Obor je kdokoliv

Dostat k jednomu stolu architekta Ladislava Lábuse a sadovníka Marka Hamatu by mě patrně nikdy nenapadlo, ale náhody jsou vrtošivé a po odhalení busty profesora Marečka se konstelace nachýlila. Náš „obor“, jak se vžilo zkráceně říkat, aby se jeden nemusel přichýlit k tomu či onomu názvu, už dávno není tou stěsnanou rodinou spolužáků a příbuzných. Společné jmenovatele autorit odešly na věčnost a profese pro niž položily základy se rozrostla, rozstřelila a rozplizla. To má své příčiny i důsledky jakož i výhody a nevýhody. Tak to u prorůstového prostředí bývá. Rámec, který ztratil svou konzistenci nabývá nových tvarů a je zkoušen. V našem případě spíše cloumán vnějšími okolnostmi, nežli starostmi o vnitřní pilíře. Překotný růst ovšem vyvolává značné nejistoty a vystavuje příležitosti. Ten, kdo neuchopí iniciativu, zůstává tlačen a následně vlečen. To přináší důsledky, které se projevují buď fňukáním typu „mělo by se“ spojeným s obviňováním „oních“ anebo zakládáním pracovních skupin a výzkumem. Fragmentizace původní

Přispějte si
Zahradníci pracují na zahradě. Nepíšou o tom. My jsme ta výjimka. Občas něco napíšeme. Trávíme tím čas. Zrovna tak, jako si o kytkách rádi čteme nebo povídáme. Rosteme tím my i ony. A to je dobře. Přispějme si ke společné práci. Je to jednoduchý princip. Napište něco, co chtějí ostatní číst nebo přispějte 450Kč na 2501947971/2010 či 19€ na CZ37 2010 0000 0025 0194 7971 a jen si rok čtěte. Do zprávy pro příjemce napište svůj email, pošleme Vám přístupové údaje. Pokud jste přispěli a heslo nešlape, projděte si hromadnou poštu, třeba najdete výzvu k platbě nebo aktualizované heslo.