Chci být klamán

Ondřej Fous

Zákazník touží po svém snu

Staletí nás přiblížila černému tulipánu prostřednictvím letitého šlechtění a když byl v roce 1986 vystaven první „skutečný“ černý tulipán, rostlina byla pojištěna na 385 tisíc dolarů. Jakkoliv se jednalo znovu o křížence dvou temně purpurových odrůd, obecně se má za to, že černého tulipánu tak nějak bylo dosaženo. Květ ovšem vysloveně černý není. Modré růže jsme se dočkali prostřednictvím janské hry s geny petunií. Z množiny třiceti tisíc genů určujících barvy vybral tři stovky kandinátů aby identifikovali dva geny nesoucí modrou barvu. Ty se podařilo izolovat v roce 1991 a úspěšně vpravit do růže. Jen s tím malým problémem, že se to na květech neprojevilo. Trvalo téměř dvacet let dostat modrou do květů natolik, aby mohly růže na trh. Přesto se již známých šlechtěncům v levandulových odstínech příliš nevzdálily a senzace se nekonala.  Proč?

Svět chce být klamán a barvení květů řezaných růží mezitím pokročilo natolik, že ten kdo „cirkus“ chtěl, tak už ho dostal. Svět záhonových růží svou pateticky levandulovou dostal a hořcově modrá se jaksi nepovedla. Mezitím se mimo jiné povedl modrý karafiát, tak trochu jako vedlejší produkt. Umíme cokoliv. Chceme to ještě? Možná totiž modrá růže, stejně jako černý tulipán, přestaly být tím, po čem lidstvo pachtí. V jedné chvíli jsme přemohli přírodu natolik, že nám mnohým začalo být až stydno a přestali jsme chtít poroučet větru dešti. Těžko říct, jestli jsme se začali hanbit anebo taky trochu bát, co z toho vzejde.

Každopádně žijeme dnes ve světě, kdy koupíte metrovou růži z Kolumbie nabarvenou na cokoliv stejně jako růži z pozdního středověku na které kdysi stálo francouzské parfémářství. Je to jen na nás. Existují tulipány z doby legendární horečky a stále se pěstují. Na letišti v Amestrodamu je ale nečekejte, kupte si „zajíce v pytli“ pro tetku ke které půjdete v neděli na oběd a nikdo se vás neptal.

Člověk chce být klamán a vlastně se leckdy baví tou průhledností lži. Obarvené růže mohou být i cynickým vtipem spíše nežli důkazem nadvlády lidstva nad přírodou. Lidský um se ale soustředí i na poněkud i na poněkud jiné triky a tužby zákazníka. Například takový bobánkový sen.

Dlouhá staletí byla cílem velkokvětost. Čím větší květ exotického vzezření, tím lépe. Konec 19. století miloval ovšem už nejen lilie, lekníny a orchideje, ale také pivoňky pro jejich plnokvětost a vůni. Také ovšem vynašel kobercové výsadby letniček, kde květiny přebíraly různé vymyšlené tvary potírajíc samy sebe. Základním předpokladem bylo ovšem to, aby alespoň na chvíli zakryly květy všechnu tu proradnou listovou zeleň. Tento faktor slouží ostatní takzvanému impulsivnímu prodeji podnes. V podstatě se stalo nutností, aby květy pokrývaly rostlinu pokud možno celou a listí nebylo vidět. Rozumnějším z vás patrně dochází, že tady něco nesedí anžto rostlina listí tak nějak potřebuje k životu a bez něj nemůže dlouhodobě existovat. Bingo. Je to tak. Rostliny tohoto vizuálu tudíž kvetou buď velice krátce a listí své odhalí anebo byly do této formy přivedeny nějakou dovednou metodou. K tomu nám slouží nástroje mechanické anebo chemické. Můžeme použít zpětné řezy různé povahy, které ve spojení s teplotními cykly a výživou přemluví rostlinu k indukci květů sdruženými šoky či chcete-li impulsy. Druhou cestu nabízí morforegulátory, které zdržují rostlinu od prodlužovacího růstu, aby se nezdržovala a prostě kvetla co to dá. Vy si tohodle „moneymakera“ brojlera koupíte a všechny tyhle dobroty z něj pravidelnou zálivkou vyplavíte. Pokud to přežije, třeba se dočkáte krásné zahradní květiny. Ta ovšem vypadá docela jinak, než to, co jste si koupili.

Zkrácená verze vyšla v časopise Echo 23. října 2023