Pláně

Ondřej Fous

Žádná jabloň není obyčejná

O původu jabloní se vedly léta učené spory a obecně se mělo za to, že jde o složité křížence různých druhů za posledních tisíc let nesčetněkrát šlechtěných. Oxfordské výzkumy, zdá se, tuto tezi přinejmenším nahlodaly a našly prapředka všech jabloní, totiž Malus sieversii v údolí na hranicích Kazachstánu a Číny nazývaná v této části světa „alma“. Pokud vám to něco připomíná, nechte se unášet fantazií. Původ jabloně domácí tak vězí zřejmě někde ve střední Asii a její putování začalo docela dobře na káře spolu s hedvábím či jiným tovarem cestou na Západ.

Výraz „crab apple“ se snad nebudu ani pokoušet překládat, ale zúžit ho jen na „okrasné jabloně“ by bylo tuze jednoduché. Všechna ta naše pláňata kvetoucí zjara po mezičkách dokážou být nesporně krásnými stromokeři či malými stromy a jsou obživou mnohé zvěři i ptactvu. Jablíčka mají drobnější, docela zaručeně jsou velice nejedlá. Kromobyčejně jsou samozřejmě pekelně kyselá, ale mají něco navíc a jsou často i hořká. To byste u jablek asi vůbec nečekali, ale nepochybně znáte například rozdíl mezi sladkoplodou a planou jeřabinou. Obsah tříslovin neboli taninů v plodech kolísá a pro člověka je právě jejich obsah do značné míry tím rozdílem mezi plody jedlými a nejedlými. Ostatně jedním z velkých cílů známého šlechtitele Ivana Vladimíroviče Mičurina bylo právě překonání hořkosti u řady planých rostlin. Jeho příjmení je u nás slangově využíváno až poněkud hanlivě, ale dlužno poznamenat, že jeho úspěchy jsou v tomto směru nesporné a dokázal najít plodonosné dřeviny i pro skutečně extrémní podmínky. Jednou se nám jeho práce může hodit.

Planá jablka se dočkala šlechtění ubírajícího se různými směry. Jednak jsou důležitým zdrojem podnoží, což je respektováníhodná věda, do které nahlížím s velkou opatrností. Zůstaňme tedy u toho, že podnož do značné míry ovlivňuje velikost a pěstitelský tvar toho, co je na ní naroubováno. Pokud znáte pojem „krsek“ či „zákrsek“, tak tušíte, o čem je řeč. Volbou podnože jdete od nízkých keřů až po vysokokmenné stromy. Dobrý kmen také nemají všechny jabloně, a tak o některých víme, že jsou kmenotvorné. Mohou to být semenáče z dobrých matek anebo na podnož naroubujete kmenotvornou odrůdu a v korunce cílovou odrůdu. To vše nám umožňuje štěpování různými metodami.

Planá jablíčka mají ale také četné okrasné variety, o kterých tu padla zmínka. Jedná se o veskrze krásné stromy bohatě kvetoucí od bílé přes růžové do purpurových barev. Řada z nich má také bronzové až červené listy a rozmanitý vzhled koruny. Zdaleka největší pestrost nabízí ovšem korálky jablíček od světle žlutých přes zlaté do oranžových líček až po šarlatové a temně vínové. To je velká podívaná a štěstím je, že si ji můžete dopřát i v našich končinách díky letité práci Marie Součkové. Ta soustředila na Dendrologické zahradě v Průhonicích vpravdě světovou sbírku okrasných jabloní, z nichž většina jsou již vzrostlé sošné stromy. Těžko si je nezamilovat. Mám pro tahle jablíčka slabost a kdysi jsem v Morton Abroretum přemluvil sličnou praktikantku, aby mi poslala několik jadérek odrůdy Snowdrift. V jejich obsáhlé sbírce „crab apple“ zářila právě tahle jediná sorta až nevybíravě zářivým šarlatem. Bylo s tím neskutečné vyřizování a korespondence, nakonec vyklíčilo jediné a setnula ho houba. Obdivoval jsem také Malus hupehensis v Kew Gardens, a když jsem ji daroval do Čelakovského sadů, také ho rychle ujařmila houba. Teprve mnou posbíraná jablíčka v Salt Lake z Malus zumi dala stromek, který čeká na své místo. Už teď se o něj bojím.

Vyšlo 5.prosince 2022 v týdeníku Echo.