Rašelina a substrátový byznys

Vrchoviště, slatě, blata či dokonce třasoviště mají hodně rozdílného, ale jedno jej jim společné. Rašelina. Její těžba v předminulém století se soustředila na borkování, a ve stoletím minulém pak na frézování. Dnes už se do jejich ložisek pouštíme se stále větší obezřetností.

Borkováním vznikne usušená cihla rostlé rašeliny, kterou hodíte do kamen a ona doutnajíc udrží dům dlouho v teple. Svého času bylo v podhůří toto topivo daleko dostupnější než tvrdé dřevo či dokonce uhlí. Jak rašeliny ubývalo a přibývalo vůle blata chránit, zůstalo ve hře jen frézování rašeliny, kterýžto produkt se spotřebovává balneologicky, k filtracím a zahradnicky. Připomeňme, že před sto lety se rašelina v zahradnictví používala jen na velice speciální kultury  a byla nahrazována listovkou a hrabankou. Dnes v mnoha závodech tvoří upravená rašelina a hnojivo sto procent substrátů. O tom se začalo i u nás před nějakými osmi lety diskutovat. Téma sem přiběhlo ze západní Evropy a zejména pak z Anglie, kde se „no peat plants“ staly mezitím téměř národním zájmem. Každý pytel zeminy v  zahradním centru má dnes semaforek, který kupujícímu říká nakolik rabuje přírodní zdroje. Činí ho spoluodpovědným. Právě kupující se stal silným nástrojem ke změně standardů směřující k využívání kompostů a lokalizaci zahradnického byznysu.

V našem rybníčku se diskuse udržela mezi zahradníky a jejich dodavateli substrátů. Mnozí zahradníci ukázali, že jsou dostatečně vzdělaní na to, aby se odmítli podílet na rabování přírodních zdrojů a uvolňování uhlíku. Jelikož o uhlíkové stopě vědí dnes školní děti víc než jejich rodiče a mnozí vlivní razí doktrínu „když o tom nic nevím, jsem proti“, nenašla tato zahradnická snaha pražádnou poptávku. Jednoduše řečeno, to, jestli děláte do blatské rašeliny rabované z přírodních zdrojů nebo do kompostu ze vsi, je našemu zákazníkovi  vemkoncem jedno. A v zájmu jeho vlastní peněženky by vůbec být nemělo. Pokud se k tomu poslední dobou přidává i téma „voda“, které rašelina drží opravdu hodně, měl by tomu začít rozumět i ten největší jezevec.

Někteří dodavatelé substrátů ovšem začenichali tuto zahradnickou touhu po alternativě a tak se i na českém trhu začaly objevovat nové materiály, kterými bylo možno rašeliny omezovat či dokonce nahrazovat.Kokosové vlákno rozvádí v květníkách vodu a oplodí kokosového ořechu pracuje stejně jako třeba kousky korku nebo perlitu, zeolitu či liaporu (dříve keramzit). Jenže kokos se vozí třeba z Cejlonu, musí se zpracovávat a odsolovat, tedy uhlíková stopa jako hrom. Stejně tak je to s dalšími materiály. Buď se vozí z horoucích pekel anebo jejich příprava spolyká ohromné množství energie. Je to podobný problém jako topení peletami či štěpkem jejichž „výroba“ činí bilanci kilowat horší než by se zdálo.

Substrátový byznys nabídl všem zákazníkům úvahu nad spotřebou rašeliny v Evropě, kde se ukázalo, že nejvíce jí spotřebují severské elektrárny a to i přesto, že její emise například oproti zemnímu plynu jsou téměř dvojnásobné. I přes deklarované programy obnovy rašelinišť je ale při obvyklém přírůstku 1mm ročně nelze považovat za obnovitelný zdroj. Zahradnická industrie ovšem v celé Evropě nyní s rašelinou opravdu stojí a padá. Venku se desítky malých pěstitelů od rašeliny odklonilo a začali horečně hledat alternativu. Velcí producenti na to nijak nereagovali, ale co sto malých ,to pár velkých a výrobci substrátů přišli s nabídkou. Tou se stalo vyhnojené drcené dřevní vlákno z listnáčů s trochu drobné borové kůry. Řeknete, industriálně vyráběné hnojivo, náklady na drcení dřeva a neméně drcená kůra přivezená ze Španělska? To jsme se moc nepohnuli. Ne, opravdu ne.

Poslední dobou některé kupující přestává bavit být jen za kavky. Zbavili jsme se měkčeného masa, ledu se stopami ryb a do některých jogurtů se vrátilo mléko. Máme zpět ve městech trhy a na nich právo volby. Podobně se vžil pojem kazítko u řady výrobků a poměrně hlasitě se o tom mluví. Současný zahradnický byznys, tak jak se vyvíjí od 70.let má v sobě od každého trochu. Rašelina i dřevní vlákno může být považováno klidně za kazítko a sofistikovaná hnojiva lze přirovnat ke glutamátům, které drží rostlinu při chuti. S výsadbou u vás na zahradě veškerá podpora života končí jako mávnutím kouzelného proutku.

Alternativa? Ano, můžeme mluvit o kompostech, listovkách nebo o píscích štěrcích či pemzách těžených alespoň v rámci střední Evropy. Nebo o zodpovědném užití rašeliny v odůvodněném podílu. Kompostárny z dotací vám nabídnout produkt nezjištěných vlastností s jehlami, těžkými kovy, zasolený, zbytky herbicidů a navíc nedorozložený. Zahradnicky nepoužitelný. Ovšem skutečná alternativa tkví v otázce: „a jak to teda dělali naši dědové?“. Na poli. Dobývalo se a sázelo na jaře a na podzim. Museli bychom se vrátit na pole a řídit se podle počasí. A to se nám nechce, přiznat si, že poručit větru dešti byla chyba.

Lidové noviny 4.srpna 2018