Chelsea na podzim
Tradice se mají měnit a výstavy s nimi.
Světem zahrad otřáslo za poslední dvě sezóny leccos, jako ostatně čímkoliv jiným. Jednou z opravdu šokujících zpráv byla i skutečnost, že tradiční londýnská Chelsea Flower Show se bude konat na podzim, a nikoliv na jaře. Poprvé ve více než stoleté historii se tedy nekonala na konci května, ale ve sklonku září. Pro britské zahradníky to byla výzva a už to samo budilo zvědavost, jak si s takovou štrapácí poradí. Jejich nacvičené postupy byly náhle nevyužitelné a celé ono slavné termínování kvetení, pilované po generace, najednou dostalo docela jiné zadání. Neméně vzrušující byl i předpoklad, že se dostanou ke slovu druhy, které celá léta ostrouhávaly, kvetouce tradičně pozdě. Těšili jsme se tedy především na podzimní astry, japonské sasanky a listopadky. Jaké bylo naše překvapení!
Dostat se v těchto dnech do Velké Británie je stále „úkol pro Asterixe“ a přejet Kanál ( v žádném případě La Manche) na loďce pod rouškou tmy je snad snazší, než projít skalisky byrokracie. Týdny jsme se prokousávali pečlivou přípravou a četli mezi řádky, co po nás vlastně naši i britští úřadové budou tak asi chtít. Naštěstí se našli ochotní poradci, kteří již martyriem prošli a na letiště jsme se každý se svým štůskem lejster snad i těšili. Jak už to bývá, nakonec kromě QR kódu očkování a čísla rezervace testu nikdo nic stejně vidět nechtěl. Ve vzpomínce na imigrační úředníky z konce 90. let, kteří nás grilovali při každém vstupu otázkami, jsem byl dokonce překvapen, jak zůstala britská hranice pro Evropany přívětivá. Blokáda podporovatelů klimatického summitu na londýnském orbitalu M25 už tak příjemná nebyla. Jejich snaha zastavit auta se nakonec vyřešila do konce týdne sama, ale nepředbíhejme.
Troufám si říci, že pro každého zahradníka světa skýtá Chelsea Flower Show tu největší metu a Obří stan tradičně skrývá neutuchající krásu květů. Vlastně vždycky jste tam poprvé a tomu přílivu květinových zážitků se snad žádné srdce neumí ubránit. Poprvé jsme se zúčastnili tzv. Member´s Day, který mohou navštívit toliko členové Královské zahradnické společnosti a jejich přátelé. Rozhodně jsme nelitovali. Tolik dobře oblečených a skvěle naladěných lidí málokde potkáte. Davy se nekonaly, a i nejvytíženější místa (včetně toalet) byla snadno dosažitelná.
Zahradníci nás překvapili. Rozhodli se i pro nemožné. Ne, firma Kelway´s nedokázala zpozdit pivoňky, a tak snad poprvé chyběla, nicméně i na květy pivoněk došlo, a to alespoň na ty zalité v pryskyřici. Zato další legenda, školka Blackmore & Langdon předvedla své ostrožky a begónie v plné palbě. Bylo jich možná trochu méně, ale byly prvotřídní a opět braly dech. Také chyběly narcisy od firmy Taylors Bulbs, které vždy oslňovaly davy zpožděné až na konec května. Zato česneky holandské firmy Warmenhoven byly dokonalé a lidé se k nim slétali jako vosy. Královská zahradnická společnost letos poněkud popustila uzdu prodeji, a tak zahradníčci sosali sáček s třemi cibulkami za tucet liber. Dechberoucí byla samozřejmě expozice nerinek, kalokvětů, ocúnů, dlužich, bramboříků, mexických šalvějí anebo expozice zeleniny nainstalované ve stylu místní zahrádkářské výstavy před sto lety. Moře jiřinek. Dokonce několik moří. Rostlinou roku je barevná zmarlika a natáčí si křivky před aparáty jako první modelka ze všech.
Poslední roky se největší pozornosti těší ukázkové zahrady, které tak trochu zastiňují celé to klání rostlinstva, a je kolem nich ten největší rozruch. Televizní show se předhánějí v jejich vynášení do nebe, rozhovory s autory neberou konce, kritikům se práší od pera i úst a Instagram praská ve švech tisíci fotek. Sponzoři sypou nedozírné částky do docela titěrných zahrádek, které se více či méně jako předpěstované komponenty musí náročně a jedinečně poskládat na pouhých šest dní.
Unaveni krásou sedáme do auta, křižujeme Británií. Dozvídáme se, že na Chelsea poprvé od roku 2005 nepřišlo Její Veličenstvo Alžběta II. To je špatné znamení. Cestou na letiště dochází v zemi benzín. M25 má šanci se konečně definitivně zastavit a aktivisté mohou vyrazit domů.
Krácená verze vyšla v časopise Echo 9.října 2021
Reportáž z výstavy: