3.prosince 2016
