Co čtou zahradníci?

Anita Blahušová

Každý, kdo začne zahradničit, dříve nebo později narazí na nutnost prokousat se spoustou tematické literatury. Metodou „pokus/omyl“ se pak postupně dostává k dílům průměrným i pro jeho další rozvoj zcela zásadním. Knihy mají velkou moc, bez nadsázky dokážou ovlivnit běh života svých čtenářů. Dovolte zde osobní vsuvku: před zhruba patnácti lety jsem si náhodou koupila v belgickém antikvariátu knihu Davida Austina Old Roses and English roses z roku 1992. Anglického šlechtitele jsem vůbec neznala, zvažovala jsem i cenu, šest euro se mi tehdy zdálo až moc. Knihu jsem nakonec koupila jen kvůli fotografii na obálce. A ten den mi do života vstoupila úplně nová vášeň. Od té doby jsem si o historických růžích spoustu načetla, a něco málo i v praxi vyzkoušela. V následujícím textu chceme čtenáře inspirovat tipy od zajímavých lidí, kteří čtou podnětné knihy. Knihy, které nasměrovaly jejich profesní život, ale i takové, které souvisí se vztahem ke krajině kolem nás a přinášejí širší souvislosti a neotřelý pohled na svět.

Ondřej Fous, zahradník, perenář, publicista, občasný pedagog a autor krajinářských řešení.

Early & Late Perennials, autoři: Rix / Phillips

Pro moje první perenářská léta, to byla absolutní bible. Ukazuje, co ta či ona kytka umí v průběhu vegetační sezóny, a zasazuje vše do kontextu původu rostliny v jejím přirozeném biotopu. V průběhu let člověk z té knihy samozřejmě vykročí dál, ale zůstane způsob přemýšlení nad flórou. Zajímavé je, že ačkoliv šlechtění a introdukce za poslední dekády výrazně pokročily, tenhle titul má stále výraznou platnost. Britská klimatická specifika pomáhá překonat právě uvádění původu rostlin.


Naše trvalky, autoři: Müllerová/ Opatrná

Volně navazuje na poslední větu u knihy předchozí, protože k čistě textovému masakru zahradnické literatury 60. let je nutné se nějak dokousat. Právě geografické členění zdrojových biotopů české perenářské školy je největším přínosem definovaným v této knize a dále rozvinuto v podstatně hůře dostupných skriptech Jaroslava Machovce. Krom toho je samozřejmě kniha esencí klasického perenářství, co se týče vytrvalosti a prověřených odrůd. Pokud v knize najdete sortu, která je podnes v kultuře, můžete na ni obvykle vsadit.

 
Rostliny způsobující otravy, autor: Luděk Jahodář

Skvělá knížka do dnešních časů panikaření městských obyvatel. Velmi realisticky, možná pro někoho s jistou morbiditou, popisuje, co která kytka skutečně umí v dobrém i ve zlém. Až kauzálně a na případech demonstruje účinky včetně letální dávky.

Dynamic Landscape, autoři: Hitchmough / Dunnett

Titul je našlapaný až k nečitelnosti, je to skutečně pro pokročilé, zato však v komplexnosti prostřednictvím nejlepších kapacit postihuje současné vidění krajinářské architektury od jejích kořenů a pramenů, přes ideová východiska až po plánování, koncepční kroky a biotechniku.

Post Wild World, autoři: Rainer / West

Poněkud překvapivě čitelná kniha, která jistým pnutím mezi evropskými a americkými přístupy ukazuje podstatu světa, ve kterém žijeme, a výsledky, ke kterým docházíme. Ačkoliv je ideově hodně opřená a nebojí se myšlenky, nechybí ji ryze americký tah na branku a řešení. V tomto jde o jedinečnou knihu, která nezůstala stát s třemi tečkami nevyřčeného, ale pere se s naším chápání „přírodního“ či „přirozeného“ až do konkrétnosti.

Klára Hrdá, zakladatelka a ředitelka iniciativy Semínkovna

Nezdolný zahradník, autor: Carol Deppe

Mám pocit, že v současnosti nabývá tato kniha až na děsivé aktuálnosti. Carol Deppe mi mluví z duše a přináší řadu rad a inspirací pro naše zahradničení. Velmi doporučuji.

Les semences, Un patrimoine vital en voie de disparition, autoři: Pierre Rabhi/Juliette Duquesne

Útlá knížka, která shrnuje základní poznatky o tom, v jaké situaci v současnosti semínka jsou, jak jejich biodiverzitu ovlivňuje situace na trhu s osivem, hovoří se zde také hodně o GMO a o iniciativách, které se tento stav zejména ve Francii snaží změnit. Agroekolog a zakladatel Colibris Pierre Rabhi bohužel vloni zemřel. Je jedním z těch, kdo mne velmi ovlivnili a inspirovali.


Semínka z vlastní zahrady, autor: Petr Dostálek

Nakonec nesmím zapomenout na pana Dostálka a jeho knihu o pěstování vlastních semínek, což si myslím, že je úplně zásadní příručka každého, kdo chce začít semenařit.

Jiří Cafourek, předseda spolku VČELÍ STRÁŽ, lektor, včelař, vedoucí včelařských kroužků a propagátor ochrany čmeláků a včel samotářek

Prostředí a včely, autor: Václav Švamberk

Vlastním přes 190 knih o včelách a včelaření, ale teprve tato kniha mi osvětlila složitosti vztahu včel a prostředí, a zejména jejich úlohu v ekosystému z hlediska působení faktorů neživé a živé přírody. Podrobně pojednává o výživě včel podle ročních období a časově rozložené pylové snůšky.

Fenomenální včely, autor: Jürgen Tautz

Z mnoha knih o včelách, jejich životě a anatomii, mi tato kniha odhalila nejvíce mně neznámých a mnohdy překvapivých informací. Představuje včelstvo jako superorganismus, který patří mezi nejúžasnější a mimořádně vývojově úspěšné živočichy naší planety.

Jana Vlková, ekoložka, autorka a průkopnice v oblasti konzumování květin a planě rostoucích rostlin.

Česká strava lidová, autor: Marie Úlehlová – Tilschová

Jako kytkožroutka čtu pořád dokola tuto knížku a říkám si při tom, co tady dělá moje maličkost, když vzniklo takto geniální dílo, kde už je všechno. Možná bych ho doporučila jako povinnou četbu ve škole napříč nejrůznějšími předměty. Knížka je pro mě kulinárně pozoruhodná, čtenář zajímající se o plané rostliny k jídlu se z ní dozví, co všechno se dá jíst. Popisuje i různé osevní a pěstební metody, které v dřívějších dobách více respektovaly požadavky přírody. Dílo je zajímavé samozřejmě historicky, autorka popisuje, jak se v průběhu věků snižovala pestrost stravy. Mimochodem největší ranou byl v tomto směru vpád brambor ze severu a vpád kukuřice z jihu. Tyto plodiny se za pár století proměnily v kulinární zvěrstva, dar pekla – ve všudypřítomné hranolky a popcorn, po nichž děti pěkně baculatí. Téma by se hodilo i hodin občanské výchovy, aby si žáci a studenti uvědomili, v jak nekonečném blahobytu žijeme, když je jídlo v každé minutě dne na dosah ruky. 

Tereza Kvítková, zahradnice a zahradní architektka, zakladatelka atelieru Kvítková –zahradní architekti

Sušené květiny, autor: Malcom Hilier

Tato kniha byla pro mě zásadní a nasměrovala můj život. Tehdy jsem byla v šesté třídě a začínala s aranžováním suchých květin, které mne dostalo na Střední zahradnickou školu v Mělníku, a pak už to jelo. Tu knihu stavím na úplný začátek všeho, i když už jsem ji neměla možná dvacet let v ruce, tehdy to ale byla bible.

Okrasné dřeviny pro zahrady a parky, autor: Václav Hurych

Publikace, která mě provázela celou střední a vysokou školou a následně i praxí.

Praktická dendrologie, autor: Karel Hieke

Neuvěřitelný soupis dřevin včetně grafických obrázků, květů, listů a habitu. Neznám jinou knihu takto zevrubně zachycující i výšku a šířku dřeviny.

Zahradníkův rok, autor: Karel Čapek

Tuto knihu jsem četla jen dvakrát, ale velmi často na ni vzpomínám a slibuju si, že někdy napíšu taky takovou zahradnickou bombu 🙂

„Důležitých knih by se určitě našlo víc, ale tyhle světélkují na dálku,“ uzavřela hezkým příměrem své literární tipy zahradní architektka Tereza Kvítková.

Tuzemská i zahraniční nakladatelství chrlí každoročně množství literatury spojené se zahradničením či krajinářskou tvorbou a orientace v záplavě knih vůbec není jednoduchá. Mnohé významné zahraniční publikace na své přeložení do češtiny teprve čekají, a tak zahradníci ve volných chvílích procházejí zahraniční weby a pátrají v antikvariátech: jak známo, kvalitu titulů prověří zejména čas. K objevení hodnotné a zajímavé literatury může vést dlouhá cesta a my jsme si dovolili laskavému čtenáři na této pouti nabídnout několik pozoruhodných záchytných bodů.