Prchavá krása sakur

Pojem „hanami“ by se z japonštiny dal přeložit zhruba jako „obdivné pozorování květů“. Vlna radostných oslav, která každoročně zasáhne Japonsko, začíná rozkvětem prvních stromů koncem března, vrcholí v dubnu a do nejsevernějších oblastí dorazí začátkem května. To, co v Zemi vycházejícího slunce s rozkvětem sakur nastává, přivádí zbytek světa v úžas.

Než všechno nadýchané pápěří během několika málo dnů ze sakur opadá, přesune se život v Japonsku pod jejich rozkvetlé větve. Přes den se většinou chodí pod sakurové květy posedět a pojíst s rodinou, večer se slaví s kolegy z práce či různých kroužků a místních komunit. Už několik týdnů před jejich rozkvětem probíhá v rámci předpovědi počasí informace o „sakurové frontě“, která uvádí data, kdy budou ve které části Japonska sakury nejspíš v plném květu a kde už kvetou třeba z dvaceti či čtyřiceti procent. „Je to období, ve kterém i člověk, který se o sakury moc nezajímá, nevědomky začíná být natěšený a pociťuje jisté vzrušení, jako by se čekal příchod nějaké vzácné osobnosti,“ přibližuje neobvyklou atmosféru svátku překladatelka a tlumočnice z japonštiny Ludmila Nakagoshi.

Oslava pomíjivosti

Vztah k přírodě je v japonské kultuře hluboce zakořeněn a počátky slavností kochání se rozkvetlými sakurami sahají daleko do minulosti. „Obdiv k rozkvetlým sakurám byl vyjádřením úcty k něčemu, co překračovalo lidskou existenci. Slavnosti sakur představovaly setkání s božstvem a prožití jednoty s ním v omamné nádheře květů. Lidé obětovali božstvu potravu a sake a modlili se za prosperitu císařského dvora a za bohatou úrodu,“ vysvětluje Ludmila Nakagoshi. Naše evropské vnímání a oslava krásy se od toho japonského v mnohém liší. Kromě příchodu jara, symbolizovaného půvabem rozkvetlých stromů, kladou v Japonsku důraz na další aspekt, který kráse náleží: na její pomíjivost. „Ve květech sakur je skryta radost z rychlého nástupu neobyčejné krásy i smutek nad prchavostí. Zatímco Japonci obdivují také krásu odcházející a naplňuje je melancholickým steskem, evropské vnímání je v tomto ohledu daleko méně vytříbené a spíše upřednostňuje krásu trvalou. Snad i proto, že v Japonsku, kde je z mnoha důvodů tradiční stavět dřevěnou, a tedy nikoli stálou architekturu, vodí návštěvníky a turisty Japonci do zahrad, které přetrvaly věky. Naproti tomu Evropané jsou hrdí na kamenné, ‚nesmrtelné‘ památky a provádí návštěvníky kamennými městy a ruinami antických chrámů,“ konstatuje Aleš Trnka, zahradní architekt a autor specializující se na umění japonských zahrad.

Japonci jsou s pomíjivostí sžití, je jim také přírodou neustále připomínána, například při nečekaných živelných katastrofách, jakými jsou zemětřesení či tajfuny. Podle slov Ludmily Nakagoshi je v japonské kultuře sezónnost zjevná na každém kroku – v oblečení, dekoracích v domech i ve veřejných prostorách nebo ve stravě. Japonci souzní s ročním cyklem a dokáží si užívat toho, co které roční období přináší. „Květy považují za nejkrásnější těsně před plným květenství. Plně rozkvetlé květiny už jsou začátkem vadnutí. Navozují pocit smířeného smutku, či jak to nejlépe nazvat. Je to pocit, který zároveň umožňuje intenzivní prožívání a uvědomění si vlastní pomíjivosti a života,“ popisuje Ludmila Nakagoshi.

Proč právě sakura?

Již v únoru, často ještě na pozadí zasněžené krajiny, vykvétají slivoně, jejichž krásy si Japonci také velmi cení. Oblíbené kvetoucí divoké třešně v době květu zase působí mezi horami jako růžové mraky. Z jakého důvodu tedy vzbuzuje nejsilnější emoce právě sakura? „Sakury mají výsadní postavení. Kvetou ve velice vhodnou dobu pro vítání jara, kdy už není příliš chladno, ale není ani příliš horko, v době, kdy nastává první možná příležitost vyrazit ven a radovat se z nástupu dalšího vegetačního roku,“ objasňuje Aleš Trnka a dodává: „Patrně je to dáno jejich jemnou krásou, rozšířením, specifickým kvetením na takřka holých větvích a skupinovým působením. Podstatná je i druhová rozmanitost a rozmanitost forem, které předurčují sakuru jako rostlinu vhodnou do většiny zahrad. Některé druhy navíc plodí zajímavé ovoce a podzimní efekt zbarvování listí je rovněž ceněn, ač ne tak jako jarní. Ani zimní holé, jemné větve nejsou bez elegance.“ Zatímco v Japonsku rozkvétají každé jaro sakury v mnoha podobách, v našich podmínkách se setkáváme převážně s třešní pilovitou (Cerasus serrulata). Chcete-li se potěšit křehkou jarní nádherou i na své zahradě a právě uvažujete o koupi sakury , Aleš Trnka doporučuje poohlédnout se i po méně obvyklých druzích. „V Japonsku je jedna z nejoblíbenějších a v našich končinách nejopomíjenějších třešeň (višeň) chloupkatá (Cerasus subhirtella). Jedná se o jemný druh, který má menší květy, ale jejich bohatství působí elegantně a celý strom má jistou křehkou nádheru.“

Lidové noviny,  11. 4. 2015