Práce se zemí není samozřejmost
Časné jaro nabízí nebývalý zážitek pro tělo i duši. Péči o zahradu. Naše mysl dostane bezpočet podnětů, tělo se protáhne a zahrada prokoukne.
Poslední dobou se různá světová média nápadně často věnují zahrádkaření a jeho vlivu na člověka. Články, uvedené větou „Vědci dokázali…“ nás upozorňují na to, že přivonět k růži a vytahat plevel sníží náš krevní tlak, zvýší mozkovou aktivitu a přinese všeobecný optimismus. Zároveň po internetu koluje „zahradní posilovna“, kde k vyobrazenému nářadí jsou přiřazeny jednotlivé svaly, které jsou dotčeny prací. Tato čtenářská průprava může u leckoho na jaře vyvolat drobnou paniku, protože se zahrádka náhle přesune do kategorie „musím mít“, kde bylo doposud lyžování, větší plazma nebo kurz kreativního psaní.
Pak si představte tu hrůzu, kdy stojíte na vysněné zahrádce a vůbec netušíte nejen, čím máte začít, ale ani co máte vlastně obecně dělat. Ono ve společnosti ustálené a drobně dehonestující „rýpání v zemi“ možná zdálky působí komicky, ale zkuste si to v něm uspět a něco skutečně vypěstovat. Zvláště v případě generace, kde pěstitelské práce už nepatřily mezi špičkové atrakce výuky, existovaly-li ještě vůbec. Hrášek na vatě vám zplesnivěl, místo aby vyklíčil, kaktus uschnul a netřesk jste šikovně rozšlápli. To pak může být setí, pikýrování, hrnkování, rytí a sázení zcela nečekaným světadílem. Na dobrou radu „No až ti vyběhne klíček, ošetříš to proti padání a v prvním páru pravých listů pikýruješ“ potom odpovídáte otázkou „Jaký klíček?“.
Nejhorší je pak na tom to, že každý známe či se dopátráme jedinců, kteří vědí. Jenže ti se potutelně či dokonce škodolibě šklebí a s naprostou samozřejmostí se dorozumívají mezi sebou tak, aby jim nikdo ani za mák nemohl rozumět. Takže člověk dostane řadu dobrých rad, ale nemá z toho nic. Trápí se pak otázkami pro zahradu zcela zásadními. Třeba jestli má dobrou nebo špatnou zem. Je v ní jíl nebo písek a je už tmavá, nebo ještě světlá? Totiž všude kam přijdete se vás zeptají: no a jakou tam máte zem? Co jim sakra říct. Člověk pak vypadá jako blbec, když neví jakou zem má na vlastní zahradě. Prý když jí zkypřím, jestli drží hroudy a po dešti se dělá škraloup. Vím já? Jak se to pozná? Škraloup sem viděl ve starém filmu na kakau, když ještě bývalo mléko z mléka.
Zahrada je trochu jiný světadíl a lze ho objevovat krůček po krůčku. Propásli-li jsme svoje dětství a naše ruce se nenaučily obdělávat zem, říkáme jí sprosťácky „hlína“ (to je ta, co mají v cihelně), nezbývá než se k prvním úspěchům prokousat. Možná se nám podaří najít mentora, zkušeného a trpělivého, který nám poradí a nezapomněl, že i jeho začátky byly svízelné. Nebo najít sobě rovné a skupinově získávat zkušenosti všemi cestami. Práce v zahradě stmeluje o to více a užije se tak nejen poznání, ale i velké legrace. Nevěřte siláckým řečičkám o hloupých sedlácích a velkých bramborách. Můžete snadno pohořet na prvních rajčatech či na nadějné skupince floxů. Svět zahrady je plný nástrah a učí nás být pozornými pozorovateli. Brzy poznáte, že i vzletné ideje o přírodě, která všechno vyřeší nejlépe, mohou být v ostrém rozporu s vaší prací. Platí zde to, co s ohněm. Dobrý sluha, špatný pán.
V předjaří a brzkém jaru se na zahradě zakládá pro celou nastávající sezónu. Někdo má poryto či založené záhony od podzimu, jiný se do toho pouští zjara. Všechno má své výhody a nevýhody a někdy není čas prostě na všechno. Zahradník se musí umět rozhodovat. To, co bývá tak často banálně nazýváno „úklid po zimě“ je ve skutečnosti celá řada drobných či větších zásahů do života zahrady, které určí její tvář v daném roce. A protože vždy toužíme založit si něco nového o trochu více, než udržovat to staré, snadno můžeme něco propásnout. Zkušení pěstitelé si proto dělají v únoru „plán“ co chtějí na zahradě zjara stihnout. Ne všechna jara bývají totiž milosrdná s řadou chladných nocí, které lehounce popouštějí vegetaci vpřed. Ještě máme v paměti jaro, které proběhne formou exploze zakončené květnovými mrazíky. To pak práce hoří pod rukama.
Musíme odstranit veškerou stařinu, provést řezy na stromech i keřích ovocných i okrasných, pomulčovat zetlelým hnojem či kompostem staré záhony, založit nové záhony, udělat výsevy, rozdělit rostliny, jež chceme množit anebo omezit ty, které přerůstají. Také je čas nakoupit novinky a vysadit. Což je vždycky malý svátek, který k jaru patří.
Lidové noviny 4.dubna 2015
