Škodíme sobě

Ondřej Fous

,

Pád jednoho z nejstarších stromů ve Stromovce, dubu velkoplodého, se stal symbolem toho, kam až lidská hloupost může zajít. Rozdělat si za deště gril v dutině stromu a ponechat ho zde neuhašený by rozumného člověka nikdy nenapadlo. Jeho osud je příkladnou tragédií vztahu činu jednotlivce ovlivňujícího společnost.

Dub byl skutečně veterán. Pamatoval časy, kdy Stromovka byla především oboru a druhy americké provenience zde byly postupně vsazovány na výsostné pozice. Vzrůstem i věkem šlo o mimořádného jedince svého druhu ve středoevropském kontextu. Přežil povodně i zásah bleskem a byl velmi pozorně ošetřován. Škoda je nevyčíslitelná, alespoň tedy na společenské úrovni. Vyčíslení škody biologické na půl milionu korun bylo pro mnohé překvapením. Bohužel, pro část populace je stále „zeleň“ pouze jakousi doprovodnou zbytnou masou, kterou jsou ve městě nuceni strpět. Ve skutečnosti právě díky ní mohou ve městě vůbec být, dýchat a dlouhodobě přežít.

Realitní trh přitom jakoby pracoval s tou druhou částí populace. Developerské projekty se už v názvech hemží zahradami, sady, parky a vůbec jakýmkoliv slovem, které asociuje zelenou barvu. Byty blíže parků jsou dražší, stačí už jen pouhý výhled směrem kamsi nazdařbůh do lesa. Hotely nabízejí tiché pokoje s výhledy do korun stromů a parků v citelně dražších relacích.

Jsou nám tedy parky a zahrady hodnotou? Jejich údržba nás něco stojí. Každý přispíváme ze svých daní ať souhlasíme či nesouhlasíme s tím co se kolem nás děje. Některé obce vydají s bídou pár korun na metr s tím, že si vystačí s minimem sečí toho, čemu se u nás trochu odvážně říká „trávník“. Jinde dávají na metr průměrně za rok až stovky a mají kvetoucí města, pobytové trávníky, kvetoucí louky, záhony, rostoucí mladé krásné stromy a ošetřené velikány. Může se zdát, že rozdíl je v tom, jak si vede která radnice, ale rozdíl je především ve voličích. Někde prostě má parky rádo dost lidí a bojuje si za ně, jinde nikoliv. Podle toho pak jejich okolí vypadá. Občan má největší možnost něco změnit.

Škody způsobené v parcích jsou věcí nás všech. Nejde zdaleka jen o rozlámané lavičky a utržené koše. Když obejdete několik správců zeleně z různých měst, tak regionech i v Praze jsou všichni za jedno v žebříčku škod. Poškození psí močí od stromů, trávníků až po výsadby keřů, zejména stálezelených. Psi si vůbec stojí vysoko ve způsobených škodách, protože jejich hrabání v záhonech, ničení květin a trávníků zaměstnává spousty zahradníků, kteří by se mohli věnovat jiné práce. Kubíky a kubíky zeminy musí být dováženy do děr, stovky rostlin jsou znovu a znovu dosazovány. Zejména bojová plemena programově poškozují kotvení stromů a i celé samotné kmeny často již rostoucích mladých  stromů. Právě v případě již ujmutých stromů, které byly několik let ošetřovány, jde o promarněnou příležitost a škody jdou do desítek tisíc za strom.

V případě stromů v tom ale pejskaři nejsou sami. Na stromech řádí sprejeři a celá řada stromů je fatálně poškozována také automobily při nelegálním parkování. Bohužel zejména při poškození báze stromů se musí tyto vyměnit a jsme zase na začátku. Správy zeleně investují stále více a více peněz do ochrany stromů při výsadbě, aby vůbec existovala šance na ujmutí. Příčky proti psům, více úvazků, ochranné nátěry kmene, límce proti poškozené báze kmene. Spolu s nutnou přípravou výsadbové jámy stojí často celé vysazení více než vlastní výpěstek. Svým bezohledným chováním si taháme vlastní peníze z kapsy. Říkáte si, já nic takového nedělám, proč to neplatí viníci? Kde je policie?

Policie ČR se k poškozování zeleně v Praze nevyjádřila s tím, že žádná data neshormažďuje. Mětstská policie byla o poznání sdílnější a ze statistik porušování  vyhlášky hl.m. Prahy č.6/2001 o chraně veřejné zeleně se dozvídáme hlavní prohřešky. Nejpokutovanější  je volné pobíhání psů, řádově jde o tisíce případů, často i spojené se vstupem na pískoviště a dětská hřiště. Frekventované jsou nelegální vjezdy do parků, jde o více než tisíc případů ročně. Přespávání a stanování v parcích se děje ve stovkách případů. Hrozivé jsou stovky případů rozdělávání ohňů v parcích, jeden takový se stal osudným i dubu v úvodu tohoto článku. Poškozování, znečišťování a přímé ničení zeleně vstupování do zahonů je pokutováno jen v desítkách případů. Podaří-li se vám v terénu odchytit hlídku, která zrovna neprofrčí parkem v autě, dozvíte se starou písničku. Málo lidí, velké okrsky. Nicméně, když se s nimi dáte do řeči, vlastně neví, co mají chránit. Pochlubí se, že zrovna minulý týden dali v Riegrových sadech výtečníkovi 10tisíc korun pokuty za močení v parku. Ničení záhonů a stromů mají jen malou šanci zachytit při výkonu vandala. Každopádně by ocenili, kdyby veřejnost zvedla telefon a prostě zavolala, když vidí takovou nepravost. Jen na základě skutečných podnětů se posiluje frekvence dohledu hlídek v lokalitě. Třeba to pomůže nám všem si uvědomit, že pes se do záhonu nepouští a močit do keřů se nemá.

Lidové noviny 13.července 2019

Dub velkoplodý přežil úder blesku i povodně. Za jeho konec mohou lidé, kteří jej doslova ugrilovali. Na snímcích vpravo ukázka informačních cedulek v nově upravených Čelakovského sadech v Praze (foto repro LN/Lesy Praha)

Nové tabulky v Čelakovského sadech parafrázují slavné citáty z naší historie ve snaze angažovat návštěvníky v ochraně parku. (foto repro LN/Jakub Hendrych)