Nezaměstnaný záhon

Projděte se libovolným městem naší vlasti a zapátrejte po nějaké květince ve veřejném prostoru. Vesměs budete postaveni před těžký úkol a dost možná zjistíte, že záhony, které jste dobře znali, jsou pryč. Zmizely. Může se vám ale také stát, že najdete nejen svůj záhon v plné parádě, ale i několik nových, které jste dosud neznali. To když jste pyšnými obyvateli například Strakonic nebo Plzně či jiného města, kde si lidové záhony střeží. Čím to, že květinový záhon, ta krása pro oko, má právo si někde kvést a jinde ho zrušili pro nezájem obecenstva? Proč v tolika městech máme jen dlažby, zbytky stromů a plochy po někdejších trávnících? Kam zmizel květinový záhon? A kde se vůbec vzal?

Veřejný prostor vznikl historicky ze společné vůle obyvatel města. Podobně velká většina někdejších „sadů“, které daly základ dnešním městským parkům, vznikly ze společných iniciativ okrašlovacích spolků, mecenášů, místních organizací a příslušných volených zástupců města. Sotva se vyřídily pozemkové náležitosti a renomovaný zahradní architekt vypracoval projekt, uspořádaly se stromové a květinové slavnosti, během kterých proběhly benefiční „plantace“ soliter, stromořadí či záhonů. Vysazování stromů potentáty se drželo a drží stále, ale tradice společných sázení dostaly rámec programového nadšení, které se snadno přelilo v nepříjemnou povinnost. S léty se tak stalo, že kvítka sázená rozesmátými dětmi nahradila řemeslná výsadba Technických služeb. Dokonce zůstala ve hře jak osoba projektanta, tak ctihodní radní. Jen občan z toho nějak vypadl.

Květinový záhon je krásný. Takovým vždy byl a to se od něj očekává. V ekonokracii se ptáme po jeho dalších důvodech existence a pomáháme si berličkami biodiverzity, potravinových řetězců a lapačů prachu. Zbytečně. Důvodem pro jeho vznik je na prvním místě vždy krása. Protože krása není málo. Krása je argument nejsilnější pro, které záhon má. Jen si někdy poslechněte sami sebe jak říkáte: „Nepůjdeme odpoledne do zase parku? Posledně to tam všechno tak hezky kvetlo.“

Se záhonem si samozřejmě svoje užijou motýli, čmeláci, včely, švadlenky i šídla a jiní dovedové městského života. Proč ne? Lidé se tou vší krásou rádi pokochají a učiní svůj den lepší barvami, tvary, vůněmi a libostí proporcí. Jeden druhému. A nyní pozor! Takový záhon totiž stojí za zmínku, za rozhovor, za kus slova i kus práce. Spojuje lidi. Kdo zná práci v zahradě, ví, že ta vyžaduje sdílení zkušeností a respekt ke smyslu a hodnotám života. Je velice praktickým a uznávaným nástrojem pro mezigenerační komunikaci a socializaci skupin, které stojí poněkud stranou společnosti. Vždyť kolik rozhovorů jste začali skrz mizerné počasí, přítulného jezevčíka anebo ztepilou jiřinku.

Dělníkem parků dnešních dnů je cizokrajný muž se sluchátky vlekoucí parkem ječící stroj. Nezeptáte se ho, jak se jmenuje támhleta červená krasavice a neřeknete mu v tom ryku ani „Dobrý den“. Stejně by vám nerozuměl. Parky na základě výzvy radnice navrhnou školení odborní projektanti a jejich zhotovení vyhraje firma ABC s.r.o. se sídlem kdekoli. Kdo dá nejnižší cenu, vyhraje. Ať to stojí co to stojí. Květinový záhon číslo 5 vyvinuli výzkumníci pro městský parku příslušného typu a podle koeficientu se realizuje náležitý počet čtverečních metrů. Umístí se k němu tabulka, která říká, že to co vidíte, je záhon. Komu se to nelíbí, ať si uvědomí, že údržba je drahá. Naše radnice je ovšem spořivá a myslí na občany. Proto se k záhonu umístí vysvětlivky. Aby občané pochopili pokrok.

Záhon číslo 5 bychom mohli označit tolik oblíbeným označením „smart“, případně rovnou říct, že jde o „inteligentní“ záhon. Po založení stačí jen, aby přišel speciálně školený pracovník a odvedl svých určených 9minut na čtvereční metr ročně. Přesně tak, jak to vymysleli výzkumníci. Jde o takzvané „instantní prvky zeleně“. Došlo-li někde k výsadbě záhonu během posledních let, pak bylo až 70% záhonů právě tohoto typu. Drtivá většina projektantů rezignovala na vlastní autorskou činnost a začali umisťovat tyto produkty. V řadě případů jde o kontexty urbánně i architektonicky velmi zdařilé a cenné. Nadužívání ovšem vždy vyvolává otázky.

Květinový záhon měl více než sto let svůj společenský význam. Vedl k setkání, spolupráci, sdružování a vytvářel bezúhonné prostředí. Naše společnost stojí před řadou sociálních problémů. Čelíme tomu, jak zapojit neproduktivní část populace do platného dění. Dát jim význam a přínos. Zabránit izolaci matek s dětmi či seniorů, propojovat je. Podobně nás trápí resocializace mnoha rizikových skupin a menšin. Společně potřebujeme vytvářet prostředí, v kterém lidi mají šanci. Naše parky a zahrady by snadno mohly takové šance vytvářet. Běžný záhon dokázal s drobným vedením vysázet i poměrně nízce kvalifikovaný člověk a vytvořit něco smysluplného. To už není možné.

Dnes má teta odvedle problém s tím, že má rabátko na městském. „Ale já tu mám tu růžičku se skalkou už čtyřicet roků“. „No, jenže to není vaše, to je města“. „Já sem se tu narodila.“ Koho to zajímá. Zítra tu realizuje firma směs číslo 5 a vy se budete moci dívat, jak se to dělá po novém. Věřme, že výzkumníkům, projektantům, zhotovitelům i politikům tahle cesta tuze vyhovuje. A co my? Zapomněli jsme na to, že ty lípy a šeříky sázeli naši dědové a pradědové? Občané a městští zahradníci, kteří se navzájem znali jménem? Nedávno si občané v Odoleně Vodě vysadili, vyseli a zalili záhon sami. Sobě. Seli anglickou směs a sázeli svoje vlastní afrikány. Možná to nebylo dost moderní a možná ani dost klasické. Ale rozhodně to bylo jejich.

Lidové noviny 15.listopadu 2014