Osudná rašelina
Pro každého zahradníka je zem, do které sází, základní otázkou. Bylo velké umění si jí umíchat z toho, co bylo po ruce. Dnes řešíme její potřebu rabováním přírodních zdrojů.
Ještě relativně nedávno byla rašelina pro každého zahradníka buď obtížně dostupná anebo prostě drahá. Používala se tedy jen tam kde to bylo nezbytně nutné. S volným trhem přišly také neomezené možnosti jejího dovozu a je tak dostupno relativně levné rašeliny co hrdlo ráčí. Trh je ale trh a tak se můžeme setkat napříč spektrem nabídky s celou řadou různě kvalitních produktů. Na jedné straně stojí vysoce kvalitní rašeliny z vybraných lokalit o kterých víme přesně jaké mají vlastnosti. Ty jsou samozřejmě drahé a firmy, které za jejich těžbou stojí se náramně starají o svou pověst, aby nebyly nařčeny z huntování přírody. Popisují mechanismus těžby, péči o vodní režim a dodržují podíl těžených ploch pro následné rekultivace, kterými se pak rády pochlubí. Míra kontroly těchto proklamací je samozřejmě v různých státech odlišná. Na druhém pólu trhu jsou ale i laciné substráty rašelinu připomínající. Zkušeného oko zahradníka rozpozná že v nejlevnějších pytlích „v akci“ nejen zbytky dřev a kůry, ale i drobný štěrkopísek neurčitého původu. Kolik je zde vlákna rašeliníku by prokázal až důkladný spotřebitelský test. Za svou cenu nicméně dostane každý co si zaslouží. Pravdou je, že jen málokteré zahradnictví si dnes může dovolit svým zákazníkům nabídnout kvalitní substrát, protože je prostě o třetinu dražší. Rozdíl v obsahu je ovšem markantní. A každý zkušený pěstitel ví, že na zemině záleží.
Proč vlastně zahradníci k rašelině tak vzhlíží? Z hlediska velkoprodukce je rašelina relativně levný a hlavně stabilní komponent. Znáte strukturu i chemismus, lze je upravovat a pro miliony rostlin potřebujete zaručený postup s jasnou pěstební dobou. Jde o čisté, bezplevelné médium. Nicméně i malý zahradníček vám potvrdí, že rašelina je báječná. Kytky jí milují, dobře do ní koření a taky se dobře hnojí. Takže skvěle rostou. Alespoň na první pohled. Ve školkách rostliny prakticky neustále zalévají, často v uzavřeném okruhu včetně hnojení. Zlí jazykové tomu říkají „brojleři na kapačkách“. Velkoproducent potřebuje zkrátit pěstební dobu na minimum a tak dá rostlině optimální podmínky. Ve foliacích nebo sklenících jsou rostlinky jako v bavlnce. Neutrpí žádný stres. Pravidelně jsou ošetřovány proti škůdcům a chorobám. Pak na vozíku v kamionu přejedou půl Evropy a tady si jí koupíte z prodejního stolu v zahradním centru nebo hobbymarketu. Kytku vysadíte do zahrady a děj se vůle páně. Co se stane? Kytka poprvé v životě zažije stres. Jednak jste jí pravděpodobně vysadili do místní zeminy s kterou ona ale vůbec nepočítala. Fouká na ní, svítí moc slunce, okusuje jí slimák, nedostává vodu třikrát denně. No děs. Řekněte sami, chtěli byste takovou hrůzu a utrpení zažít?
Britská vláda po pěti letech diskusí nedávno přistoupila k plošnému zákazu používání rašeliny v zahradnictví se stanoveném přechodném období. Prvním krokem bylo před pár lety zavedené povinné označení všech substrátů podílem rašeliny včetně barevného označení, nakolik jsou „přátelské k přírodě“. Ostrovní zahrádkář ale rašelinu miluje a potřebuje, tudíž snížení jejího odbytu nebylo dostatečné. Pro řadu známých zahrad i pěstitelů se ale snižování podílu užité rašeliny stalo ceněnou prestiží. Společenská i profesní diskuse ovšem pokračuje. Třeba na téma, proč Irsko a severské státy pálí rašelinu v elektrárnách.
I u nás řada malých pěstitelů využívá své komposty, listovky a další použitelné místní zdroje. Většina z nich ovšem malou část rašeliny do směsi přidává, protože přináší do zemin vzduch a lepší poutání živin.
Použitím kvalitních, drahých, strukturovaných rašelinových komponentů, lze pak snížit použití na minimum. Výsledkem jsou přirozeně otužilé výpěstky. Každého rozeného šťourala teď musí napadnout otázka. Jak to dělali naši předkové, přece taky uměli vypěstovat? Uměli, to ano. Ale pěstovali jinak. Hliněné květináče byly drahé a používaly se jen na skleníkové kultury a alpinky. Všechno ostatní se pěstovalo na záhonech a pro zákazníky dobývalo v jarní a podzimní sezóně. Což bylo velmi levné a šetrné pro všechny. Nicméně dnešní pěstování všeho v nádobách přináší komfort výsadby kdykoliv. Prostě všechno má svou cenu.
Lidové noviny, 7.února 2015
