Konec šeříků, sakura a zelená stíhačka
Šeříky v parcích se proměnily v plané houštiny, mnohé sakury kvetou způli bíle protože jimi ptačky prorůstají a pomník generála Fajtla udržuje „sekací služba“ k obrazu svému. Zahradník zmizel a návrat do divočiny jede na plné pecky. Občas přijdou chvíle, kdy nedbalá elegance našich veřejně zelených prostor vyvolává otázku jestli jsme do téhle fáze opravdu chtěli dospět.
Obraz prvý, obraz šeříkový. Dvě stařenky sedí na lavičce a vykládají si o tom, jak coby děcka ještě vyděšená nálety, byly podávány na tanky s dokonale oškubanými šeříky kolem mohutného kráteru uprostřed parku na Karlově náměstí. Jak byly barevné, jaké měly velké květy a jak hezky voněly. Tento pomyslný, leč velmi věrný obraz, se snažím popsat účastníkům mezinárodní konference o nové podobě Karlova náměstí. Šeříky v jejich stávající podobě všichni navrhují šmahem jejich odstranění. Jediný profesor Cornelius Scherzer z Drážďan poznává na mnou prezentované fotografii stařičké krásné kmenné šeříky z Pillnitz. Ano, u nás takové šeříky již najdete jen zřídka ve starých vilových zahradách. Co se šeříkům přihodilo? Z prachobyčejných „bezů“ se staly jedny z nějšlechtěnějších rostlin už na sklonku 19.století. Jejich obliba trvala několik dekád a už začátkem třicátých let majitel Největší sbírka šeříků v republice, „syringarium“ v Molitorově čítalo přes nabízí sto druhů. Tento keř měl ovšem jednu potíž. Obvykle byl roubován na svůj vlastní odkopek případně semenáč a podnož silně podrůstala i odnožovala. Pro staré zahradníky to nebyla zas taková potíž, pěstovali je v kmenných tvarech a podnož pravidelně odrývali. Korunka navíc byla zušlechťována pravidelným řezem pro silné kvetení a keř samozřejmě bohatě hnojen, obrýván, zaléván. Tak tomu bylo do konce druhé světové války a pokud žili staří zahradníci, dělo se tak leckde i mnohem později. Šeříky se sice staly symbolem konce války (ano, jsou na tancích i v Plzni i v Praze bez ohledu na barvu hvězd), ale péče o ně postupně upadala. Podrůstaly podnože a obklopovaly léty pěstěný kmen. Řádně proškolený pracovník technických služeb pak nejstarší kmen vyřízl, čím jsme se zbavili barevných vekokvětých odrůd a zůstala nám planina. Skutečnou zkázu přinesl až celoevropsky vysmívaný „prager schnitt“ posledních dekád, kdy se začaly keře řezat do tvarů žárovek či krychlí. Tím jsme zbavili šeříky nakonec i schopnosti kvést. Když se v nich začali schovávat bezdomovci, začal se z nich postupně vyřezávat jednotlivé části, až se z nich staly samou péčí takové trosky, že jejich likvidace je nutností. Nevím co nám ti chudáci šeříci udělali, oni za komunisty nemohli, ale pomstili jsme se jim dokonale.
Obraz druhý, obraz sakur. Japonské třešně k nám začínaly pronikat v kultivarech v meziválečném období a když se později do našich sortimentů dostala odrůda ´Kanzan´, vysázeno jich byly tisíce ve všech městech. Podnes patří mezi jednu z nejoblíbenějších a sortiment sakur je bezesporu jeden z obecných symbolů krásna na této planetě. Rozhlédnete-li se na konečné metra C Letňany, můžete žasnout nad tím, že máme metro až do polí. Taky ale můžete s překvapením zjistit, jak krásně se daří platanům a sakurám, které zde tehdy jakýsi odvážlivec vysadil. Dneska už by mu to, díky univerzální vendetě proti geograficky nepůvodním dřevinám, nepochybně neprošlo. Ale stromy, nechány zcela pospas, rostouc jako dříví v lese, projevily vůli žít. Na každé z těch krásných růžových sakur štěpovaných v korunce vidíte podrážející planou ptačí třešeň. Neméně ovšem krásnou. Ale co bude dál? Zahradník nepřijde aby zapěstoval a vychovával. O platany se začne někdo zajímat až když první padne a způsobí škodu, pak se z nich stanou věční pacienti. Nebo je někdo vyřeže jako nepůvodní dřeviny. Ptačky přerostou sakury a zvítězí, ale ze stromu bude rizikový paskvil. Někdo ho vyřeže buď kvuli provozní bezpečnosti anebo proto, že ptačky jsou sice domácí, ale bez regionálního původu. Vždycky přece kácí ten kdo nesázel. Obraz třetí, obraz pažitu. František Fajtl byl kdysi sestřelen a trávník, který ho připomíná je střižen jako když střelí. K jeho poctě a památce se rýsuje v drnu výrazný obrys stihačky. Neotřelý nápad. Scénu z Tmavomodrého světa, kde Charles Dance peskuje česká esa rce „Neničte trávník“ zná přece každý. Marie Straková, naše přední trávníkářka, trefně pojmenovala jarní mediální přestřelku jako „laické drama“. Přitom na podzim k tomuto výjimečnému pomníku napsala: „Bylo na to velmi málo času a v červenci nebyl lipnicový koberec k dispozici, takže to byl trochu vabank. Do vyseté lipnice se přidalo trochu jednoletého jílku, který pomohl coby krycí plodina. Lipnice i přes ty sucha a pomalý vývoj vyjela krásně, ale i když jílek postupně zmizí, pro odhalení to letadlo přes veškeré hnojení zesvětloval. Takže pokud se tam dodatečně položený sendvičový koberec lipnice nechá, tak to proroste. Pokud se odstraní, tak jílek vymrzne a zůstane tmavá lipnice. Kostřavy kolem umožní vyčistit porost postřikem od všech jiných druhů trav i dvouděložných. Možnost odstranění těch jiných druhů trav z kostřav je důležitá pro dlouhodobé udržení čisté siluety letadla bez prorůstání lipnice do okolí a rozmazání linií. Trávník je zjara nutno dostat do kondice a nástup kýženého barevného rozdílu chvilku trvá. “
Že tomu nerozumíte? Vidíte, to je ten rozdíl, když se o zahrady stará zahradník anebo sekací služba a pak to laici kritizují aniž by se zahradníků zeptali.
Lidové noviny 12.května 2018
