Lidová pomologie

Edice drobných knížek zažívá renesanci

Zahradník, vydavatel a zahradní architekt Josef Vaněk z Chrudimi by se patrně zapýřil, kdyby jen tušil jak se po mnoha dekádách stala jeho desetidílná „Lidová pomologie“ antikvárním fenoménem a nepochybně by žasl nad cenami ke kterým stoupá. Jeho nejrozsáhlejší nakladatelský počin vycházel od roku 1935 a byl zastaven až rokem 1948, přičemž ze slíbených dvaceti dílů vyšla polovina. Dodnes se lidé ptají po ořešácích, révě vinné či druhé stovce hrušek, které bohužel nikdy nevyšly.

V čem je kouzlo těchto drobných knížeček? Vaněk v meziválečném pochopil, že ovocnářský „opus magnum“, totiž konvolut bichlí „České ovoce“ je pro mnohé pěstitele příliš obsáhlý a hlavně nedostupný. Ostatně se z této úvahy sám vyznává v předmluvě prvního dílu. Rozhodl se proto pro docela obyčejný popularizační spisek, který rozdělil do spousty malých dílů v dostupné a praktické formě doslova „do kapsy“. Vždy jedna strana dává popis a charakter odrůdy včetně stanovištních nároků a využitelnosti plodů a další strana nabízí barevné vyobrazení. Modernizace knihtisku mu umožňovala již poměrně kvalitní soutisk barev a docela věrně tak vyobrazuje vůdčí znaky odrůd. Dokonce zde je patrný pokus i o jistou proporcionalitu obvyklé velikosti plodů, což zejména u hrušek vede občas až k přetékání do ořezu. Přirozeně a přezrále.

Tehdejší náklad patrně nikdy neodhalíme, z množství variant celoplátěných desek předválečných vydání je ovšem patrné, že vsadil na správného koně a poměrně složitá tisková příprava kombinace jednostranných barvotiskových listů na křídě spolu s běžným papírem tištěným oboustranně znamenala nepochybně významnou investiční položku. Nehledě na gigantickou redakční činnost, jakkoliv bylo již z čeho čerpat díky předešlým dílům. Nicméně dílo není hodnoceno jen coby „stručný výtah“, bylo doplněno o řadu nových a praktických informací. Vaněk měl dostatečně početný okruh odborníků kolem sebe po celý život a četná poválečná druhá vydání byla doplňována o nové skutečnosti.

Zpočátku vydával každý rok nový díl a již jablka, hrušky a švestky  sklidily značný ohlas. Vaněk využíval, jak bylo tehdy ostatně běžné, k propagaci především hojné ohlasy čtenářů. Na prvním místě je dopis od Karla Čapka, gratulující ke švestkám s přáním hojného rozšíření. Je ovšem adresován z Jindřichova Hradce. Následují samozřejmě dopisy od inspektorů zahrad, okresních zahradníků, pedagogů odborných škol a známých zahradnických osobností. To bylo velmi důležité.

S vypuknutím druhé světové války bylo již venku šest svazků a za války se podařilo vydat ještě další dva.  Osmý díl stihl ovšem pozoruhodný osud. Vaněk přejmenoval některé odrůdy angreštů odkazující na osobnosti první republiky a uvedl je s předběžným souhlasem cenzora pouze mezi synonymy. Když ovšem došlo k vydání knihy, censor v Náchodě se zalekl, nakázal celé dílo zabavit četnictvem a dopravit do Pardubic na gestapo s tím, že ohrožuje bezpečnost Říše. Bylo zakázáno šíření knihy a zabaveny všechny výtisky u knihkupců. Reálně se ale podařilo zabavit pouze zhruba sto knih. Po dvou letech vyšetřování se u nich zorganizovaly černé přetisky závadných jmen. Tyto knihy patří mezi bibliofilskou raritu. Vaněk jich měl ve skutečnosti čtyři tisíce a v jeho poválečném popise tak zcela unikátně  propíchl náklad jednoho dílu. Angrešt Dr. Edvard Beneš se ovšem podnes jmenuje Šolcova naděje. Vyhovovalo to tak všem režimům.

Vydávání utnul i všeobecný nedostatek papíru, který trval ještě nějaký čas po válce. Přesto již v roce 1945 vychází druhé „opravené“ vydání první stovky jablek. V předmluvě reaguje Vaněk evidentně na některá kritická doporučení z řad odborné obce, doplňuje například opylovací poměry a také se již vyjadřuje k využití anglických vegetativních podnoží. Svět ovocnářství se rapidně změnil a Vaněk stihl po válce vydat ještě zcela nové dva díly a několik doplněných druhých vydání v papírových deskách s plátěným hřbetem. V roce 1948 kromě švestek stihne ještě dovydat i choroby a škůdce v jejichž doplněné předmluvě uvádí, že byl nejdříve rozebrán a vzbudil největší zájem.  Dnes naopak pouze tyto díly zůstávají v antikvariátech. Víme, že třetí díl Vaněk prodával za 58 korun a po válce už všechny díly jely po stovce. Kolega Martin Lemon vzpomíná jak na Dlážděnce kupoval po pětatřiceti korunách a o této ceně svědčí i mnohé antikvární poznámky tužkou na předsádce. Léta pak stály svazečky stovku, pak dvě a teprve nedávno se vyšplhaly přes tři sta. Někdo si ovšem všiml nedostatkovosti některých dílů vydaných pouze jednou, například třešní, a cena náhle vyskákala na tisícovku. V knihovničkách je podnes nepochybně tisíce výtisků, protože Vaňkovo dílo nebylo ve své kategorii překonáno a s rostoucí popularitou starých odrůd nabývá na významu. Svazečky jsou často plné poznámek, mapek sadů či účtů. Máte-li ho, važte si ho, je to již malé jmění.

Krácená verze vyšla 14. ledna 2025 v časopise Echo