Květinové slavnosti

Sejít se a lovit kytky není samozřejmost

Za posledních třicet let jsem mnohé dohnali, možná i předehnali, ale jedna kratochvíle mi u nás tuze chybí a to květinové slavnosti či trhy. Měly u nás před mnoha lety velkou tradici a nechyběly v žádném větším městě. Dnes to zemím západní Evropy velice závidím a každoročně na nějakou takovou akci zavítám. Jí vím, i u nás nějaké ty trhy přeci jsou, různá výstaviště to alespoň tvrdí. Bohužel až na výjimku mají tyto akce na můj vkus extrémně komerční charakter a jsou určeny pro tu nejspotřebnější část naší společnosti. Prostě to jen není můj šálek kávy.

Poprvé jsem se s tímto fenoménem setkal už když jsem kdysi začínal na panství Ickworth ve východní Anglii. Hlavní zahradník sezval školkaře z okolí, kapelu a dobrovolníci ze vsi napekli dorty k šálku dobrého čaje. To bylo všechno. Na parteru před zámkem pak proběhla báječná sobota z které mi doslova spadla sáňka. Ne, že bych tam slovil nějaké extra rarity, ale ta atmosféra. Byl to přeci jen místní trh nevelkého rozsahu, ale na všech zúčastněných bylo vidět, že se rádi vidí.

S postupující globalizací zahradních center, hobbymarketů a marketingovou masírkou zásilkovek nabyly tyto „Fête des Plantes“ na významu a jejich obliba venku hrubě vzrůstá. Ve Francii, Anglii, Belgii, Holandsku a Německu se těší veliké oblibě, severní státy Evropy nevyjímaje. Berlínský Staudenmarkt je dokonce natolik prestižní, že jen dvě stovky prodejců se mohou zúčastnit a dobré další dvě stovky by chtěly ale prostě neprošly sítem. Místa jsou tu dobře vyhřátá zvedenými pěstiteli a velmi obtížně se mezi ně vmezeřuje skrz přísná kritéria. Ve hře je spoustu věcí, nejen nabídka rostlin, ale i způsob jakým je nabízíte a pěstujete. Vlastní množení, kompost a raritní sortiment může rozhodnout o vaší existenci. Dvakrát se nám podařilo zde prodávat. Na miskách vah sehrálo roli zaručení se zavedeným prodejcem a skutečnost, že jsme psali ručně jmenovky. Prakticky výlučně jsou na těchto trzích pouze zahradníci a jen poměrně malou část tvoří věci a potřeby se zahradou související.

Za poslední roky se trhy proměnily v úplně nový svět, protože tady se nabízí docela jiné kytky, jinak pěstované a za úplně jiné nálady. Mám v Německu spolužáky, kteří žijí v uprostřed lesa a čtrnáctkrát do roka jedou na trh. Z toho žijou a stačí jim to. Znamená to pro ně cennou alternativu. Málokterý malý zahradník dnes plní službu místní obslužnosti a tím méně je takových za nimiž si lidi dojedou protože po daných rostlinách prostě touží příliš.

Většina slavností a trhů probíhá v zámeckých zahradách různých vlastníků, případně parcích různých institucí. Je to sice věc veřejná, ale někdo musí poskytnout zázemí a často i trochu záštitu. Má to samozřejmě svou ekonomickou stránku a, soudě dle rozvoje tohoto konceptu, vyplácí se to. Rozhodně to danému místu přináší neobyčejnou prestiž a dobré jméno. Pokud na vrcholu stojí londýnská Chelsea Flower Show, francouzské Chantilly či zmíněný berlínský Staudenmarkt, následujíc desítky menších a stovky regionálních trhů. Co na tom lidi v Evropě tak neskutečně láká? Proč je to tak přitažlivé pro pěstitele na obou stranách? Myšleno nabízející i pořizující. Rostliny jsou živé a mnozí k nim máme velice blízký vztah daný našimi pěstitelskými úspěchy i pády. Tady máte jejich pěstitele přímo před sebou, všechno o té kytce ví, věnuje se vám, jste přímo u zdroje. A vy si vybíráte očima, čichem, rozumem. Je to krása a je to osobní věc. Ptáte se proč u nás takové květinové slavnosti nejsou? Právě jednu takovou pořádáme. Jsem zvědav jak to dopadne.

Vyšlo v čaopise Echo 19. května 2025