Hon na šalvěje
Jedna z nejoblíbenějších zahradních květin je hojná i v našich lukách.
Existují některé zaručená faux pas, jako když třeba nevíte, co všichni „už dávno znají“ nebo ještě lépe pokud nepoznáte „produkt“, který už všichni přeci dávno mají. Nejzajímavější jsou taková selhání v různých branžích, které si mimořádně potrpí na cechovní hantýrku a nepsané zvyklosti. Ano, i zahradníci takové chvíle mají. Samozřejmě, zejména co se týče kytek. „Ty ještě nemáš žlutý kakost? To já už dávno,“ řekne, ačkoliv ho přivezl teprve včera a navíc žádný takový neexistuje. I když třeba žlutolistý ano.
Když bych vzpomenul na nějaký zaručený trapas, jak se znemožnit před zahradníkem, pak mě napadá jeden velmi běžný, u kterého nemusí dotyčný ani promluvit. Stačí takhle koncem května přijít do zahrady tam či onam a jistě najdete krásná fialová vzpřímená květenství. Mnohý člověk k nim okamžitě přispěchá, rozemne lístek nebo květ a přivoní. V tu chvíli se okamžitě prozradí, že nepozná ani levanduli od šalvěje. To už pak nemusíte vůbec nic říkat. Laťka je dole.
Jak může tak nápadně kvetoucí skvostná fialovo modrá kytka nebýt levandule? Co si to dovoluje? Jaká šalvěj, ta přece vypadá docela jinak. V lahvičce s lihem na odřeniny nebo v pekáči pod pečínkou. Tím to úplně dorazíte, protože šalvěj lékařská je sice úžasná květina v mnoha směrech, ale s touhle nemá lautr nic společného. Nezachráníte to ani babským uchem, protože šalvěj přeslenitá je zase docela jiný druh.
Jednoduše vzato, je tu řeč o šalvěji hajní, která platí již dlouhá léta za jednu z nejoblíbenějších květin a v posledním dvacetiletí její popularita prudce vzrůstá na celém světě. Američané ji milují, Angličané šílí a Holanďané ji „prodali“ v záhoncích divokého vzezření po zeměkouli. Uvidíte ji na bezpočtu kruhových objezdů, v předzahrádkách babek i v atriích sídel korporací. Ve společnosti trav udělá největší design stejně jako konzervativní lem v historickém rosariu.
Co je na ní tak skvělého? Miluje slunce, miluje sucho a skvěle vypadá v nejhezčí části roku. Před lety jsme v parku ve Mcelích sázeli půl kilometru dlouhý šalvějový šál. Paní Inéz Cusumano, majitelka zámku, prostě nemohla odolat pokušení obklopit se její oblíbenou barvou. A o tom to je. Krásné zářivé copy fialově modrých květů nakvétajících jeden za druhým.
Kdybyste sbírali šalvěje jako známky, posháněli byste jistě stovku nerůznějších odrůd. Největší zábavou ale není honit se za šalvějemi po zahradnictvích, nýbrž po kopcích. Ona je totiž „naše“ a má u nás přes čtyři sta popsaných lokalit. To je docela program. Její láska k slunci a suchu se totiž projevuje i na dostupnosti těchto míst a s ohledem na dobu květu se jistě zapotíte. Většina z těchto míst je stejně nejkrásnější brzy ráno nebo pozdě večer.
Miluje různé hrbky, bývalé kozí mezičky, skalní výchozy a vypečené stráně. Má dvě těžiště výskytu vcelku spravedlivě rozmístěná do prostoru jižní Moravy a Českého středohoří. Kdo jste někdy lezl po Pálavských kopcích, víte, že to stojí za to. Sopečné kužely si ale nijak nezadají. Soumrak na Házmburku nebo na holém vrchu Raná jsou mimořádné zážitky. Ve Středohoří má svou šalvěj většina kopců.
Co je zlatým grálem honu na šalvěje? Budou to hlavně zážitky a fotky, většina jich totiž roste v rezervacích, ale je na co koukat. Existuje několik krásných stepí, dlouhých fialových mezí, obřích trsů na skalách a ti nejlepší z vás mohou najít i nějakou z nečetných variet. Některé poznají jen botanici, ale ty barevné poznáte na první pohled. A jsou skutečně vzácné.
Vyšlo v časopise Echo 3. července 2021