Obecní zeleň jako politika

Péče o zeleň je v mnoha obcích kontroverzním tématem, vzbuzujícím emoce na všech stranách. Dobrým příkladem je vztah k dřevinám: jedni by se ke stromům přivazovali a chránili každý proutek, druzí by káceli všechno šmahem. Skutečná péče o zdravé a bezpečné stromy se prosazuje jen těžko.

V mnoha obcích se zeleň řeší živelně a nárazovými kroky, jinde je péče o vegetaci nedílnou součástí dlouhodobých strategických plánů.Odborníci se shodují na tom, že v této oblasti je nezbytný fundovaný přístup: systematická péče a správně načasovaná obnova. A pokud možno zachovávat kontinuitu mezi jednotlivými volebními obdobími: zanedbání péče o díla provedená předchozími zastupiteli se rovná povětšinou jejich znehodnocení a ztrátu už vynaložených finančních prostředků. Kvalita veřejného prostoru, a s ní spojená kvalita zeleně, je především službou občanům: jejich zapojení do plánování je tudíž nezbytné. Právě místní mají přece tu nejlepší představu o tom, kde vystavět dětské hřiště nebo pod které stromy umístit lavičky.

Dlouhodobý koncept je základem úspěchu

Rozdílný přístup k zeleni než ve velkých městech se uplatňuje na vesnicích a v menších obcích, které velmi těsně navazují na okolní krajinu. Do malých obcí okolní příroda zasahuje významněji a ty tak musí udržovat o mnoho větší zelenou plochu v přepočtu na jednoho obyvatele, přestože disponují nepoměrně menším rozpočtem. V obecné rovině se pak hlavním problémem jeví celková nekoncepčnost přístupu k péči o zeleň: „Problematická je zejména koncepční obnova a zakládání zeleně. Zde se na sebe navazuje několik strategických dokumentů města, od územního plánu, nástrojů evidence zeleně, jejího generelu až po jednotlivé projekty výsadby a obnovy. Prosazení těchto dokumentů bylo u nás velice náročné. Jedná se o koncepční podklady a rozhodně ne každý si dovede představit jejich důležitost. Pokud ale tyto jednotlivé dokumenty nevznikají postupně a nejsou  náležitě zkoordinovány, může zeleň ztratit svou funkční roli a stát se pouhou okrasou,“ poukazuje Tomáš Lohniský, místostarosta obce Odolena Voda. Dalším problémem, na který v praxi obce naráží, je podle něj zákon o veřejných zakázkách, kde se nepříznivě projevuje nejnižší cena na kvalitě koncepčních a projekčních dokumentů. V rozpočtu obcí na péči o zeleň navíc nezbývá příliš prostředků: „Základní údržba odčerpá velkou část rozpočtu a na zlepšování nám již moc nezbývá. Je to trošku začarovaný kruh, přirovnal bych to k údržbě starého dům, která vás stojí tolik peněz, že vám již nezbyde na jeho rekonstrukci,“ dodává Lohniský. Do úrovně zeleně se promítá také hierarchie tříd intenzity péče jednotlivých veřejných ploch: „je třeba se zkrátka smířit s tím, že je finančně neudržitelné mít v každé ulici luxusní záhon či všude anglický trávník prvotřídní kvality. V některých lokalitách je možné směřovat k více městskému řešení, jinde naopak může být aplikováno méně náročné řešení přírodě bližšího charakteru“.

Městský zahradník nebo externí firma?

V rámci péče o zeleň vzniká v obcích dilema, zda si péči objednávat externě, realizovat pomocí vlastních technických služeb či kombinací těchto dvou možností. První možnost je finančně nejnáročnější, druhá naopak klade velké odborné nároky na řadové pracovníky. Přístup se liší obec od obce: „Veřejné plochy včetně veřejné zeleně udržujeme většinově vlastními silami, externí firmy využíváme zejména při realizaci rozsáhlejších projektů a v případě nutnosti realizovat vysoce odborné zásahy,“ konstatuje Věslav Michalik, starosta Dolních Břežan. Odlišný přístup zvolili v Semilech, kde byla v loňském roce zřízena funkce městského zahradníka. “Uvažovali jsme o tom delší dobu,“ říká Lena Mlejnková, starostka Semil. „Stěžejní myšlenkou bylo ne fyzická údržba zeleně, ale zejména odborný dohled, pohled na projekty právě z hlediska zeleně, koncepce údržby zeleně a mnoho dalšího. Věřím, že právě toto se nám daří naplňovat,“ dodává. Zahradník Ing. Roman Špidlen se dnes vyjadřuje k projektům připravovaným městem podobně jako městský architekt a v Semilech potvrzují, že díky jeho působení došlo nejen ke zkvalitnění péče o zeleň, ale také k úsporám financí.

Obsadit místo městského zahradníka se pokusili také v Odolena Vodě: „Pozici městského zahradníka vidíme jako velmi potřebnou. Jako město jsme ji vyhlásili, nabídli k ní dokonce i městský byt. Naší představou bylo získat vysokoškolsky či středoškolsky vzdělaného odborníka, který by vedl zakázky v oboru veřejné zeleně a byl zodpovědný jak za stav zeleně, tak i za ekonomiku její údržby a realizace,“ uvádí místostarosta Tomáš Lohniský: „Bohužel jsme opět narazili na tabulkové platové možnosti. Nyní je tedy problematika rozprostřena mezi několik pracovníků z vedení města a kvůli tomuto složitému modelu vznikají problémy při rozhodování a i s následnou zodpovědností,“ dodává.

Městský zahradník v Odoleně Vodě prozatím schází, hodně toho však zastanou i samotní občané. V obci je samozřejmostí pečovat o záhony ve veřejném prostoru, pořádají se přednášky a workshopy, město zavedlo soutěž o nejhezčí balkon a předzahrádku. Zájem podílet se na zkrášlení svého města mají také Semilští: „V Semilech se daří občany do péče o zeleň zapojovat,“ konstatuje starostka: „Jde hlavně o práci na sídlištích, osazováním záhonků před vchody, brigády na jarní a podzimní úklid. Město rovněž tvůrce nejkrásnějších kvetoucích ploch odměňuje. Snažíme se tuto činnost dlouhodobě podporovat, vybudovali jsme komunitní kompostárnu a poskytujeme zdarma odvoz zeleně ze zahrádkářských kolonii, což je hojně využíváno,“vypočítává Lena Mlejnková. Naproti tomu v Dolních Břežanech se místní na záhonech nescházejí. Jak uvádí starosta Věslav Michalik: „Občany se daří zapojovat pouze okrajově. Jde především o předzahrádky a plochy bezprostředně přiléhající k nemovitostem.“

Zeleň jako volební téma

Dobrým impulsem a finanční injekcí z vnějšku, která často pomůže prosadit péči o zeleň mezi ostatní volební cíle, je možnost získání dotací. Dotační tituly však mají celou řadu omezení a v mnoha případech je zároveň nutné dofinancovat projekt z obecního rozpočtu. Často tak zůstane to, co nepokryjí dotace, nedokončené. „Myslím, že v dnešní technické době se právě veřejná  zeleň stává jedním z hlavních faktorů každodenního kontaktu s přírodou a plní velmi důležitou rekreační, relaxační a mikroklimatickou funkci. Bohužel je v konkurenci výstavby bezpečných chodníků či staveb pro sport popelkou, snažíme se ji však prosazovat,“ prohlašuje Tomáš Lohniský. „Na druhou stranu poslední dobou zjišťuji, že  se dá zeleně použít i jako zbraně a nemyslím tím fyzicky ve formě klacku, ale politicky ve formě záminky k vyvolání nedůvěry,“ dodává a upřesňuje:„i když investice do výsadby zeleně netvořily v Odoleně Vodě v minulém roce ani 0,3% rozpočtu města a evidence a koncepce zeleně pak 0,15% rozpočtu, byly vzneseny výhrady k efektivitě vynakládaných prostředků.“ Podobná situace se opakuje v mnoha obcích: ačkoliv bývá zeleň stěžejním politickým tématem v mnoha volebních programech, je pak v reálném životě právě tou položkou, která se při první příležitosti jako nedůležitá škrtá. „Hlavním úskalím je nepochopení sociálních a ekonomických důsledků investic do veřejné zeleně,“ konstatuje starosta Věslav Michalik. „Nedávná analýza, kterou jsme provedli ve spolupráci s Přirodovědeckou fakultou University Karlovy ukázala, že u nás v Dolních Břežanech vedly investice do kvalitního veřejného prostoru a veřejné zeleně k výrazně vyšší rezidenční stabilitě v porovnání s okolními obcemi, a vedly k výraznému nárůstu cen nemovitostí. Ukázalo se, že investice do veřejné zeleně se skutečně vyplácí.“

Lidové noviny 23.dubna 2016