Stauden
Před sto lety začala éra Staudengärtnerei
Středoevropský prostor ve své historii sdílí neuvěřitelně mnoho z mnoha různých důvodů geografických a kulturních, ale z pohledu zahradnického hrají hlavní roli nové kytky a jazyk. I přes úspěšné snahy vzdělávat zahradníky v jazyce českém ve školách a vydáváním knih a časopisů, novinky k nám přicházely především z německy mluvících zemí. Jakkoliv specificky českou revoltou byla významná krajanská komunita českých zahradníků ve Francii a z významnějších zahradníků prošla okolím Paříže nebo riviérou významná část. A nešlo zdaleka jen o rozmar konce devatenáctého století, vliv francouzské zahradnické kultury přesáhl hluboko do století dvacátého. Podívejme se ale na spojené nádoby zahradnického umu německy mluvících zemí do jejichž okruhu jsme přeci jen dlouho patřili. Zhruba před sto lety totiž vznikl fenomén „Staudengärtnerei“, totiž zahradnictví specializovaného na pěstování vytrvalých zahradních květin, jak se často dopisovalo „zimovzdorných“ či prostě přezimujících.
Abychom rozuměli zahradnickému světu, musíme si připomenout, že až do dramatického rozkvětu sortimentů v devatenáctém století vlivem rozmachu cestování, existovaly vlastně jen dvě pěstiteslké skupiny. Dovnitř a ven. Tedy to co přezimovalo a co se muselo ukládat do oranžerií. Panský zahradník byl dostatečně vzdělán, aby pěstoval tak nějak vše a samozřejmě dobře věděl co je jednoleté či dvouleté a co vytrvalé. V druhé polovině devatenáctého století ovšem příliv nových rostlin byl tak velký, že se nutně začaly konstituovat podrobnější pěstitelské skupiny. Vznikly také obchodní zahradnictví, věc více nevídaná a s rozvíjejícím se trhem i přepravou zboží se mohly postupně specializovat například díky výhodné poloze či zdroji vody vhodné pro pěstování některých kultur. Tak vznikají dokonce školkařské oblasti v okolí belgického Ghentu, holandského Boskoopu či německého Bad Zwischenahn.
Specializace na úrovni peren, neboli vytrvalých květin, byla přinejmenším odvážná, právě proto, že šlo o novou skupinu rostlin. I u nás ovšem již před první světovou válkou fungovaly dva specializované závody a některé velkoškolky již měly perenářská oddělení.
V německy mluvících zemích se ovšem před Velkou válkou objevily závody, které vsadily na tuto kartu. Goos & Koenemann, Heinrich Junge či Nonne & Hoepker byly slavná jména, která stála v počátcích a hlavní období rozkvětu mezi válkami prožívaly v nejlepších letech. Je až s podivem, že i přes následné válečné útrapy a přemety dvacátého století mnohé z nich najdeme podnes. Například Grafin von Zeppelin v jižní Německu je naprosto dechberoucí zážitek. Obnovit se podařilo slávu závodu, který založil Karl Foerster v Postupimi u Berlína a který si prošel znárodněním a družstevnictvím. Ve Švýcarsku se stále zahradničí v závodě Frikartii, v Holandsku najdete žijící muzeum, kde působila Mia Ruys, Dánsko má svůj Overdam, Anglie svou pivoňkovou velmoc v Kelway´s a u nás máme v Jaroměřicích nad Rokytnou Vejtasovi.
Co je vlastně Staudengärtnerei? Po Evropě jsou jich stovky, prožívají vlnu popularity, v Německu dokonce najdete celé firmy úplně nově postavené na zelené louce. Ke kořenům můžete jít na několika míst, ale jedno stojí opravdu za to a to je závod, který založil a vedl Georg Arends v Ronsdorfu u Wuppertalu. Jižně od Dortmundu najdete v nejzalidněnější oblasti Evropy městečko na jehož okraji založil zahradnictví Georg Arends v roce 1888. Jeho pravnučka Anja Maubach, ho vede podnes. Její předci popravdě měnili svět peren, protože stáli na začátku a vyšlechtili přes 350 nových kříženců a odrůd. Řada z nich je stále v kultuře, v případě čechrav se jedná dokonce o základ sortimentu a oměj, která nese pyšně jméno Arendsii je dnes bez nadsázky módní pozdně kvetoucí trvalkou. Myšlenka křížit mezi sebou vysoké floxy a měnit jejich dobu kvetení nedávno znovu ožila. Na jejím počátku stál kdysi právě Georg Arends. Potěší nás zde výrazná stopa z Čech. Budovu pro balení rostlin obepíná hortenzie z Průhonic. Silva Tarouca byl jeho vážený kolega a Arends mu přispěl do díla Freiland Stauden, které vydal. Také spolu úspěšně měnili květiny i svět kolem nich. Anja Maubach velmi úspěšně střeží žijící muzeum, kde najdete vzorové záhony, klasické matečnice i bohatý sortiment ve velmi dobře vedené školce. Ovšem co víc, věnuje se vzdělávání a velice silně vnímá život současného člověka v zahradě. Pouto historie se současností, které ona sama zosobňuje více než kdo jiný.
Vyšlo kráceně 26. srpna 2025 v časopise Echo.