K čemu nám je historie?
V zahradě se vše opakuje a není divu.
Blahé paměti si vybavím, jak nám v zahradě na Práčské sám Čestmír Böhm, autor mnoha knih o zahradě, popisoval své poslání: „Každý tři roky musí vyjít článek o ronďákách, aby lidi věděli, že jim maj přisypat hrabanku nebo rašelinu. Stačí připsat jen pár novinek na konec, jinak je to furt stejný.“ Měl už tou dobou svoje roky a v polici v kanceláři byly články na všechna témata úhledně vyrovnány. Prostě: „všechno už tu bylo“. Samozřejmě mě to tehdy velice pobuřovalo a považoval jsem to za nebetyčnou degradaci. Postupem času se ukázalo jak důležité je vědět pro koho se píše. On psal zahradní pop a dobře to věděl. Jeho produkce také byla gigantická a profesionální zahradníci vždycky trošinku ohrnovali nos nad tímhle psaním. Nebylo určeno jim a pravdou je, že po jeho knihách sáhlo v osmdesátých letech mnoho zahrádkářů. Vysvětlil jim jak na to, vzbudil jejich vášeň pro rostliny a bez té by byli zahradníci tak nějak bez práce. To má svou logiku. Stejně jako má každá generace svůj pop.
Historie zahradničení je pozoruhodná v tom, jak rychle se zapomíná a jak často se dělají stejné chyby. Na strunu této neznalosti lze velice dobře zahrát i v době, kdy vyhledávače válcují knihy. Tedy, nepobuřují mne nadále pisatelé zahradního popu (ostatně, musel bych se pohoršit sám nad sebou), ale spíše zvěstovatelé světla, kteří objevují lidu spasení. Scénář je banálně jednoduchý. Popíšete principy hospodaření na zahradě tak, jako byste je vynašli právě vy a dáte jim nová jména. Vydáte knihu a uspořádáte kurzy v souladu se svým učením. To je takový jednoduchý ukazatel platný pro každé dílo kdekoliv na světě. Poděkování, uvedené zdroje a odkazy na práci předchůdců. Kniha, která huláká: „Přede mnou nebylo nic“, zůstává soliterním výstřelem do tmy. Vánoční trh jimi přetékal.
Pohled do minulosti nás někdy překvapí anžto ve vztahu k zahradě platí až překvapivě, že „dobré knihy nestárnou“. Vzal bych jed na to, že „Zahradníkův rok“ tak vyjde ještě mnohokráte. Karel Čapek to napsal příliš dobře ne to, aby ho někdo překonal. Proč taky. Nejlepší kniha o zahradě už tu je. I s obrázky Josefovými. Dnes se málo ví, že zahradní pop bylo výsostné teritorium právě Karla Čapka, který prosadil do Lidových novin rubriku Příroda a zahrádka. Jeho přičiněním psali tehdy „pop“ největší hvězdy zahradnického nebe. Ty články by stačilo malinko převyprávět do dnešní češtiny a mohly by z fleku vyjít znovu. Že jsme dnes dál? No nevím.
Pardubický zahradník Oskar Smrž píše v roce 1929 o „Plánování zahrady“. Padají tu takové výrazy jako „venkovní obývací pokoj“ či „přírodní osázení“ nebo „nepřetržitá květena“. Nepřipomíná vám to opravdu nic? Najdete tu zmínku o koutku pro ptactvo z bobulnatých keřů, vodě v zahradě a respektu výsadeb ke stanovištním podmínkám. Tesat pak lze slova „Žádná kniha nemůže podati přesný návod, jak zaříditi zahradu, neboť všude jsou jiné okolnosti, kterým se práce, rozdělení, osázení atd. podřizuje.“
V této rubrice lze najít i článek o opatrování pěnišníků neboli rhododendronů. Je od Václava Julinka ze slavného blanenského závodu Gebruder Schütz. Stať o ovocných stromech je pak od Františka Jiráska, ředitele brněnské botanické zahrady a o kvetoucích keřích píše zahradní architekt Josef Vaněk z Chrudimi, celebrita své doby. V té době se všichni pěstitelé potýkali s následky největší zimy 20.století a toto téma probublávalo i odbornou debatou. Do rubriky psaly desítky odborníků z celé republiky a jakkoliv jsou články čtivé i pro začínajícího zahrádkáře, nelžou, nemlží a nevymýšlí si. Autoři prostě vědí, o čem píší a je to z toho cítit. Dokonce i v článku o kaktusech, o kterých nevím ani zbla. Karel Čapek byl možná přesvědčivým redaktorem nebo tehdejší odborná obec cítila povinnost psát pro veřejnost, případně obé, každopádně tuto rubriku běžně dostupnou v denním tisku meziválečné doby lze jen závidět.
Krácená verze vyšla v magazínu Echo 23.ledna 2023