Stálice podzimních zahrádek

Hvězdnice je jméno pro květinu velice hezké a velice české. Nicméně nikdo jim neřekne jinak než astry. Protože je aster mnoho, doplňuje se obvykle například „čínské“ nebo „podzimní“ či „skalkové“ čímž se lze orientovat v tom zdali hovoříme o letničkách, trvalkách a kdy nám tak zhruba pokvetou. Vyznat se v astrách je tak trochu astrologie a nemálo k tomu přispělo, že je botanici nedávno z velkého rodu přejmenovali na několik malých a přibyla nám tak řada nových jmen na učení. Nutno poznamenat, že zatím se toto úsilí botaniků nesetkalo s velkým nadšení a i zahradníci vcelku odolávají pokušení všechno přepsat a přejmenovat. Přeci jen, už takový přechod z prostého Aster na platné jméno Symphyotrichum znamená minimálně naučit se jej vyslovovat a samozřejmě i správně psát.

Když je řeč o rodu Symphyotrichum, právě tento rod teď obsahuje většinu takzvaných podzimních aster. Jejich dobu kvetení odstartuje krátký den a spolu s listopadkami se staly během posledního více než století stálicemi podzimu našich zahrádek. Během slunných říjnových dnů potkáte tyto hvězdnice vmotané v kdejakém plotě. Podél cest a v letitých rabátkách se u nás setkáte hlavně se dvěmi skupinami. Slangově se jim říká belgičanky a angličanky. Prvé jsou lysé a druhé chlupaté, ale snadno je rozlišíme jednoduchým trikem. Angličanky se totiž na noc a pod mrakem zavírají, kdežto belgičanky nechávají květy otevřené. Belgičanky vysoké pod kolena mají svou skupinu tradičně nazývanou „dumosus“. Drobné nízké hvězdnice se u nás těší veliké popuparitě. Již za první republiky jich Antnonín Vejtasa v Jaroměřicích nad Rokytnou vyšlechtil několik odrůd a našel jim krásná jména.

Zahradnice Martina Kotlandová o nich říká: „Mám ráda malé astry, Palečka a i dnes již ztraceného Ledňáčka. Mě se líbí jak dělají obrubu záhonu a jsou tam něžné. Skvělé jsou i anglické astry, které má v britské národní sbírce Helen Picton. Jsou to velké vzrůstné astry, které jsem jinde neviděla. V její expozici jsou velmi dobře zasazené do kontextu, zvedají se postupně podle vzrůstu.“

Vysoké hvězdnice jsou velké téma, už například proto, že dělají dobrá záda záhonům a uzavírají sezónu. Problémem belgičanek je ovšem padlí a spolu s angličankami ne vždy dobře zvládají letní přísušky. Hodí se tedy více na zalévaný záhon.

Krajinářský architekt Radek Prokeš s hvězdnicemi často pracuje „Já mám rád Aster ericoides, protože její celkové vzezření jako astra vlastně nevypadá a hajní druh Aster divaricatus, která je hezky rozněžnělá do kompozice velkých listů. Ve stínu se bílá barva květů rozzáří víc. Pak mám rád monstra mezi astrami, například křížence od Aster laevis, které mají tmavě červené listy a opravdu narostou. Naopak nemám rád angličanky a belgičanky, protože dělají trsy vypadající jako pugét a vyholují zespodu. Pro můj oblíbený luční design se nehodí.“

Potřeba divokosti v designu a problémy se suchem i padlím přinesly do sortimentu celou řadu botanických aster. Právě zmíněná Aster ericoides velmi dobře odolává suchu a Aster pringlei zase padlí. To dalo za vznik celé řady pozoruhodných kříženců, z nichž mnozí se stali symboly nové vlny designu záhonů. Jsou vysoké, rozevláté a dynamika sama. Vypadá to, že jsou stále v pohybu a i během roku daleko před květem, udivují svou drobnou jemnou texturou. I proto si našly srdce mnohých floristů a jsou bohatě využívány k řezu.

Nicméně ani kompaktní typy nepřišly zkrátka a stále je zájem o astry nízké, které vypadají dobře na okrajích záhonů a v nádobách. Odolnost proti padlí je přitom základní podmínkou. Takové šlechtí například Rudolf Votruba v Průhonicích. Většina barev je ve světlých a středně sytých tónech, zajímavé jsou ale zlatavé prašníky.

Když sesadíte desítky botanických i kulturních druhů hvězdnic pospolu, začnou se mezi sebou tuze křížit a rozběhnou se po celé zahradě. Někteří botanici se obávají vzniku „superastry“, která bude mít invazní potenciál zaplevelovat českou krajinu stejně jako se to stalo u několika zlatobýlů. Ovšem stejně jako u nich jsou i u hvězdnic tyto „hříšné“ druhy předem dobře známy a lze se jim vyhnout. pěstují se tedy zejména ty „hodné“ druhy a odrůdy.

Podzimní astry jsou spolu s bobulemi keřů, stébly trav a barevnými listy ozdobou podzimu. Spolu s listopadkami se staly obrazem tohoto pozdního času ve své kráse studených barev, kterými doplňují medové, jantarové a šarlatové tóny všude kolem. Při troše citu je najdete i po létech tam, kde ste je zasadili. Tohle všechno činí z hvězdnic naše obrázky v čase a místě, sdílejí naše vzpomínky, cesty a rozjímání. Je jich tolik, že si každý může nají podle svého gusta. A kdyby to nebylo to pravé, vybere si jistě ze semenáčů.

Lidové noviny 29.září 2018