Nesekat trávníky není řešení

V době největšího přísušku proběhla sociálními sítěmi petice „Stop zbytečnému sekání trávy“, která nabízí prosté řešení řady problémů našich měst. Stačí jen přestat sekat „trávu“. Jednoduchá řešení nebývají z nejlepších a tento případ není výjimkou.

Petentů si ovšem tato myšlenka získala překvapivě hodně a určitě stojí za to se zamyslet nejen nad sympatiemi obyvatel měst k jednoduchým řešením za jakoukoliv cenu, ale i nad tím, jak by taková výzva mohla vypadat, kdyby jí nechyběl pohled profesionálů. Ve skutečnosti je totiž rozdělení kosených společenstev (trávníků a luk) ovlivněných počtem sečí, velmi dobrá idea.

Předně musíme vzít jako fakt, že od přirozené travnaté stepi k pobytovému či parterovému trávníku vede tak dlouhá nit, že spolu nemají společné v podstatě vůbec nic. Step je výsledkem skalnatých mělkých půd v kombinaci se staletou pastvou, trávník je kulturní prvek kontrolovaný člověkem ve smyslu jeho estetické představy. Tyto dva protipól se neprotínají ani stanovištěm ani druhem a tudíž jedno nelze proměnit v druhé jen tím, že to začneme nebo přestaneme kosit. Prvním nutným závěrem je, že pokud chceme kosit, musíme docílit druhového složení odpovídajícího stanovišti a účelu. Jiné je u trávníku koseného každý týden, u extenzivních trávníků s osmi sečemi nebo u louky s dvěma sečemi. Zde je tedy nutná spolupráce krajinářského architekta a trávníkáře či botanika, jinak nelze vytvořit dlouhodobě funkční model. Správné společenstvo pro správné místo.

Druhým omylem je domnívat se, že věci se mohou nechat přirozenému vývoji a „správné“ druhy samy přiběhnou, protože příroda si poradí. Nemá jak. V městském intravilánu chybí zdrojové plochy a nezřídka i přirozené migrační cesty. Nehledě na to, že klíčové druhy pro stabilizaci společenstva obvykle migrují velmi pomalu a hovoříme v horizontech desetiletí. Dotáhne-li se tato myšlenka až do vzdělávací úrovně, pak lze zdrojové plochy v regionu najít a zakládat kosená společenstva z lokálních genetických zdrojů. Třeba ve spolupráci s místními školami.

Do třetice je nutné se opřít i do ekonomiky toho, že „stačí nesekat“ protože druhové složení kosených společenstev výrazně ovlivňuje i náklady na následnou péči. I z tohoto pohledu je důležité zvolit druhy úměrně stanovišti a počtu sečí. Za extrémní příklad lze považovat například využití pícninářských odrůd trav na extenzivních stanovištích ke kterému činností stavebních firem stále dochází. Následná péče se správám zeleně prodražuje daleko více nízkou nedostatečně kvalifikovaným dohledem, než v prostě znějícím „nesekat znamená ušetřit“. Opak může být pravdou.

Marie Straková z trávníkářské firmy Agrostis upozorňuje i na některá další úskalí spojená s využitím kosených ploch: „Intenzitu sečení je vždy potřeba vztáhnout ke složení travní směsi, stanovištním podmínkám a využívání trávníku. Jestliže bude na ploše plánována zátěž (děti, pobyt), je nutné zvolit směs obsahující travní druhy snášející zátěž a musím sekat častěji pro podpoření odnožování, aby trávník zatížení vydržel. Pokud v tomto případě zmírníme intenzitu sečení, porost prořídne, zátěž nevydrží a dojde ke vzniku holých míst.“

Dalším podstatným tématem je podle ní i přizpůsobit sečení přirozenému vývoji růstu trav v průběhu sezóny: „Na jaře, přibližně do začátku června, rostou trávy velmi rychle a vytvářejí stébla, protože se snaží dojít do fáze produkce semen. V této době se trávníky obvykle sečou častěji, ale poté již travní druhy rostou pomaleji, proto je v průběhu léta potřeba seče podstatně nižší, než na jaře. V suchých obdobích je navíc nutné zvýšit výšku kosení, protože při dlouhých suchých periodách rostliny trav nejsou schopny reagovat na stres způsobený kombinací vysokých teplot a sečení a upadají do tzv. letní dormance. Bohužel tento nešvar (stejná četnost a výška sečení v průběhu celého roku) je v našich sídlech velmi běžný, protože pracovníci starající se o trávníky, nejsou schopni se těmto změnám v potřebách trávníku přizpůsobit, a proto trávníky v létě nebývají zelené, i když by mohly být. Při teplotách nad 25 °C by se trávníky vůbec neměly sekat a pokud přerostou, odstraňujeme max. 1/3 listové plochy.“

Jedním z nejpoutavějších témat jsou samozřejmě louky a „druhově pestré porosty“. Jejich obhospodaření v mnohém navazuje na tradiční zvyklosti. „Louku je potřeba posekat na přelomu května a června, jako se to dělalo dříve při získávání píce. Při opožděné seči porost degraduje a nemají šanci se prosadit nižší nebo konkurenčně slabé druhy, často krásně kvetoucí. Druhá seč probíhá obvykle v průběhu září. Obě tyto seče musí být provedeny s odstraněním a odvozem zelené hmoty, mulčování je pro udržení a podpoření druhové pestrosti porostu naprosto nepřijatelné. Pro technologii sečení květnatých luk nejsou často bohužel zahradnické firmy a městské služby dobře vybaveny potřebnou mechanizací, aby mohly skutečně výše uvedená pravidla dodržovat.“ Dodává Straková.

Trávník nebude nahrazen loukou. Možná se teď na péči o něj hází špína, ale k naší kultuře patří a patří k němu i řemeslo pracné a náročné na vzdělání. To ovšem patří i k louce a extenzivnímu trávníku jak ukazují výše uvedené řádky. Pokud nás tedy trápí „sekání trávníků do zblbnutí“ se všemi neduhy, které k tomu patří, usilujme o profesionální řešení, nikoliv o ta jednoduchá, která vyměňují jedno špatné řešení za jiné špatné řešení.

Lidové noviny 16.září 2017 (krácená verze)