Návštěvou u Karla Čapka

Nevelká skalka, drobné basino a březový hájek s několika tisy. Při zběžném pohledu by leckdo mohl přehlédnout či dokonce minout zahrádku, která má pro historii české zahradní kultury velmi specifický význam. Přitom nejde o zahradu rozlehlou, velkolepou svým stylem či filigránským zpracováním detailů. Dokonce zde nelze hledat ani nijak originální kompozici, která by šokovala v evropském kontextu. Do dnešních dob dochovaná kolekce rostlin sice ještě zdvihne zahradníkovi obočí, ale již ho nedonutí zakleknout tak, jak by jistě učinil v časech největší slávy. Na každý pád ovšem, otočíme-li se k bájným zeravům v plotě, staneme na prahu zahrady s velkým Z. Díla, které ztělesnilo vztah našeho národa k pěstování rostlin rukou autora, který naši zahrádkářskou duši odhalil a zakotvil do rodinných kruhů na dlouhá desetiletí. Zatímco typicky „českou zahrádku“ pomezi zahradními styly Evropy budeme hledat marně, čapkovské „rýpejte se v kypré zemi“ se nám stalo fenomenálním zdrojem zábavy, vyžití i pookřání. Právě tato zahrádka je pomníkem jedné takové osobní vášně.
Zahradníkův rok má ve výčtu děl Karla Čapka poněkud specifické postavení. Už pro své téma, humor a relativní útlost je s podivem, jaké oblibě se tato kniha těšila a těší. Bez ohledu na dobu a režim byla vydávána v bohatých nákladech a prakticky neměnné výpravě, anžto text je geniálně doprovázen Josefovými obrázky. Jím zobrazené výjevy, podobně jako některé citáty, vpravdě zlidověly a svého času visely pomalu v každé zahrádkářské klubovně. Karel si zde nepochybně tropí žerty ze své vlastní vášně, u které se přistihl nad katalogy, v zahradnictvích či při opatrování svých květinek. Podobně nešetří i jiné pěstitele a zejména zahradníky, kterých navštívil bezpočet. Bravurně vytahuje gró celé podstaty záliby v růstu, kvetení i množení, založené na prosté úloze. Oplégr se nám buď „chytne“ nebo „zajde“.
Naše dnešní představa o zahrádkách první republiky je poněkud zkreslena až přemírou autenticity, s kterou se dochovaly do 90. let minulého století. Většina z nich se ocitla bez soustavné tvůrčí péče autorů a neskutečně zarostla. Zapomenout na to, že dvojdomek bří Čapků byl v roce 1924 prostou novostavbou na zelené louce je tedy z dnešního pohledu vcelku snadné. Dobové fotografie ale ukazují zřetelně novostavbu s čerstvě vysazenou zahradou, kdy velikost vysazených rostlin nijak nepřesahuje tehdy běžný školkařský standard. Přesto se Karel Čapek za svého života dočkal prvotní mladosti celé kompozice, kdy už mohl s průhonickým zahradníkem, Františkem Zemanem, řešit stín pod břízami. Každý, kdo kdy vysadil zahradu, zná ten pocit, kdy se po létech poprvé posadí do stínu stromů vysazených jím samým. Ta chvíle je ve vztahu k vlastní zahradě velkým zlomem.
Ztvárnění zahrady sice nevybočuje z tehdejších středoevropských trendů, ale díky zachovalému prostoru i pestré dokumentaci se nám otevírají velmi dobré příklady z tehdejší zahradní tvorby. Kompozice nevelkého pozemku vůkol dvojdomku umožňovala vznik dvou soukromých zahrádek bratrů a společného zahradního prostoru, který podnes vzal charakter palouku pomezi vzrostlými stromy. Josefova část byla vždy spíše prostá až divoká, zahradní detail nutno hledat a studovat výhradně na Karlově straně. Padla- li zmínka o zeravech v plotě u vchodu zahrady, pak se sluší zmínit velmi zdařilý a autentický nástup do zahrádky, který umožňuje z nadhledu zhodnotit celou scénu. Návazný svah protkaný schody ovládlo výsostné alpinum v charakteru skutečného šperku zahrady. Výjimečnost Karlovy kolekce spočívala i v jeho panevropských kontaktech, které mu občas zvláštními cestami přinášely semínka či celé rostliny z různých koutů světa. Přestože v jeho knihovně, ba i na pracovním stole, bylo lze nalézt řadu zahradnických katalogů, sortiment zahradních rostlin tuto nabídku přesahoval díky desítkám velmi osobních kontaktů. I tento fakt velmi dobře popisuje atmosféru pokročilého pěstitelství, kdy zatímco začátečníci nakupují, pokročilí se již obdarovávají.
Partie kolem drobného basina byla ve středoevropském prostoru velmi často užívaným prvkem, jehož charakter by se dal v češtině opsat jako „zapuštěný parter“. Tento prvek interpretovaný z historické zahrady využíval výhodné optiky zahloubení etáže vodní hladiny a reálné přítomnosti zrcadlení. Práce s kamenem v alpinu a na parteru včetně pěšinek má velice specifický charakter, který lze nazvat „intelektuální fušeřinou“. Není zde prakticky jediný pravý úhel a míra preciznosti je například u dlažeb tak nízká, že to nemohly způsobit léta sesedání a extenzivní péče.
Výsostným místem je pak březový hájek coby místo schůzek „pátečníků“ a řady dalších zahradních setkání. Sezení mezi břízkami v koutě vybaveném oblíbeným zahradním nábytkem si velmi rychle získalo vděčnou atmosféru útulnosti a vnějšího pokoje.
Zahrada bratří byla vždy pod drobnohledem nejen zahradnické veřejnosti a neustále šly oborem zkazky, jak se to či ono stalo či nestalo v „zahradě“. Dílem shody okolností a péčí potomků rodiny Olgy Scheinpflugové se nejen Karlova část domu i zahrady dochovala v nezvykle autentickém stavu. V roce 2005 se podařilo do zahrady vstoupit s prvními úpravami, na které dohlížel Zdeněk Kiesenbauer působící na Dendrologické zahradě v Průhonicích.
V souvislosti s nedávnou změnou majitele Karlovy části vily vyvstaly nové otázky budoucnosti i tváře zahrady, které řeší tým kolem krajinářské architektky Štěpánky Šmídové. Tato studie řeší stav zahrady komplexně a navrací do ní i efekt mladosti a dobové autenticity spolu s respektem k dochovaným prvkům. Jistě najde městská část vůli, prostředky i odvahu k realizaci této interpretace. Vize, jejíž oplégr se buď „chytne“ anebo „zajde“. To se od dob Karlových nezměnilo a nezmění.

Lidové noviny 1.listopadu 2014