Dům v lese
Stavba se snese do kmenů neslyšně jako květ.
Frank Lloyd Wright nepochybně proslul svým domem nad vodopádem, který svým posazením do divočiny inspiroval a inspiruje architekty po generace. Domy posazené v lese najdete ovšem i například u Jana Kouly nebo u Josefa Kumpána a mají u nás velikou tradici. Ne každá stará vila začínala coby Baba na kozím vršku a les kolem ní přineslo století. Láká to i dnes.
V libretu ke stavbě se obvykle píše něco o tom, kterak byla architektům z duše odporná myšlenka byť jen poškodit jediný strom a jak komplikované a nákladné bylo celou stavbu vymyslet a poskládat bez sebemenšího kontaktu s divočinou, ve které se náhle ocitla. V případě, že nejde o tuzemskou stavbu, tak bývají zveřejněny i související částky, ze kterých plyne, jak vysokou hru se rozhodl investor hrát. V našich končinách se díky všeobecnému rovnostářství a vysokému koeficientu závisti většinou tyto realizace snaží všichni utajit nebo alespoň skrýt jméno investora, který by měl ze života peklo. Leč tu a tam obvykle v soutěžích se nějaký ten anonym objeví a snímky z čerstvých realizací vypadají úchvatně. Všechno to vypadá tak autenticky. Byť se objeví občas zjevné necitlivosti již na začátku, například pevné kotvení přímo do kmene, nebo dokonce do báze stromu, většinu překvapení přinese až čas. Bohužel plíživě a poměrně neznatelně.
Není možné vnést stavbu do jakéhokoliv biotopu bez vlivu na něj. Libovolná škatule (bez urážky, je to jen zkratka) vložená do přírody vyvolá reakci. Vždy představuje stres. Máme dostatek poznatků, diagnostických nástrojů i technologií na to, abychom tyto stresy odhadli a posoudili, zdali je dokážeme překonat, překlenout či jimi projít a jakého výsledku se lze dočkat. V zemi, kde pomalu každé městečko má dva tři certifikované arboristy, je vlastně nečekaně hloupé jednání mnoha a mnoha investorů znehodnocujících svou nemovitost po statisících. Kam se hrabe inflace.
Silné povědomí a vybavenost v profesní obci je dáno především tím vysokým počtem rekonstrukce starších staveb a dopadu stresů ze stavební činnosti na dřeviny. To vede k celé řadě kolizních situací, do kterých se vkládá státní správa, inspekce životního prostředí, klima sousedských sporů a občanské spolky. To živí celý sektor certifikovaných osob a soudních znalců, kteří se potřebují opírat právě o dostatečně neprůstřelnou diagnostiku. Proto jsme docela pokročilí například v tahových zkouškách, odhalování dutin a vnitřních struktur akustickým tomografem anebo využíváním supersonických rýčů, kdy nám stlačený vzduch dokáže diagnostikovat, preventovat, připravovat či realizovat kompenzační opatření. To všechno tu dobře umíme.
Pokud se někdo chystá investovat desítky milionů do pozemku a domu s takovým autorským rázem, jako vily v lese mívají, mohl by vrazit ticku do borce, který mu za hodinku vysvětlí rizika s tím spojená a náležitosti ochrany jeho investice. Je to průzkum jako každý jiný. Stejně jako proveditelnost tepelných čerpadel, solárních panelů, dostupnost vody či naopak riziko záplav či sesuvů. Analýza jako každá jiná. Chráníte svou investici.
Co se tedy vlastně stane? Vezměme si jako příklad borovou doubravu, do které chcete postavit srub. Zdánlivě velmi přírodě blízký děj. Leckoho napadne a často je to tak provedeno, že dům je vynesen na pilotách. Diagnostika kořenového systému ve vztahu k pozici pilot? Co zhutnění? Budou se segmenty dopravovat vrtulníkem? I ten dokáže vyvrátit stromy. Vynesenou stezkou? Na čem? Co kontaminace, zacházení s vodou, vibrace stavby. Po dostavbě změníme vodní režim vlastní existencí stavby. Změní se mycelia, život hub a půdního edafonu. Veškeré rostliny na to budou reagovat. Lze je na to připravit a udělali jsme to? Změna tepelné křivky a světelného požitku. Zásobování, odpady. Každá drobnost se počítá. Všechno má vliv. Je to těžké to postavit, ale těžší je to udržet.
Zkrácená verze vyšla 10.října 2022 v týdeníku Echo.