Parkuj ve stínu
Supermarkety mohou stát v dýchajícím lese.
Člověk, který chce ve městě žít, pracovat a trávit čas by tak nějak měl mít zájem na práci svých plic. Rozumím tomu, že osoba s vědomím potřeby životního prostředí z principu nenavštěvuje supermarkety, ale místní trhy či žije z bedýnek a samozásobitelství. Leč, ty stavby už tu stojí a zabírají své výměry. Výtka k zabírání orné půdy je vcelku běžným a vcelku pádným argumentem. Říct, že obchodní centra nabízejí potraviny, které díky nim není kde pěstovat, je ovšem trochu přitažené. Daleko zajímavější je se na ně podívat z pohledu čím by nám mohly být tyto objekty prospěšné. Všem bez rozdílu.
Máme tady jedno nejmenované obchodní centrum za městem, jehož areál zabírá 300 tisíc čtverečních metrů (ano, 30 hektarů) a z toho jsou dvě třetiny zastavěné nebo zpevněné. V celém areálu rostou už téměř čtvrt století pouhé dvě tři stovky vesměs bídných stromů včetně rozpačitého parčíku a zdaleka nejlépe se daří sousední zanedbané sukcesní ploše plné náletů, která se svými dvěma hektary bude co nevidět poskytovat mnohem lepší bilanci ekosystémových služeb než celý zbytek areálu. Parkoviště po více než dvaceti letech usilovného pěstování nenabízí více než desetinu míst v létě zastíněných a drtivá většina stání, jakože i komunikací, dlažeb a střech přispívá přehříváním k tepelnému ostrovu města. Většina stromů má průměty korun mezi třemi až pěti metry. Velká bída.
Na tohle území za rok spadne zhruba 150 tisíc kubíků vody, přičemž významnější část přijde za vegetace. Protože dvě třetiny jsou ukázkově zastavěny, máme k dispozici na metr čtvereční „měkkých ploch ročně nějakých jeden a půl kubíku vody. Zhruba pětina samozřejmě spadne v zimě ať již ve formě deště nebo sněhu a je pro rostliny relativně nevyužitelná, ale mohla by se vsáknout do podzemních vod. Pořád zbývá hromada vody. I kdyby na každé čtyři parkovací stání byl jeden strom pořád pro něj mám v týdnu ve vegetaci stovky litrů vody. Ještě by zbylo na vsak do okolí.
Stromy nám zaberou parkování! Ne. Ani jedno místo. Pokročilé technologie umožňují výsadbu do nosných substrátů pod asfalt či dlažbu tak, že nahoře je opravdu pouze kmen s ochranou proti notorickým parkovačům nebo parkujícím notorům. Nezabere o mnoho více prostoru než dopravní značka. Žádné ostrůvky. Stromy by dokázaly vytvořit prakticky úplně zapojené koruny a účinně ochlazovat nejen mikroklima, ale celé město. Vitální strom má samozřejmě daleko lepší bilanci provozní bezpečnosti. Musí být pravidelně vychováván, ale nic z něj nepadá. Výměra parkovišť je totiž nějaký sedm hektarů. Podobnou výměru mají střechy. S ohledem na zatížení by zde velmi pravděpodobně nemohly být vyšší rostliny a nízké sukulenty jsou z pohledu ekosystémových služeb neefektivní. Daleko přínosnější by tak byly solární panely a srážkové vody využít pro vsak v průlezích okolních ploch. To může být velice impozantní vodní řešení. Po relativně malé srážce šesti milimetrů střechy pustí do parku téměř čtyři sta kubíků vody. S tím se dá krásně pracovat. Poprvé jsem viděl tohle řešení u britského supermarketu Waitrose. Krásné ambroně se protkávaly parkovištěm a jakkoliv jich nebylo výrazně mnoho, polidšťovaly celý prostor plechových nádher. Je vlastně pozoruhodné, že budujeme rozsáhlé a nákladné kanalizace, abychom se srážkových vod bezpečně zbavili. Přitom se především zbavujeme možnosti zlepšení našeho životního prostředí. Leží to doslova na talíři a přehlížíme to s každým dalším nádechem. Prach nás tiše dusí. Dojde nám to někdy? Bude to včas?
Vyšlo v časopise Echo 2.dubna 2023