Lože
Jak si kdo ustele, tak si lehne.
Sousloví „příprava zemního lože“ snad dostatečně rozptýlí obavy, že zde zahradník zabrousí do vybavení ložnic. Archaický výraz „lože“ není v naší branži nijak přestárlým, ba naopak, je nám denním chlebem. A to o dvou kůrkách, protože příprava loží k výsadbě je alfou a omegou celého úspěchu, na kterém stojí budoucnost rostlin. Snad proto je mu zahradníky věnováno tolik pozornosti a investory i dotčenými profesemi je nedoceňováno či nepochopeno. Stojí spoustu peněz, všecko to strašně trvá a kytky jsou tam přitom zasázeny raz dva. Tak proč se tady s tím tak dlouho…, když je to pak zasázený za chvilku? To jste nemohli udělat rovnou?
V tom je jádro pudla. Lože se tradičně připravují pro rostliny, které to svými specifickými nároky vyžadují. Například pro pěnišníky neboli rhododendrony, azalky a vůbec vřesovištní květenu. Jako lože se také staví skalky pro alpinky a podstrojuje se i sezónně obměňovaným květinovým záhonům. Kytky se mají sázet do peřinky. Zahradníci občas neumí lože odůvodnit nebo si ho prostě obhájit. Někdy jeho princip odmítne klient jako neopodstatněný výdaj. Jsou to obtížné situace, které končí obvykle nějakou děsivou plichtou. Kolují různé děsivé příhody. Jedna z nich je o jakési nejmenované firmě, která do pláně po stavbě vrtala jamky zemním vrtákem tyto osadila kytkama. To má samozřejmě jenom jeden konec a viděli jsme ho tisíckrát. Neroste to.
Je to až překvapivě častým jevem, kdy nám v zahradě vypráví zákazník své trpké prozření. Fakt, že rostliny nerostou v důsledku nepřipraveného nebo odfláknutého lože, je pro mnoho lidí těžko si přiznat, protože si musí zamést před vlastním prahem. Navíc jsou to často promarněné dva tři roky, než jim definitivně došlo, že udělali chybu a ušetřili na nesprávném místě. Oprávněně je jim toho času líto, protože teď je jim úplně jasné, že mohli už mít narostlou zahradu. Čas si nekoupíte. Obvykle to z nich leze jak z chlupaté deky. Kroutí se, hledají viníky a objevují se neznámé postavy, které jim tohle poradily.
Stroje vůbec v přípravě loží sehrávají docela klíčovou roli. Dokážou hodně pomoci, jsou-li sluhy, ale jsou špatnými pány, když se jim všechno přizpůsobuje. Bohužel strojníci často nejsou těmi, kdo pak sází. Téměř nikdy. Podle toho příprava velice často dopadne. Volné plochy jsou umíchány příliš hluboka a kraje nejsou udělané vůbec. Na strojích a kolem nich běhá pět lidí, ale rycí vidle nevezme do ruky nikdo. Víra v zázračnou moc těchhle hraček je veliká. Rotavátory, kultivátory, rotační brány. „My jsme to míchali třikrát!“ zvyšují na mě hlas, když kopu sondy. Já na to odpovídám: „Do tohodle se sázet nebude.“ Další rozhovor se vede na téma, co je a co není patnáct centimetrů. Podobným tématem je i rovnoměrnost promísení, resp. dodržení správného poměru komponentů. Proč se z toho dělá taková věda? Správně založené lože jde naproti nejen kytkám, které tu mají růst, ale i podkladu, světelné expozici, vodnímu režimu a vůbec místu. Z toho se dá hodně vytěžit. Pokud má zahrada růst, musí mít z čeho. Mně to zní velice logicky. Zdánlivě je velký nepoměr mezi přípravou a sázením. Zemní práce často trvají i týdny, obvykle pod značným vlivem počasí. Sázení oproti tomu je hup rup. Velký svátek a zahrada je náhle hotova. Jenže to je klam. Rostliny, které jsme si sem přivezli jako prosté zboží, také nenarostly za den. Od semínka, řízku či roubu uplynuly klidně i roky. A další roky je čekají u nás. Kvalitně připravené lože má podpořit ujmutí i co nejrychlejší zapojení a vytvořit pro rostlinu trvalé stanoviště. To má smysl.
Vyšlo 17.října 2022 v týdeníku Echo.