Květinové slavnosti
Někdejším dobrým zvykem našich předků, ctihodných občanů měst a obcí, bylo pořádání slavností při různých příležitostech. Mezi oslavované patřily již tradičně stromy a květiny.
V roce 1908 vyšla kniha „Květinové a stromové slavnosti“ od Břetislava Jedličky Brodského, v které najdeme cenný soubor dobových proslovů starostů obcí, předsedů okrašlovacích spolků a různých pánů radů. Texty svědčí o mimořádné společenské pozornosti, která se soustředila na veřejný prostor, jeho zušlechťování a zpřístupňování místním obyvatelům. Veřejný park byl tehdy v plenkách a první generace vysazených stromů teprve jakžtakž dorostla do fáze, v které lze kompozici nazvat útulnou a obytnou. Tím spíš ale budil zájem a setkání v parku začalo významně konkurovat setkáním na náměstí, v podloubí, před kostelem či v soukromých zahradách. Nedělní korzo se stalo významnou událostí společenského života a zahradní besídky jakbysmet. Slavnosti byly obvykle doprovázeny výstavou výpěstků místních pěstitelů malých i velkých včetně soutěže o nejkrásnější lili, růži, jiřinu, chryzantému a podobně. Také byla obvyklá slavnostní plantace za účasti vážených hostů, včetně velebeného autora případné kompozice. Stromy byly následně označeny plaketou a opěvovány v místním tisku. To se neobešlo samozřejmě bez kulturního programu, prodejních stánků a všeobecného veselí. Vedle malých místních akcí byl občas zahradnický um předveden v národním měřítku. Léta se tak mluvilo a rozsáhlé expozici českých zahradníků na Národopisné výstavě v roce 1891 na pražském Výstavišti, která vyhodila laťku hodně vysoko. Panské zahrady byly tehdy ještě v plné síle a jejich mecenáši i zahradníci nelitovali sil ani prostředků, aby se opravdu předvedli.
Činnost stovek okrašlovacích spolků dohasla v 50. letech a kulturu květinových slavností přetavily soudružská hesla k obrazu svému. Celostátní výstavy vycházely z ideových předpokladů budovatelské společnosti a místním zahrádkářským spolkům zůstaly výstavy výpěstků. Výstaviště se dnes proměnily v jarmarky stánkařů a zahrádkářské výstavy jsou až na výjimky dohasínající plamínky někdejšího zaujetí. Zajímavou atmosféru sepětí pěstitelů se svými květinami lze najít sotva na pár lokálních akcích.
Atmosféru nepřerušené tradice můžeme sledovat v zemích na západ od nás. Na vrcholu jistě stojí britské Chelsea Flower Show, která nedávno oslavila 100 let trvání. Když v pátek odpoledne přijde královna pojmenovat novou orchideu a manažeři z londýnské City si dojdou na podvečerní Pimm´s, atmosféru smetánky nelze přehlédnout. Nicméně země britské koruny se mohou pyšnit stovkami akcí všech velikostí, protože svými výpěstky se rádi pochlubí i v menších obcích a také na některých panstvích. Podobný ráz akcí najdete i v Holandsku, Belgii, Německu či Rakousku. Legendární jsou pak slavnosti ve Francii, kdy na vrcholu stála po léta slavnost na Domaine de Courson. Ta se letos poprvé přesunula na slavný zámek Chantilly a stálo to opravdu za to.
Co je vlastně na takové slavnosti k vidění? Naprostý prim patří rostlinám a kolem nich se všechno točí. Jsou prostě všude a všechny jsou nádherné. Zahradníci vybírají opravdu to nejlepší, co mají. Do Chantilly přijeli pěstitelé z celé Francie a řada z nich i z okolních zemí. Najdete tu skvělé růže a hortenzie, u těch je nabídka skutečně neobyčejná. Prodává se zde mnoho trvalek, letních cibulovin, rostlin pro oranžerie, bohatý sortiment stromů a kvetoucích keřů i pnoucích dřevin. K tomu patří i veškeré možné zahradní doplňky a expozice atelierů zahradních tvůrců. Treláže, loubí, kašny a vodní prvky vůbec, opory, nádoby všech velikostí a úprav, nářadí nové i antikvární. Protože se ve Francii cení nápad, je tu k vidění a koupi i řada různých zbytečností, které jsou krásné a vtipné. Ani nevíte proč je musíte mít. V neposlední řadě se tu věnuje veliká pozornost různým spolkům, nadacím a projektům. Velice intenzivně se tak diskutuje o poslání a principech soužití zahradnické profese a městských i venkovských zahrádkářů.
Po českých výstavištích léta kočuje zahradník Jakub Krulich. Atmosféru komentuje takto: „Postrádám u nás zejména atmosféru slavnosti a to na všech zúčastněných stranách. Skutečných vystavovatelů je stále méně a návštěvník logicky nechce platit stále více a více za to, že vidí méně a méně. Za vystavovatele je přitom považován každý prodejce párků, sýrů, betonu ala dřevo nebo krouhačů. Díky stálé šponované výši nájmu i dalším nákladům na výstavy stále méně jezdí skuteční pěstitelé. Zahradník se mezi překupníky již docela ztratí.“
Lidové noviny 30.května 2015