Plicníky nejen na průdušky

Bylinkový čaj jménem Pulmoran pil asi v životě snad každý. Ať už to bylo s větší či menší chutí, obchodní jméno se inspirovalo známou léčivkou našich lesů z rodu Pulmonaria s přiléhavým českým názvem plicník. Své jméno dostal údajně proto, že připomínal tvarem listů a skvrnitostí nemocné plíce. Dle podobnosti orgánů rostlin a lidí se usuzovalo k čemu by mohl být dobrý. Jeho skutečná léčivost je sporná, nicméně metabolismu nepochybně prospěl. Mladé listy se dokonce používaly jako listová zelenina. Vcelku často ho můžeme potkat v lesích či hájích, některé rostou i na překvapivě slunných vysýchavých stanovištích. Donedávna se oněm příliš neuvažovalo jako o nějak hodnotné okrasné trvalce a jen občas bylo možno objevit některé typy se skvrnitými listy.

Stříbřité kresby na listech se staly jedním z výrazných plus, které plicníky mají. Stříbrné skvrny se mohu slévat do různých kombinací po celém povrchu listu nebo naopak tvořit zcela oddělené kruhovité tečky, které se blíží bíle barvě. Dojem kropenatosti je pak dokonalý. Tento letní efekt poměrně velikých listů se stal příjemným zpestřením jarního kvetení. Bohaté trsy květů jdou od čistě bílé přes růžové a červené odstíny až do modrých a fialových. Jak ve zcela pastelových, tak sytých provedeních. Korunky navíc u mnohých variet po opylení výrazně mění barvu, takže je běžná dvoubarevnost v mnoha tónech. Báze květů i pupeny mohou být silně chlupaté a zbarvené do hnědo bronzova. Tyto možnosti kombinací jsou v posledním desetiletí opravdovou výzvou pro řadu šlechtitelů a hodnota rostlin závratně stoupá. Od kompaktních typů do 15cm výšky až po robustní 40cm vysoké vzrůstné trsy, některé sorty mají i volně trsnatý až výběžkatý růst. Nález pestrolistých a velkokvětých na sebe nenechal dlouho čekat, úzké dlouhé listy mají svůj protějšek v téměř okrouhlých.

Jde o trvalky vysloveně hajní, domácí druh Pulmonaria officinalis je toho nejčastějším příkladem. Stín nejen vyžadují, ale i ho dobře snáší. P. angustifolia, saccharata či P. rubra a odvozené kultivary snesou relativní přísušek, P. longifolia a jeho formy ocení na zimu přikrývku. Výjimkou je toliko Pulmonaria mollis, která roste na stepních stanovištích a snese nejen sucho, ale i slunce. V zahradě je lze použít dobře pod stromy ve společnosti trav, kapradin, velkolistých trvalek a hajniček. Řada variet částečně zplaňuje a lze je tedy použít do volných společenstev.

Pěstování plicníků není náročné, pokud jim od počátku vyhovíme stanovištěm. Ocení humózní zem s opadem listů na zimu, po několika letech se hodí trsy po odkvětu rozdělit a přesadit. Na suchých stanovištích mohou trpět padlím, sporadicky je napadají plži. Roste bujně a vzrůstné druhy tvoří zápoj již v prvním roce. Křížením vzniklo několik desítek kultivarů, které kombinují samozřejmě i nároky svých rodičů. Je třeba si tedy jejich vytrvalost ověřit.