Čím by byla města bez parků?

Ondřej Fous

,

Vyjít si do parku s přáteli, uspořádat piknik, popovídat si na lavičce, zaběhat si, vyvenčit psa či se prostě jen tak o samotě projít patří mezi to běžné v našich dnech. Park je samozřejmost.

Ve skutečnosti jsou parky místy, které čelí mnohým ohrožením ať již od přírody samé či od lidí a celé společnosti. Vrtochy počasí či změna klimatu patří mezi hrozby dlouhodobé a svým způsobem předvídatelné. Horší je to s očekáváními a způsobem užívání parků, které se mění možná rychleji, než dubnové počasí a rozšířilo se do neobyčejně pestré palety aktivit, které se v parcích mocně začaly dít. Parky je třeba efektivně chránit, starat se o ně a rozvíjet je. Tento náročný úkol na sebe bere „management plán“, který do Prahy přijel představit Nigel Thorne, přední britský konzultant v oblasti krajinářské architektury. V rámci již měsíce probíhajícího soutěžního dialogu o podobě Karlova náměstí se minulý týden na Institutu plánování a rozvoje v Praze odehrál také malý workshop právě na téma „management plán“. Zúčastnila se ho pestrá paleta správců zeleně na různých úrovních, stejně jako zástupci památkářů a činných krajinářských architektů. Akce se zúčastnila i celá řada zahraničních hostů z komise, expertů i autorů aktivních v soutěžním dialogu.

Pojem „management plán“ ve smyslu správy parků je v našich končinách ve své komplexnosti dosud neznámý. Spojuje správu, údržbu, rozvoj a zlepšení do jednoho celku a opírá se odbornost, zajištění kontinuity, dostupné kapacity, schopnost změny, informovanost a měřitelné parametry. Jeho úlohou je vytvořit rozhodovací rámec, ustálit standardy, strategické a akční plánování. K tomu samozřejmě je nutné velmi dobře analyzovat stávající situaci, očekávání i ambice všech zúčastněných, metodu dosažení cíle, harmonogram i měřitelnost výsledků spolu s kterými je možno se identifikovat. Thorne poukazuje na nezbytnost kvalitní vize. Pro její naplnění je ovšem nutný akční i pracovní plán, finance, profesní zdroje a samozřejmě klíčové analýzy i hodnocení vykonaného coby nástroje kontroly. Pro někoho se to může zdát jen logickým postupem řízení, jinému to přijde příliš složité, nicméně primární je uvědomit si skutečnou hodnotu parků pro naše města. Čím by byly bez nich.

Štěpán Špoula, krajinářský architekt, IPR: „Za posledních dvacet let se výrazně změnila nabídka parků, stejně jako očekávání jejich návštěvníků. Na tyto změny je třeba reagovat prostřednictvím plánu stojícím na kvalitní komunikaci. Institut plánování a rozvoje proto připravuje podmínky, které budou otevírat cestu k hledání společných řešení. Stojíme před situací, kdy se Praha nemůže rozrůstat, ale musí se zahušťovat. Potřebujeme proto plán zásahů i zájmů. Zároveň potřebujeme i nadále zvyšovat kvalitu a zlepšovat to, co už máme.“

Klíčovým hráčem je vlastní výkon správy zeleně, který dnes vykonává v terénu relativně malý okruh lidí. S rozšiřováním širokého spektra aktivit na společenské i individuální úrovni v parcích se často dostávají do velmi nelehkých situací. Alice Dědečková, krajinářský architekt, MHMP OCP: „Správci parků dbají na kontinuitu a koordinaci zadávání koncepčních podkladů a zajišťují udržitelnost parků pro další generace. Pro parky je velice důležitý zájem politiků, kteří by měli podporovat odborné záměry a názory. V posledních letech je vyvíjen velký tlak na pořádání akcí v parcích. Jakou zátěž parky zvládnou, aniž by se snížila jejich atraktivita a kvalita? Jakou hodnotu pro nás mají parky, zelené oázy ve městech? Správci parků se snaží nastavit pevná pravidla a limity, které by měly být dodržovány všemi aktéry v parku i politiky. Za nepřijatelné považujeme znehodnocení významných částí parků. Nepostradatelná je i zákonná ochrana parků. Důležitá je taktéž součinnost s městskou policií. Dalším významným nástrojem k ochraně parků je informovanost a osvěta návštěvníků parků. Pro správce zeleně je podstatná i komunikace s jednotlivými aktéry v parcích a v okolí. Správa zeleně se bohužel dlouhodobě potýká s nedostatečným personálním zajištěním odborných pracovníků.“

Nigel Thorne celé odpoledne uzavřel slovy: „Vidím tu šanci a vůli investovat do parků. Musíte být chytří. Je to trochu jako kdybyste utráceli svoje vlastní peníze. Vyhodili byste je jen tak? Samozřejmě že ne. Dívám se na Karlovo náměstí a říkám si, že tohle je váš startovní bod. Je to jedinečná šance a vy jí nesmíte propásnout. Každá další příležitost bude měřena právě touhle. Mohl by to být dobrý příklad. Jste v dobrém bodě. Klíčové jsou pro vás nástroje kontroly. Absolutní transparentnost veškerého konání, kdy každý musí mít možnost se seznámit s tím, co se chystá a vyjádřit se. To je prvotní. Na druhé straně je pak nutné zajištění nejvyšší možné odbornosti na všech stupních. Potřebujete vzdělávané a zkušené odborníky.“

Lidové noviny 7.července 2018

O parku na Karlově náměstí se už na počátku minulého století mluvilo jako o městské oáze. Založen byl podle projektu Františka Thomayera. (snímek z roku 1871, repro LN)