Stromy v peněžence

Stromové téma cloumá letní sezónou. Zatím co v krajině se plní bečky nadúrodou švestek a všeho ovoce, ve městě se plní tisíce nově pořízených zavlažovacích vaků kolem stromů vodou. Láhev slivovice a plastový pytel se zipem se tak stanou přínosem tohoto sucha. Skutečný boj o stromy však venkov i města teprve čeká.

Před několika lety by ještě benefitům stromů bylo spíláno coby zelené hantýrce, ale dnes, kdy se lidé zoufale plouží rozpálenými městy ve snaze včas přeběhnou ze stínu do stínu, vše vypadá jinak. Populárně se vysvětluje jak stromy čistí vzduch, polykají CO2, bojují s oteplováním, produkují kyslík, ochalzují ulice, spoří energii, snižují výpar, zdržují vodu, zabraňují erozi, chrání před ultrafialovým zářením a krotí vítr. Také dokáží lecos zakrýt a případně i přikrýt. Ukazují nám na první pohled průběh sezóny a stávají se milníky času. Prožíváme s nimi své životy. Sázení stromů a následná péče o ně patří obecně mezi sociální aktivity, které dokáží spojovat různé generace a skupiny. V neposlední řadě jsou zdrojem dřeva, případně ovoce. Studie prokázaly vliv na zdraví, snížení kriminality a zpomalení provozu v ulicích, kde rostou stromy. Se stromy stoupá cena nemovitostí a daří se zde i drobným krámkům lépe než jinde. Sousedi se tu více navštěvují. Zkrátka, dobře se tu žije.

Superhrdina z komiksů toho jistě také dokáže hodně, ale strom je strom. Vše nasvědčuje tomu, že klíčovým pro přežití a prosperitu města je právě podíl zeleně na urbanizovaném území. New York má 36% a Lima 1%. Je to hrozné přemýlšet nad stromy takhle v číslech? Možná ano, ale je to srozumitelné i těm, kteří přemýšlejí pouze v číslech. A ty jsou ve chvílích, kdy ekonomická gramotnost dostává více důrazu než ekologická výchova, potenciálním společným jazykem společnosti. Pokud máte na jižní straně domu skupinu stromů, nepotřebujete klimatizaci vůbec, případně v polovičním výkonu, a fasáda včetně nátěru má dvojnásobnou životnost. Každý správce ví, jak vypadají rámy oken  na slunné a na stinné straně domu. To jsou ty malé počty. Od nich se odvíjí ty velké. Jedna středočeská obec investovala do veřejných prostor s parkem 200milonů Kč a hodnota nemovitostí v obci stoupla o dvě miliardy. To jsou kapku větší počty a v nich už se musíte smířit s tím, že nakonec všechno zaplatí všichni. Rsp. pokud na společně investovaných penězích do stromů vydělá celá obec, pak vydělá i váš soused. Ano, i ten vlevo.

Přínos stromů pro naši peněženku se počítá obvykle ze dvou úhlů. Benefity se skládají totiž nejen z toho, co stromy „vykonají za práci“, ale i z toho jaká rizika a negativa eliminují, tedy z toho co „uspoří“. Nelze tedy brát stromy, park či les jako automatický základ města.  Americké výzkumy rozsáhlého vědeckého týmu pod patronací State University of New York prokázaly, že každý dolar investovaný od sázení stromů vrátí ročně městu 2,25 dolaru. To je velmi solidní výnos per annum, ne?  Výstupy výzkumu jsou až zarážející svou přímočarostí počtů. Jako počitatelné se ukázaly například úspory na zdravotních výdajích, zadržování vody a vytápění či chlazení budov. Méně představitelné jsou „společenské náklady uhlíku“ (SCC), které vyhodnocují  zmírnění dopadů emisí CO2 na obyvatelstvo. Roční „služby stromů“ městům studie vyčíslila na 967tis. dolarů pro hektar korunového pokryvu. V průměru ušetří takový jeden hektar každému obyvateli města 83 dolarů ročně. To je zhruba čtvrtletní jízdné MHD v Praze, pro příklad. Jakkoliv studie vychází ze světových megacities, její základní myšlenky jsou jasné.

Hodnota stromů v parcích se dá také nahlížet ze dvou stran. Jednou možností je nacenit strom tak, jak stojí v aktuálním stavu, druhou možností je ocenit jeho celoživotní službu městu a náklady nutné pro získání ekvivalentní kapacity. Jistý londýnský park byl první metodou oceněn na 327tisíc liber a druhou metodou na více než 12 milionů liber. Park přitom uloží ročně 178 tun uhlíku na hektar a tropický prales 190 tun na hektar. Strom si ročně „odpracuje“ touto cestou průměrně 20 liber. To je denní lístek pro MHD v Londýně na zóny 1-9. Strom ve městě tedy není možné chápat pouze jako zdroj dřeva, ale jako významný faktor možnosti přežití lidí v městském intravilánu. Výše zmíněná studie odhalila zhruba 18% ploch ve městech vhodných k tzv. reforestaci. Můžeme mluvit o snaze zalesnit města. A to doslova. Je tu spíše řeč o příměstských lesích či lesoparcích, částečně přístupných a obytných, než přímo o parcích a zahradách. Souvislý les se spojenými korunami v několikahektarových celcích se svým celkovým přínosem nedá srovnávat s uličním stromořadím, které zase vévodí lokálnímu a každodenně zjevnému přínosu pro každého obyvatele ulice. Paradoxem dneška se stává fakt, že největší překážkou stromů v ulicích jsou sítě. Tedy ty sítě, jejichž neustálé zkapacitňování si vynucuje naše den ode dne větší spotřeba energií způsobená naším životním stylem, který učinil ulice pro stromy nežitelným místem.

Lidové noviny 25.srpna 2018