Našim stromům

Brzy se asi v novinách dočteme kolik nám během léta uhynulo stromů. V lesích, v krajině, na návsích, v parcích i ulicích. Možná se o tom vůbec psát nebude, ale kéž by. Klasická poučka přeci říká, že ze právě vztah ke stromům určuje výši kultury každého národa. V poslední bojůvce o Pražské stavební předpisy bylo hlavní snahou bilboardářské lobby odstranit uliční stromořadí. Předpisy je ukládaly k výsadbě tam, kde to šíře ulic umožňovala. S touhle partičkou se v těch městech upečeme.

V posledních, dejme tomu, sto padesáti letech bylo možno často vidět politiky všech velikostí jak tu či onde při dostatečně slavné příležitosti vysazují strom. Dokonce by se dalo říci, že kromě poklepání na základní kámen či později přestřihávání pásek, to byla jejich klíčová kolonka do sbírky zásluh. V obcích se s tradicí vysazování stromů setkáme stále a s aktivizací občanské společnosti tu sázení začíná mít i zdravý duch. Vysocí politici na tom jsou ale nějak mizerně. Zřejmě sami takové příležitosti nevytváří. Nelze ale vyloučit, že od nich nikdo mít vysazený strom prostě nechce.

Možná, že v souvislosti se společenskými změnami hodnot přišla chvíle, kdy se vysoký politik nechá brzy zvěčnit u kácení stromu, který hrdinně odstraní z města. Nespadne na auto či na dítě, nebude z něj padat listí a nebudou na něj létat včely, které by stejně někoho bodly. Koneckonců už jsme celkem úspěšně obvinili a potrestali stromy, které nám zabíjí rychle jezdce na silnicích. Stačilo pár let, tisíce stromů padly, pangejty jsou krásně holé a dřevo přišlo vhod. Co ta náhlá změna?

Nedávno jsme se mohli dočíst, že pouze čtvrtina z populace našich zemí najde alespoň jednou ročně odvahu či důvod vydat se do naší divoké přírody. Nějak mi to neštymuje s tradičně předváděnou tezí  houbařského národa, kde polovina občanů tráví léto trajdáním po republice, ale budiž. Někdo si dal práci a poptal se. Taky ovšem vyplynulo, že drtivá většina z nás souhlasí s tím, aby se divočina chránila. Aha. Pak je jen krůček k pochopení vcelku běžné situace z českých měst: „Stromy v ulici ano, ale ne před naším domem!“

Vědomí, že někde v dálce je nějaká divočina, kterou chráníme, je zcela dostačující. To ale neznamená, že mi „to“ poleze do baráku anebo bude stínit do oken. Tady někde začíná strach ze stromů a nenávist vůči nim. Kácí se stromy, které odolávaly staletí a těší se zdraví. Vděčným hospodským tématem se staly recepty jak „beze stop“zabít stromy vysazené obcí. Po zákonných úpravách (či nekoncepčních zmatcích) kácení v zahradách dalo mnoho lidí přednost pile a poušti.

Přesto se stromy sází, k vzteku mnohých. Často jsou vítány proslovy místních moudřejších: „Na co lípu? Proč sem nedáte malej keřík nebo tujku? Bude z toho akorát bordel ve vsi“. Nepořádek v obci leží skutečně na srdci mnohým. Příležitostí k sázení stromů je zejména na venkově a v krajině řada. Sází se ovšem i ve městech a ke cti zahradních architektů lze připsat, že dominantní stromy převažují. Koneckonců keře nejsou v parku vítány kvůli bezpečnosti a květinové záhony úředníci neuznali jako způsobilé k podpoře. Takže se z dotací sází stromy o sto šest. Sází se ale i bez nich a to po tisících. Leckdy tupě a bezhlavě, někdy chytře a promyšleně. Vysadit strom umí leckdo, ale to je jen začátek. To pravé umění zahradnické přijde v dalších letech.

Podle některých dostupných údajů z našich a zahraničních zdrojů to vypadá, že udržet strom po výsadbě při životě je veskrze těžké. Britové dokonce s úspěchem zapojují sousedy, kteří přizalévají  nové stromy v ulici vodou z domácností. Úmrtnost stromů se výrazně snížila, protože řada majitelů domů má své vlastní zahradky a dobře poznají kdy strom potřebuje zalít. Koneckonců, když se má nějaký strom kácet, visí na něm nějaký čas rozhodnutí a obvykle v krátké době po vykácení se objeví strom nový. Takže každý v ulici ví co a proč se děje. U nás moc sebraných dat nenajdeme, ale podle dosavadních údajů a obecně známých zkušeností má u nás šanci dospět do krásy ne více než 10 až 20% vysazených stromů. Bez poškození přežije své mládí jen zhruba polovina stromů. Lukáš Štefl ze Zahradnické fakulty v Lednici k tomu dodává: „Mezi nejvýznamnější faktory snižující perspektivu stromů patří kvalita následné péče, zejména jde o nedostatečnou zálivku, údržbu kotvení i jeho včasné odstranění. Navíc výpěstek je často nekvalitní již při výsadbě a chybí i následný výchovný řez. Časté je i poškození při seči trávníků na bázi kmene.“ Nutno poznamenat, že to zjevně nikomu moc nevadí, protože prostředky se čerpají z dotací a v případě kontroly se rychle zakopou nové stromy za mrtvé. Pro obce je to levnější než usilovat o kvalitní výsadbu a následnou péči. Pokud takto doflikují pětiletou udržitelnost, nemusí se dál o stromy starat vůbec. Jelikož zadavatel musí usilovat o nejlevnější projekt a výběrové řízení musí vyhrát firma nabízející nejnižší cenu, nemá vlastně obec moc jiných možností. S levným projektem kvalitu vymáhat nedokáže a u často anonymního vítěze bez referencí už vůbec ne. Typických problémů je hned několik. Na začátku stojí zmíněný nekvalitní výsadbový materiál, špatná technologie výsadby a neúčinné kotvení. K tomu lze přidat běžné poškozování kořenových krčků při kosení a nemožnost stromy účinně zalít (i kdyby si někdo náhodou vzpomněl). Absence další pěstební péče pak už je jen poslední ťafkou. Stromy, které náhodou přežijí, pak stejně připomínají víc hokejky, než krásné stromořadí.

Přesto se najdou lidé, kteří stromy milují. Podívejte se, jak se pod nimi houfují u vody i na zahradách. Chodí po té straně ulice, kde z nich padá stín. Vyhlášené hospodské zahrádky jsou ty pod stromy. Všichni přece vědí, že pod stromy je nejlépe. Dospělý strom odpaří denně stovky litrů vody a patří tak spolu s otevřenou vodní hladinou mezi nejúčinnější ochlazovací elementy měst. Proto je tu stále vzácnější a proto je nám ve městech stále tepleji. Alžběta Tomková ve své práci na PF UK shrnuje přínos stromu jasně: „Teoretický strom s průměrem koruny 10 m má průmět 80 m2. Denně na jeho povrch dopadne 240 kWh. 30 % této energie, 72 kWh, je využito pro chlazení. Takový strom chladí 12 hodin denně průměrným výkonem 6kW, což je několikanásobně více než běžné klimatizace dodávané do budov.“ Až budete zase stát v zimě vzteklí s pilou, vzpomeňte si na léto.

Lidové noviny 29.srpna 2015