Fotosyntéza

C4 je způsob jak rostliny asimilují

Život kolem nás se mění poměrně nezvyklým tempem a my to nestíháme vstřebat. Dědečkovo úsloví „znal každý kámen“ vycházelo zejména z toho důvodu, že kromě výpravy do Molitorova pro šeříky a do Lán pro moudra z jeho rodných Dolíků celkem nevytáhl paty dál než do Strašecí. Znal ovšem veškeré rostlinstvo i živočišstvo kolem, věděl velice přesně co kdo v které chalupě umí a čím může pomoci v případě potřeby. Stejně jako věděli o něm, že umí štěpovat, ochotničit, sokolovat a půjčovat knihy ze své rozsáhlé knihovny. Skutečnost, že trávil většinu dne v dole nebo v lese byla v tomto významu nepodstatná. Příchod nové květiny či nového tvora do údolí nikdy nezůstal nepovšimnut. Každá nová odrůda či nové plemeno bylo zaznamenáno. To byl jejich život.

Dnes nové organismy přichází svévolně. Létají si letadly, jezdí drahou či lodí anebo se nechají námi ponášet na oděvech či ve vlasech a rozličném moudí kamkoliv se jim zachce. Je přirozené se nově příchozím tak nějak zaobírat, zdrbnout ho a prověřit co nám nese. Zdali je nám to či ono užitečné anebo se nás to chystá jařmit. Pavouk tvářící se jako vosa svými mimikrami budil obavy a tak bylo docela nasnadě se ptát co jeho příchod do našich zemí bude asi znamenat. Inu, a zabydlel se nám tu jako mnoho jiných před ním. Horší je, když někdo svou neznalost a neochotu se vzdělávat přetaví ve strach a co hůře, rozhodne se ho ještě dobře prodat ostatním. Ne nadarmo se říká, že nynější svět se dělí mezi pilné a líné, protože těm líným se evidentně stačí děsit navzájem a nejvíce k tomu využívají své urputné snahy nevědět a hlavně nepokračovat v prohlubování míry poznání. Naše kultura do značné míry žije z druhů u nás zdomácnělých, které jsme vesměs sami do našich zemí přivezli, dobře se s nimi obeznámili a víme o nich vše potřebné. Jistota vědění by nám dala až nemravnou moudrost a klid, kdežto panický vřískot z neznalosti je zábava.

Nežli se děsit druhy, které s námi jsou desetiletí či staletí a víme o nich vše potřebné, zajímavé je se zaobírat skutečně novějšími příchozími a vývojem jejich životních strategií. Mezi ně patří i pozoruhodná fotosyntéza C4. Většina rostlin kolem nás žije Calvinovým cyklem C3 a představují 95% zemské biomasy. Hlavní rozdíl v životních strategiích spočívá ve fixaci oxidu uhličitého, kdy C4 dokáží pracovat výrazně hospodárněji i za nižšího přísunu CO2 a neztrácejí tolik energie světelným dýcháním. Možná vám více napoví, že mezi ně patří rostliny jako bambus, cukrová třtina a kukuřice. Začínáte se bát? Dříve narození si mohou vzpomenout na experimenty s kukuřicí v nejteplejších oblastech a opravdoví pamětníci udivené pohledy na lány při jízdě k Balatonu. Dnes je kukuřice pro naše bioplynky běžnou potravou a bambus se také uhnízdil v leckterém firemním dvorku. Na třtinu si patrně ještě počkáme, ale oni nejsou jediní, kdo C4 umí. Do našich zahrádek si našly cestu teplomilné trávy a sukulentní šrucha. Z jižní Evropy, severní Afriky či střední Asie docestovaly pěšky nebo za vozem a jejich strategie šíření je prakticky nezastavitelná. Milují vedro a sucho jim nedělá problém. Začínají tak svorně klíčit až v teplých červnových nocích, dky si mnozí z nás již myslíme, že jsme si zjara hezky vypleli. I kdepak. Podškrábnete šruchu? Žádný problém, zakoření znovu. Utrhnete rosičku? Obrazí. Postříkáte ježatku? Stihne stejně zaplodit a vyset se. Hodíte bér na kompost? Příští rok ho máte všude. Tkaničky bot, švy kalhot, psi, kočky i ptáci, všichni šíříme. Semeno rosičky se udrží dokonce na podpučí sazečkové cibulky. Pak se braňte.

Vyšlo 16. září 2025 v časopise Echo.