Hrušky s jablky
Člověk občas prolomí i nesmysl
Dobrá diskuse dříve nebo později musí dojít do fáze, kdy to někdo nevydrží a řekne trochu nepatřičný až zavádějící argument na podporu své teze. To je ta chvíle, kdy někdo z přítomných musí nutně prohlásit: „Teď nám tu ale mícháš hrušky s jabkama“. Přesně tak. A to se nedělá. Ani v kuchyni, ani v sadě, ani ve sklepě, prostě hrušky a jablka jsou dvě různé věci. Co to plácám? Já vím, že se výše uvedené mnohde děje, ale jsou to spíše obezličky. Pokud jste někdy jedli například pravý neslazený frgál s povidly s křížal, dáte mi za pravdu. Nebo odrůdový štrůdl z plátků jablka odrůdy Zvonkové kolem Vánoc. Starofrancouzský koláč z hrušek s mletými mandlemi. Delikátní chuť hrušky lze jablkem pouze zabít a naopak. Jablko cukrem z hrušky nevylepšíte po stránce chuti. Samozřejmě. Hrušky se sypou do moštů i do povidel k jablkům jako sladidlo, ale to je prostě taková cesta prostřednosti.
Hrušky s jablky jsou blízce příbuzné, ale ne zas tolik, aby se křížily. Historií lidstva se prolínají více či méně neúspěšné pokusy o jejich křížení a kromě trochu bájné x Pyralus kursakovii o které v roce 2013 psal Ukrajinský botanický žurnál, se průlom nekonal. Přitom tradice takzvaných mezirodových kříženců je v ovocných dřevinách značně silná a mnohdy i toužená. Již v roce 1855 se podařilo v Normandii zkřížit hrušku s kdoulí, hybrid je stále pěstován a stal se dokonce vítanou krví pro další šlechtění hrušní. V našich zemích se pojí tyto snahy se jménem Ivana Vladimiroviče Mičurina, jehož výpěstky popularizoval již před válkou Jan Böhm v Blatné, jemuž neušel jejich jedinečný potenciál. Na vině byla i velmi tvrdá zima 1929 a fakt, že právě šlechtěnce z Ruska měly ověřenou mrazuvzdornost. Smůlou je, že jeho práce se u nás stala obětí propagandy a dnes výraz „mičurin“ je v češtině používán spíše pejorativně. Jeho výsledky si toto hanobení rozhodne nezaslouží a řada pěstitelů ví o čem mluvím. V posledních letech se jeho šlechtěnci stávají velmi populární a inspirují celou novou generaci šlechtitelů po celém světě. Současné technologie umožňují poměrně dostupnými metodami pokračovat v jeho práci a obohacovat nejen marmelády, likéry a kvasy.
Na počátku bylo křížení střemchy s třešní a to právě v cestě za zvýšení mrazuvzdornosti. Jakkoliv byly údajně historicky již známé spontánní křížence hrušky s jeřáby nebo hlohů s mišpulemi, teprve systematické šlechtění přineslo zajímavé výsledky. Pokročilé je zejména křížení jeřábů a to nejen s hruškami, ale i hlohy, muchovníky, jabloněmi či blízce příbuznou aronií. Některé hybridy jsou schopné i křížení v další generaci a tato dveře jsou stále otevřena. O křížení peckovin téměř každé s každou ani nemluvě. Po dědečkovi mi zůstala na dvoře hruška na které míval všech svých jedenáct odrůd hrušní naroubováno na různých větvích. Dobře věděl, kde je která a když si někdo přišel z okolí k nám pro rouby, nemusel běžet nahoru na aleje, pouze vzal žabku a posloužil dotyčnému. Dnes by se asi velice divil, co všechno by mohl na své matečnici roubů mít „štípnuto“, protože jeden z mezidruhových kříženců překonal všechny očekávání. Východoevropská šlechtitelská tradice zrodila totiž x Cydomalus, tedy kříženec kdoule s jabloní. Kdoule se má velice ráda s hrušní a často je na ní roubována. Tento hybrid tak velmi dobře srůstá jak s jabloněmi, tak s hrušněmi. Krom toho projevuje ochotu srůstat i například s jeřabinami. Takže jsme se ocitli ve chvíli, kdy skutečně můžete na jednom stromě míchat hrušky s jablky. Na pravidlech férové diskuse se tím ale doufejme nic nemění.
Vyšlo v časopise Echo 4.února 2025