Na výstavě

Ondřej Fous

Obdivovatel zahradního umění musí být zvídavý

Zatímco pojem Chelsea má mnohý pán spojený zejména s fotbalem, věřím, že dámy a celá zahradnická obec jej mají spojený s Chelsea Flower Show. Před časem oslavila století trvání, kdy jediným důvodem k přerušení oslav krásy květeny byly války a epidemie. Zahradnímu umění jsou tu sice věnovány jen docela malé zahrádky, ale zážitek je to hutný. Docela jiné měřítko pak nabízí německé BUGA nebo-li Bundesgartenschau, která se ve dvouletých intervalech prodírá do měst i krajiny již sedmdesát let. Tyto události mají v Evropě velikou tradici a jak květinové exhibice, tak krajinné výstavy se těší obrovské návštěvnosti.

Jednou z prvních byla zahradnická výstava v Gentu, tehdejším centru oboru, která se konala již v roce 1837. Londýn se dočkal své zahradnické výstavy v roce 1866 a o pouhý rok dříve proběhla podobná exhibice i v Erfurtu. Ten byl dlouhá léta epicentrem především květinářského semenářství s významným podílem na trhu v českých zemích. Zahradnického oddělení se dočkala Praha jak na Jubilejní zemské výstavě v roce 1891, tak na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895. Do expozic přispěli významní čeští zahradníci výrazným podílem výpěstků z předních šlechtických zahrad. Květinové besídky a stromové slavnosti měly vůbec u nás významnou podporu a mnohé okrašlovací spolky jejich prostřednictvím přispěly k založení městských parků na někdejších hradbách či zpřístupnění okolí měst. Za první republiky byly na výstavy vypravovány zvláštní vlaky, exponovala se zde politická reprezentace až po prezidenta a nevinná květinová témata byla propojována s různými zájmy. Po válce se staly výstavy „nástrojem“ a zlatá šedesátá přinášejí olomouckou Floru.  Ta udávala trend dlouhá desetiletí. Spolu s dalšími výstavišti se v porevoluční době proměnila v tržiště a přes dílčí změny je za to právem tepána kritikou. Jakkoliv jí Robin Lane Fox před třemi lety označil za nebývale autentického rivala londýnské Chelsea. Nikdy nevíme, co u nás na Východě máme.

Domaine de Courson je slavný francouzský květinový trh, který se nedávno přesunul do parku zámku Chantilly. Podobné akce najdete v beligckém Beervelde či Aywiers nebo holandském Bingerdenu. Kalendář podobných akcí je plný zejména v květnu i v Německu a jde o opravdu neopakovatelnou atmosféru. U nás bych autenticitou přirovnal pouze Čimelice, které si zachovaly zahradnickou tvář a nejsou jen o „opičkách na gumě“, jak říká kolega Krulich.

Chelsea oproti tomu představuje pozoruhodný řez celým světem zahradníků a zahradního umění. Vzorové zahrady jsou dnes na špici popularity a média jim v příslušném týdnu věnují neuvěřitelnou pozornost. Designéři se vyhřívají před kamerami a své dělá pochopitelně i tradiční pozornost královské rodiny či nahodilý výskyt britské smetánky. Tradiční expozice pěstitelů květin táhnou v posledních letech poněkud méně a přibývá stále více environmentálních témat. Stánky se pak věnují převážně „living style“, protože život v zahradě je pro Anglii zásadní téma. Krajinné výstavy BUGA jsou oproti tomu úplně jiné kafe. Mění celé části měst a krajiny k lepšímu. Po výstavě se předávají dále eráru a jejich rozvoj je pak i jeho vizitkou. Ta čtyřiatřicátá byla v Erfurtu a bude důležitým studijním materiálem jako všechny před ní i desítky drobných krajinných výstav po celém Německu. Poskytují dobré vzory, ukazují cesty a příklady. Proto za nimi léta pravidelně jezdím, neboť mi u nás chybí. Inspirace je silnější nástroj než kritika.

Vyšlo 13. února 2022 v časopise Echo.