Kolik toho vydrží lípy republiky?

Letošní rok bychom mohli nazvat ke stromů laskavým. Zejména lípy nebyly ke sklonku roku vlastně vůbec k dostání. Vedle skandinávské jedle ušmiknuté k Vánocům se tak staly nepochybně nejprodávanějším stromem. Nicméně lípy se sázely ku století republiky a mají symbolizovat víru v další dlouhé trvání naší státnosti. Jakou mají šanci samy lípy?

Profesionální zahradníci to vidí dost černě. Během říjnového výročí se objevila řada odstrašujících příkladů, kdy byly stromy vysazovány sice s velkou parádou, ale řemeslně extrémně špatně a to i přesto, že profesionální doporučení k výsadbě byla veřejně dostupná. Na otázku kolik z těchto lip se dožije sta let, se zhruba stovka postupně oslovených odborníků vyjadřuje víceméně skepticky. Zhruba čtvrtina se domnívá, že do pěti let uhynou tři čtvrtiny lip vyvrácením, zlomením, psí či jinou močí a na poškozování křovinořezy. To odpovídá i obecně známým hlavním příčinám úhynu stromu ve městě. Pětina zahradníků si myslí, že 90% jich rovnou uschne v prvním roce a zhruba další desetina věří v to, že jich uschne jen polovina. Další kolegové víceméně spekulují nad tím o kolik jich přijdeme v prvních pěti letech a kolik jich ztratíme kácením z různých důvodů později. Největší pravděpodobnost dávají pak výsledku 60% uhyne do pěti let, 30% ztratíme kácením z různých příčin a jen desetina. Část profesionálů se dokonce ptá, k čemu je takový profesní odhad vůbec dobrý. Kde se bere tolik skepse? A je to pouze skepse?

Lípa to ve městech nemá v posledních dekádách lehké. Zejména pak lípa srdčitá. O její vhodnosti do městského prostředí se pochybuje už sto let a samozřejmě se stále sází. Je to národní strom a v obcích vidíme starých lip stovky. Ovšem také jsme jich tisíce vykáceli jen v posledních letech a to často z důvodu provozní bezpečnosti. Byly prostě jen staré? Kdepak, lípa je přeci dlouhověká a v dobrých podmínkách vydrží staletí. A jsme u toho. Podmínky. To je to, co se mění. Za pouhých několik dekád narostly negativní vlivy ve městech mnohonásobnou formou. Před sto lety byly kolem stromů nejvýše kočičí hlavy a po ulicích rachotilo pár vozů či aut a lehkých tramvají. Dnes jsme v dramaticky jiné situaci. Sůl, vibrace, zhutnění, mechanické znečištění, exhalace, obrus pneumatik, oleje a neustálé výkopy sítí, kufry chodníků a komunikací. Není divu, že s námi stromy už nechtějí v obcích žít. Opouští nás. Jeden po druhém. Samozřejmě, dělají to po svém a tak to trvá roky. Pro mnohé z nás to je nepostřehnutelné.

Z postřehů zahradníků je v poslední době jasné, že společnost je dramaticky rozdělená i v názoru na stromy. Jedna část je velice chce a druhá tvrdě odmítá. Nenávist vůči stromům je často tak silná, že lidé přecházejí v činy, vytrhávají nové výsadby, lámou je, nařezávají, navrtávají a lejou k nim to či ono. Pro první skupinu, tedy ty, kteří mají stromy rádi a chápou jejich smysl ve městě i krajině, je potom hořkou pilulkou hospodaření mnoha obcí, které stromy sice sází, ale nestarají se o ně. Velice často se ukazuje, že tyto problémy souvisí s dotačními penězi a zastupitelstva chápou stromy jako nutné zlo. Těch, kteří si uvědomují, že bez stromů se udusíme prachem a vedro bude k nežití, je asi hodně. Ví to přece každé malé dítě. Zdá se ale, že si takové nevolíme do svého čela anebo vůbec nekandidují. Mortalita stromů v prvních letech je neuvěřitelně vysoká. Jakkoliv je to v rozporu se správným hospodařením, obvykle je snazší strom vysadit znovu, než se o něj začít starat.

Jaroslav Vintera  má ale dobrý příklad: „A vidíte, u nás na návsi máme 2 lípy 1918, 2 lípy 1968, 1 lípu 2008 a nyní jednu 2018. Všechny v perfektním zdravotním stavu. Neviděl bych to tak černě. Je to o tom abychom nebyli lhostejní a občas vzali nůžky, konev, i když jsme ji třeba nesázeli.“

Tam, kde to dopadlo dobře, můžeme vidět řešení. Zmiňuje se o tom Zuzana Benešová: „Lípy zaplacené a zasazené jednotlivci a malými skupinami lidí přežijí. Přibližně před deseti lety dostali občané vesnice Sopotnice možnost koupit si a zasadit v centru obce lípu. Lípy si nakoupili a zasadili jednotliví občané, rodiny, spolky. Drtivá většina lip žije a vede se jim dobře. A jiný příklad: Při narození každého vnoučete můj otec zasadil strom. Všechny žijí. Nejstaršímu vnukovi je 22. Čím to j? Osobním vztahem a péčí. Na jaře jsme jako rodina zasadili lípu. Pod kořeny jsme dokonce ukryli vzkaz. V létě jsme jí chodili zalévat, je opečovaná. Přežije. Pokud má člověk k tomu konkrétnímu stromu osobní vztah, tak má velkou šanci.“

Lidové noviny 15.prosince 2018