Když přijdou nové vlny

Čas od času i do zahrad nakráčí nějaká ta módní vlna. Někdy tiše vroste, jako když se šlechtěné velkověté plaménky mění v drobnokvěté botanické, jindy to vezme šmahem a bagruje se biojezero. Nicméně pojem vlna naznačuje jistou pomíjivost a o té není pochyb. Kdybychom nazvali trendem například viktoriánské sbírání rostlin, kterému propadla snad každá trochu vlivná rodina, museli bychom si přiznat, že důsledkům čelíme podnes. Rozsáhlé parky a oranžerie se staly součástí západní kulltury. S dvacátým stoletím ovšem vlny zrychlují a jejich dopady nebývají tak nadčasové. Vlny se mění ve vlnky a po některých jen stěží hledáme stopy. Přeci jen se ale i v 21.století objevil v zahradním designu fenomén, který přežil svou dekádu, ba dokonce již dvě. A říká se mu prostě „new wave“, nová vlna.

Vždycky, když je řeč o tomto rozevlátém stylu, narazíte i na pojem „dutch wave“, holandská vlna. Samozřejmě nejvíce ho používají právě Holanďané, nicméně korektně je zmiňován tento alternativní název i v jiných zemích. Nelze totiž nijak upřít podíl Nizozemců na evoluci tohoto stylu, ale na vině je nepochybně květinová kuchyně celé Evropy. Když vznikne takhle silná ideje, není to věcí jednoho člověka. Dílem šťastných okolností v průběhu 90.let 20.století došlo k tomu, že se poznalo několik velmi zdatných a zralých zahradníků tradiční německé školy  s několika holandskými řádově o generace mladšími a začali řešit zásadní problém: „Chceme tvořit, ale nemáme s čím? Nejsou kytky. Všude je to samé.“ Industrializace zahradnické produkce prošla tak velkou normalizací, že se to pro mladé designéry stalo omezující. Naopak ve starých fachmanech našli nbeuvěřitelnou oporu, protože ti pamatovali doby, kdy se vozily rostliny z divočiny a nijak se sortimentálně neomezovali. Neměli předsudky, zdali je rostlina z Kašmíru, Altaje, Hokaida nebo Illinois. Stejně jako drn rdesna z pohoří v sousedství. Když si začnou notovat „staří s mladými“ může z toho vzniknout něco nového. A to se stalo. Klasické německé perenářství (pěstování zahradních květin) se tak stalo výchozím zdrojem pro „new wave“. Avšak nezůstalo jen při tom. Do kultury se ve velmi krátkém čase dostalo velké množství v podstatě docela planých rostlin z Evropské flory, střední Asie a zejména ze severní Ameriky. Nejsou to vždy rostliny neznámé, naopak, celá řada zde již léta funguje, typické ale pro ně je, že jsou velice často „dynamické“. A to je pro novou vlnu něco jako osten pro kaktus. Bez dynamiky by nebyla tím, čím je.

Co je nová vlna? Potkáváme ji na ulicích? Nosí si lidi její fotky v peněženkách? Možná. Popisy a definice jsou vždy nepřesné, anžto dosud žijeme v ní, ale zahradní teoretici se vcelku shodují na tom, že „new wave“ přinesla pocit přírody do měst. Ten věčný proud přírodu ovládnout, zglajchšaltovat, donutit růst do kuličky, případně do kuriozních obrazců náhle kulminoval a šněrovačka dějin osudově povolila. V protiproudu vtrhla do měst nová vlna. První holandské vlaštovky nebral nikdo vážně, ale když se po miléniu začala prosazovat v Anglii a následně v USA, začal ji i sám evropský kontinent brát vážně. Ale opravdu zvolna. To si nemyslete. Vlna ale dělá čest svému jménu. To, že je dynymická, znamená totiž především pohyb. A to má moderní společnost ráda.

Jak to vypadá? V nadsázce se říkává, že tento styl jako první prodal i „mrtvé rostliny“ a je pravda, že podzimní stébla trav a semeníky květin tu hrají klíčovou roli. Ano, trav je v tom hodně, vlají, jsou jich stovky a jsou krásné svou elegancí. Záhony jsou vysoké, květiny jsou vysoké, mnohé mají docela drobné květy a rozostřují pohled na ty s většími květy. Struktura je vertikální a dynamika je z toho cítit v každé chvíli. Jenže dynamika je v tom i nečekaně šokantní. V časném jaře totiž ve stejném místě najdete záhon se sněženkami, drobnými narciskami a ladoňkami, v květnu je to celé zelené a tu a tam probleskuje koule česneku, modrá šalvěj coby flíček či říčka. A najednou v červenci bác, celé se to natáhne do výšky a začne to neskutečně kvést. K podzimu sílí trávy a všechny ty suché věci, k advetu si všimnete že z toho vylézají staálezelé stříhanosti o kterých v lét nebylo tušení. To je new wave, každý měsíc jiná, proměnlivá, živá, nepřehlédnutelná a nespoutaná. Máte z ní i trochu strach jestl i to někdo dokáže ovládnout. A to je právě to. Design new wave najdete v átriích firem,  na nábřežích, v parcích i před velkými úřady. Velmi často je osazen do velice formálních a urbanizovaných přesných ploch. Kousek divočiny v kortenovém plechu, žulové dlažbě, litém betonu. Ale divokost je hra. Ve skutečnosti to, co se uvnitř záhonu odehrává, má přesná pravidla. Jsou určeny funkční skupiny, které přesně brnkají na vaše estetické vnímání a celá kompozcie je jako dobře vymyšlená kapela. Nutno přiznat, že jsou do ní vypuštěni mistři, kteří narušují stereotyp a improvizují. Ale je jich méně než se zdá. Nová vlna nepřináší přírodu, ale pocit, který z ní máme rádi. Dobře to vyjadřuje sousloví „kontrolované volno“. Aby to dobře vypadalo, dá to hodně práce a chce to sicflajš. Vysoké trávy, rdesna, rozrazilovce, krvavce, sadce, česneky, zápleváky a samozřejmě nezbytné třapatkovky jsou dnes již klasickým žánrovým rukopisem, který k „new wave“ neodmyslitelně patří. Snad tento příliv dorazí i k nám, zatím se odehrává jen malých náznacích privátních prostor. Do veřejných prostor by se tak mohl vrátit autorský design a vytlačit bezbřehé otrocké přejímání německých směsí, které pokračují v agónii zahradnické normalizace.

Lidové noviny 10.září 2016 (krácená verze)