Dobrá rada a vyhozené peníze

Zahrada je přeci především o nadšení a vášni. Tak jaképak peníze. Jenže když se zeptáme zahradníků, vysypou z rukávu celou artilerii příkladů, kdy si prodražujeme svůj sen vlastními rozhodnutími. Buď z neznalosti, nebo ze zbrklosti, ale často nevratně.

Domek se zahrádkou je spojen s lecjakou tužbou či přáním a někdy si sebou nese i lehkost tvrzení „vždyť já od života dohromady nic nechci, stačí mi domek se zahrádkou a je to“. Když pak dojde na lámání chleba, ukáže se, že půjde patrně o jeden z těch těžších úkolů života v kterém může dojít i na vylámání zubů. A to i přes veškerou péči, dobré rady, studium po nocích a poptávání se tu či onde. Není větší zrady než pocit, že to zvládneme sami. I když tento pocit překonáme a přizveme „odborníky“, bude nepochybně velice těžké poznat ty pravé. Jak je tedy možné, že se stále dokola opakují ty samé chyby po celé desetiletí?

Když se zeptáme těch, kteří zahrady tvoří dnes a denně, tedy autorů, krajinářských architektů, zahradních tvůrců a i samotných zahradníků, panuje vzácná shoda v prapůvodu většiny nevratných chyb. Jejich profese je pozvána až jako poslední a nikoliv jako první. Tedy ve chvíli, kdy jsou všechny fatální chyby uskutečněny a už se s nimi nedá nic dělat. Investor utratí vysokou částku za pozemek, který dalšími zásahy znehodnocuje, místo aby využil přirozený potenciál místa a vrostl do něj, vytěžil jeho podstatu.

Prvním a bohužel častým krokem je už vědomí ceny vlastního pozemku ve vztahu k hodnotě půdy. „Majitelé se vykašlou na skrývku ornice na celém pozemku před započetím stavby a skryjí ji jen na místě domu. Zbytek pozemku pak zavezou výkopkem po základech nebo ji zaneřádí stavební činností. A pak na tomhle zakládejte zahradu“ říká Markéta Mlejnková z atelieru Flera.

Dalším kopancem, který může investor snadno udělat tkví ve vlastním umístění stavby. „Jde v podstatě o podobný problém v různých variantách, který má základ v chybném usazení domu na pozemku. Katalogový projekt domu pro rovný pozemek se pokusí umístit na pozemek svažitý. Opakovaně jsem se ovšem setkala i s tím, že i dům od architekta na pozemek nepasuje. Terasa, z  níž se vychází bosou novou do trávníku je ve skutečnosti dva metry nad terénem.  Návrh zahrady pak spočívá v řešení toho, jak zakrýt základy domu a vytvořit z terasy vstup do zahrady. A následně se problém případně řetězí, až dojede na kraj pozemku, kde se začnou stavět opěrné , což způsobí problémy u sousedů, kteří mají najednou na hraně pozemku zeď.“ Říká Jana Kolková z atelieru Alter studio.

Problém špatné koncepce ve vztahu k terénu, charakteru místa, okolní vegetace, stavu sousedních pozemků ale i třeba vodního režimu se na nákladech podepisuje zásadním způsobem. Investor, na konci stavby často vyčerpaný finančně i psychicky, se musí vyrovnávat s náklady „vynucenými“ jeho vlastními kroky v úplném počátku projektu. Zahradní tvůrci jsou tak stavěni často do role řešitelů souboru všech předchozích malérů a chyb.

Arboristka Šárka Weberová říká: „Skvělým příkladem je řešená situace, kdy lidé koupí pozemek kvůli vzrostlým stromům, ale pak šetří nebo jen neohlídají jejich ochranu při stavbě a stromy to nepřežijí… Výsledkem je mnohdy nenapravitelná ztráta genia loci místa, nových ,starých‘ stromů se již v zahradě obvykle nedožijí…“

Kateřina Pospíšilová z atelieru Green Cat, vyjmenovává některé z nich: „Nesmyslná je snaha srovnat pozemek ještě předtím, než se začne přemýšlet, co na něm bude. Nebo třeba celková výměna zeminy bez toho, že by se přemýšlelo proč a za co. No a samozřejmě rozhrnutí stavebního bordelu po pozemku a jeho přikrytí 5 cm pěkného substrátu.“

V neposlední řadě tu zůstává i celková finanční rozvaha a odhad nákladů ze strany investora. Každá stavba si sebou nese položku „vícepráce“, která narůstá a napíná rozpočet. Podstatné na ní je to, zdali je tvořena na základě „nově zjištěných skutečností“, které nemohly být před započetím stavby známy anebo je tvořena pracemi, které se snaží doflikovat něco, co jsme mohli dávno předjímat. Tisícovky ušetřené na průzkumech a desetitisíce ušetřené na projekci se tu mění ve statisíce prodražující stavbu. V zahradě jde pak zejména o terénní úpravy v násobku předpokládaných kubatur, nutnost nahrazovat ornice znehodnocené stavbou, neplánované drenážní systémy, opěrné zdi a zpevnění svahů. Rozbourání či obecně špatný odhad rozpočtu v závěrečné fázi vede nakonec k nečekaným improvizacím snižujícím výrazně hodnotu celého díla.

„Majitelé třeba i vynaloží nemalé peníze na stavbu domu a hezké řešení fasády, takže dům má i šmrnc, ale pak najednou jakoby dojdou peníze. Místo dlažby, která architekturu domu podtrhne, je použita ta nejlacinější zámková dlažba a to ještě místy v červené barvě. Zůstávají nedořešené detaily, který celý výsledek ještě o to víc shazují. Obrubníky u  cesty ve dvou výškových úrovních na sebe překvapivě nenavazují a dělají tam zub, vzhledově nevhodný plot k domu či příjezdová cesta řešená tak, že vrata nejdou úplně otevřít…“ zmiňuje Markéta Mlejnková

Jak se říká, někdy je dobrá rada drahá. Každý investor chce stavbu i se zahradou dokončit a mít klid. Přesto právě čas může být tím faktorem, který hraje roli a trpělivost je tu zcela na místě. „Pár klientu se ozvalo s tím, ze mají cca 1000m2 pozemek a na zahradu 300tis. Říkám si ok, tak to s tím něco provedeme. A pak z nich vypadne, že v rámci toho je ještě realizace plotu, příjezdové cesty a třeba studna. No tak jsem jim řekla, ať zahradu zasejou a zavolají až zase našetří. Bohužel představa o nákladech na realizace je občas mimo realitu.“ dodává Kateřina Trefilová z atelieru Finegarden.

Lidové noviny 30.září 2017