Nové záhony
Všechno kvete, zahradník nespí
Spolu s fenoménem návratu kvetoucích záhonů do měst se pojí otázka tzv. „dokončovací péče“. Ta nás čeká nejen ve veřejném prostoru, ale i doma na zahradě u nově založených záhonů. Podstatný rozdíl je v tom, že zatímco profesionální zahradníci zakládají záhony na podzim a od jarních špumprnáklí se až na výjimky upustilo, v rodinných zahradách se často řádí zejména zjara pod vlivem zakořenělé představy, že je to nejlepší doba. Není.
Vedle mnohých technických i ekonomických výhod je nejdůležitější zakořenění. To probíhá u rostlin vytrvalých obvykle až do poklesu pod pět stupňů. Řeknete si: „to je ale první říjnový šedivák“. Omyl. Stav nadzemní části není kořenění celkem podstatný a pod zemí vládnou docela jiné teploty. Panuje tu velká teplotní stabilita a setrvačnost nakumulované energie. Krátké přízemní mrazíky nemají tudíž vliv a teprve delší výrazné poklesy půdní profil postupně „vychladí“. Stačí slunný podzimní den a půda si zase „nabere“. Z tohoto důvodu se například pozdě zakládané záhony v kritické noci přikrývají. Obyčejná netkaná textilie chytí dva stupně a hlavně zdrží teplotní výkyv v ranních hodinách. To obvykle stačí.
Investoři mají často za to, že s zhotovení zahrady a domu je totéž. Stavba se předá a hotovo. Nikoliv. Dílo je hotové až po dokončení. Od toho je tu ten výše uvedený pojem „dokončovací péče“, které pomáhá smrtelníkům vysvětlit pojem „ujmutí“. Možná s ním nejste obeznámeni, ale zasadit neznamená ujmout. Co to jako je? Ach ano, o vysazenou rostlinu je třeba se starat, jinak může bídně zhynout. Někdy se tak děje poměrně snadno a rychle. Ujmutí rostliny je proces, který je pro nás zdaleka nejdůležitější a popravdě teprve za něj by se mělo platit. Zhusta se tak již děje a každý kdo vysadí se má starat o rostliny až do ujmutí. Vlastně se divím těm, kteří platí za neujmuté. To je jako platit za postavení zdi před postavením. Proč dělat hlouposti.
Hlavním cílem dokončovací péče je tedy rostliny ujmout. Jak se to pozná? Hlavním projevem ujmutí je prodlužovací růst a to po celém obvodu rostliny. U trávníků setých na podzim předáváme obvykle v červnu spolu s květinovými záhony a podrosty. U významné části dřevin se dočkáme nových bujných výhonů v průběhu prvního roku, u těch konzervativnějších v druhém roce na jaře. Stromy jsou v tomto směru poněkud specifické a obecně je laťka shozena dole. Při řádné péče musím mít v druhém roce po výsadbě projevy růstu. Na tomto místě musím připomenout, že podzimní výsadba se bere jako rok nula, protože se počítají celé vegetační sezóny. Tudíž pokud budu sázet stromy letos na podzim 2023, očekávám projevy růstu zjara 2025. Mezi lidmi a bohužel i mezi zahradníky je ovšem dost silný zvyk „stromy potřebují čas, aby zakořenily“, který vede k nedbalé péči a zlehčování jejího významu. Bohužel. Jenže ujmutí a čas je právě to, co je cílem našeho očekávání. Záhony chceme mít zapojené co nejdříve. To je smyslem jejich výsadby. Jde o to aby se rostliny dotýkaly a jejich listy překrývaly zem. Funkční je záhon při pokryvu 85% a více, což při kvalitním rostlinném materiálu a podzimním založení dosáhneme zjara během šesti týdnů od začátku vegetace. Musíme proto ale hodně udělat. Hlídat úhrny srážek, adresně dohnojovat slabší kusy, dosadit uhynulé po zmrzlých. Nutná je zejména doplňková zálivka na kořenových talířích starých stromů. Velkým úkolem je samozřejmě pletí v prvním roce. Tzv. školkařský plevel roste uvnitř kulturních rostlin a musíme ho vystřihávat. To platí přednostně i pro ostatní plevele. Mimo jiné proto je pletí a zálivka jednou z nejhodnotnějších odborných prací. Přináší totiž nejvýraznější zhodnocení díla v nejkratším čase. Nezvládnutí dokončovací péče vede často k úplnému znehodnocení investice.
Vyšlo zkráceně v časopise Echo 12. června 2023