Čmelák do každé zahrady
Čmeláci se v posledních letech nesou na vlně nebývalé obliby: jejich roztomilý vzhled a zdánlivá neohrabanost je k popularitě přímo předurčují. Mnozí milovníci těchto bručících medvídků se je dokonce pokouší chovat ve speciálních úlcích. S popularitou ovšem přichází i stinné stránky a není výjimkou, že třeba i v dobré víře chráněné čmeláčí populaci spíše uškodíme.
Zdánlivě nemotorní čmeláci jsou pro zahradu skutečným přínosem. Tito významnými opylovatelé létají pro pyl a nektar i za chladnějších dnů, kdy včely zůstávají v úlech. Na rozdíl od včel také nepřežívají celý rok ve společenstvích – zimu přečkávají jen oplozené samičky, které na jaře zakládají nová hnízda. Časně zjara je můžete pozorovat, jak létají těsně nad zemí a pátrají po místě vhodném k usídlení. Když čmeláčí královna uspěje, naklade vajíčka, ze kterých se vylíhnou larvy a z nich pak dospělé čmeláčí dělnice, které celou sezonu neúnavně sbírají potravu. Na podzim zahynou, k zimnímu spánku se opět uloží jen mladé oplozené matky a celý cyklus se znovu opakuje. Čmeláci bývají věrní svému okolí, takže je velmi pravděpodobné, že napřesrok některá z královen zahnízdí opět blízko svému původnímu hnízdu. Bát se jich nemusíte, jsou neškodní a velmi mírumilovní.
V tuzemsku bylo dosud popsáno zhruba 30 druhů čmeláků. Na některé druhy však narazíte velmi zřídka, a tak čmelák, který u vás právě bzučí na levandulích, bude velmi pravděpodobně příslušníkem některého z méně než deseti nejběžnějších druhů: čmelák zemní, rokytový, luční, skalní, rolní, hájový, lesní nebo zahradní. Určit druh čmeláka přesně je však pro laika poměrně složité. Zbarvení jedinců se mění spolu s prostředím a časem, a navíc se čmeláci mohou zaměnit i za své parazitující příbuzné, pačmeláky.
Potrava a úkryt
Rozhodli jste se přítomnost čmeláků ve svém okolí podpořit? Poskytněte jim potravu a možnost úkrytu. Nesvědčí jim monokulturní výsadby ani krátce střižené trávníky, problematické jsou také chemické prostředky, které na polích a v zahradách užíváme. Nejvíce čmelákům pomůžeme zajištěním pestré skladby kvetoucích rostlin, a to včetně velmi raných, které nabídnou potravu už v chladných jarních měsících. Čmeláci jsou otužilí a objevují se na kvetoucích čemeřicích, raných narcisech, krokusech nebo talovínech ještě před včelami, o pár týdnů později obsadí kvetoucí ovocné a okrasné dřeviny. Letní pastva čmeláků je mnohem bohatší, vyhledávají hlavně rostliny z čeledi hluchavkovitých, zejména levandule, šalvěje nebo mateřídoušku, podobně jim poslouží i obyčejné plané hluchavky. Čmeláci rovněž s oblibou hodují na hrachorech, vikvi, vojtěšce či jeteli, ocení také svazenku, chrpy, brutnák, slunečnice nebo bodláky, tedy z větší části rostliny, které mají delší květní trubku vhodnou pro dlouhý čmeláčí jazyk (ten dosahuje neuvěřitelné délky přes 2 centimetry). Uvádí se také, že čmeláci preferují modrou a fialovou barvu. Vhodným úkrytem pro čmeláky jsou skuliny ve dřevě či v zídkách, nejrůznější praskliny a také díry v zemi, často osidlují například opuštěná myší hnízda. Kdo chce vyjít čmelákům vstříc, měl by kromě zajištění potravy a úkrytu při péči o zahradu omezit nebo zcela vynechat pesticidy a herbicidy. Vyplatí se také dát pozor na domácí mazlíčky: psi mohou čmeláčí hnízda vyhrabávat, a tak je zničit.
Pokud nechcete přítomnost ve svém okolí nechat náhodě, můžete si pořídit čmelín. Chov čmeláků však přináší mnohá úskalí, vyžaduje čas a péči, a je tedy vhodné se před jeho zahájením poučit z odborných zdrojů. „Nejčastější chybou u začínajících chovatelů čmeláků je to, že mají víc nadšení než snahy o získání kvalitních informací. Mnohé internetové stránky, ale i někteří výrobci a prodejci čmelařských potřeb občas poskytují údaje, které úspěšnému chovu čmeláků spíše škodí, než prospívají,“ upozorňuje Jiří Cafourek, předseda spolku VČELÍ STRÁŽ, lektor, včelař, vedoucí včelařských kroužků a propagátor ochrany čmeláků a včel samotářek. Kam tedy doporučuje se obrátit? „Za kvalitní zdroj informací pokládám webové stránky cmelaciplus.cz nebo ceskycmelak.cz. V poslední době také vyšla zajímavá a inspirativní kniha Moji čmeláci autora Františka Kuklíka,“ vypočítává.
Mám čmelín a co dál?
Čmelín, tedy útulek pro chov čmeláků, se dá zakoupit či dle nepříliš složitého návodu vyrobit. Hotový se posléze naplní speciální výplní nebo krejčovskou vatou, koudelí, suchým mechem nebo listím natrhaným na drobné kousky. Směs může připomínat již zmíněné opuštěné myší hnízdo, kde se také čmeláci často usazují. Velmi důležité je následné umístění: čmelín by měl být stabilní a stát vodorovně ve výšce zhruba půl metru až metr nad zemí. Pokud máte úlků víc, umístěte je od sebe co možná nejdál. Čmelákům tolik nevadí nízké teploty, nezvládají však vedro a přílišné teplotní výkyvy, úlek by tedy neměl stát na slunci a měl by být zároveň dobře izolován. Prostor na slunci se rozpálí velmi rychle a uvádí se, že čmeláčí larvy hynou již při teplotě 35 °C a dospělí jedinci nepřežijí teplotu jen o deset stupňů vyšší. Kvůli ochraně před mravenci a dalším lezoucím hmyzem by nožičky úlku měly stát v nádobkách naplněných nejedlým olejem či tekutým mýdlem (pozor, jedlý olej by mravence mohl spíš přilákat). Hotový čmelín na správném místě si může čmeláčí králova sama vyhledat. Pokud se tak nestane, je možné zkusit matku odchytit a uhnízdit. Právě přítomnost čmeláčí královny, která do přírody ve vašem okolí přirozeně patří, je ideálním stavem, na který se vyplatí si počkat. Další možností je pak koupě hnízda u ověřeného prodejce. Toto řešení by však mělo být jen krajní možností. Po prodejci vždy požadujte prokázání původu čmeláka, měl by pocházet z přírody ČR. Takto prodávaný bývá nejčastěji čmelák zemní, který se v laboratoři poměrně snadno množí. V žádném případě si do zahradního čmelína nepořizujte hybridní čmeláky určené pro opylování rajčat a paprik ve sklenících. Tito čmeláci mohou být i geneticky upravení a do naší přírody rozhodně nepatří. Ověřeným zdrojem čmeláků z laboratorního chovu je v tuzemsku Výzkumný ústav pícninářský v Troubsku, kde se jejich chovem zabývají už od osmdesátých let minulého století. Lze si zde objednat čmeláčí hnízdečko s několika dělnicemi, pro zemědělské účely je pak určeno hnízdo rozvinutější nebo oddělek. Čmeláky je třeba si včas rezervovat a zájem bývá každoročně obrovský.
Není louka jako louka
Výborným zdrojem pastvy pro čmeláky a další hmyz jsou kvetoucí louky, pokud možno takové, které se sečou postupně, mozaikovitě. V poslední době velmi oblíbené kvetoucí plochy zkrášlují své okolí, i květnaté louky je však třeba zakládat s rozmyslem. V prodejní síti nabízené osevní směsi mohou obsahovat nepůvodní, a nezřídka i invazivní druhy rostlin, často jde o prérijní společenstva pocházející z oblastí Severní Ameriky. Tyto nepůvodní druhy se snadno rozšíří do okolí, a vytlačují tak rostliny původně zde rostoucí, jejichž hodnota bývá daná právě přizpůsobením se místním podmínkám v průběhu často několikasetletého vývoje. Cílem při zakládání květnatých luk by mělo být zvýšení diverzity. Vysetím komerční unifikované směsi však lehce můžeme způsobit pravý opak. A nemusí hned jít o osivo z daleké Ameriky, podobný efekt může mít i směs z jiného regionu naší republiky. Vyznat se v nabídce osiva může být ošidné. Jak tedy zjistit, které rostliny jsou právě pro vaši kvetoucí louku to pravé? Jednoduchý a rychlý způsob je projít si zahradu a okolí a vysledovat, které druhy se zde již přirozeně nacházejí. Ideální je pak průběžně kosená louka, kde můžete po domluvě s majitelem semena rostlin sesbírat. Dobře poslouží otýpka sena, kterou lze rozlámat a semena vydrolit na požadované stanoviště. Je ale třeba kosit a sušit až ve chvíli jejich uzrání. Chráněným rostlinám je třeba se vyhnout, nesmí dojít k jejich poškození. Přirozená kvetoucí louka se vyvíjí několik let, a než si budete moci vychutnat pohled na bzučící nádheru, musíte mít trpělivost. Na oplátku vám louka přichystá každou sezonu neopakovatelnou podívanou: jednou převládnou modré šalvěje, další rok romantické kopretiny nebo vzdušné bílé okolíky miříkovitých. Každá z našich původních kvetoucích rostlin, kterou na louce vypěstujete, pomůže nejenom čmelákům, ale i motýlům, včelám medonosným či včelám samotářkám
Hnízdo v ohrožení!
Až dosud jsme se věnovali tomu, jak čmeláky do svého okolí přilákat. Může se ale stát, že se neplánovaně usadí v domě, na balkoně, v kůlně nebo na cestě, kterou často používáte. Případně je již existující hnízdo poničeno a vy chcete pomoci čmeláky zachránit. Kam se obrátit? Na výše zmíněných webových stránkách cmelaciplus.cz naleznete informace o Čmeláčí Rychlé Rotě, která pomůže a zároveň poskytne návod, jak poškozené či nechtěné hnízdo zachránit či v krajním případě přemístit. Vše funguje i naopak, členem čmeláčích záchranářů se můžete stát i vy. A kdo ví, možná se i z vás stane bombusofil (tedy ten, kdo propadl vášni pro čmeláky, z latinského Bombus – čmelák).
Lidové noviny, 26.–27. 3. 2022
Více na:
Související: