Stromy, zlato obce

Pro Klánovický zpravodaj jsem před časem napsal pár slov, které vysvětlují širšímu publiku podstatu soužití se stromy z pohledu kulturního, dendrologického, hygienického a v neposlední řadě ekonomického. Dovoluji si tento text publikovat v celistvé a nezkrácené podobě, anžto se domnívám, že Klánovice jsou jen jedna z mnoha obcí, které vznikly za podobných okolností a snaží se dnes vyrovnat s charakterem místa i současným životním stylem obyvatel. Text i příklady tak mohou být vodítkem či inspirací pro lecjakou „obec“ v nejširším slova smyslu.

Víte, že staré Klánovice mají stejné zastoupení korun stromů jako New York? Ano, celých 36 %. Obec, která vrostla do živého lesa. Dokonce možná obec, kterou les pohlcuje každým dnem. Obec, která žije lesem. To jsou Klánovice. Les je složený ze stromů, to ví každé malé dítě, a právě strom je v Klánovicích ničím jiným než velmi dobrou investicí zhodnocující vaši nemovitost. Proč právě zde, a ne jinde, si povíme na následujících řádcích.

Za autora konceptu zahradního města považujeme dnes britského gentlemana jménem Ebenezer Howard. Jeho slavné zahradní město Welwyn slaví právě sto let. Klánovice tedy předběhly dobu se zdravým životním prostředím pro městského člověka a vilová osada vznikla o dekády dříve, než se svět rozkoukal. Nebyly zdaleka samy a vilové osídlení v Dobřichovicích, Jevanech i několika dalších osadách v okolí Prahy patří mezi dobré adresy po generace. Nejčistší vzduch v Praze mají Klánovice. Proč? Protože Ebenezer měl pravdu.

Vzrostlá borovice sosna v Klánovicích se bude podle tabulky Agentury ochrany přírody a krajiny pohybovat v hodnotě 120-170 tisíc Kč. To je toho, řeknete si. Mám jich na zahradě celý tucet. Kolem jich je spousta. Dobře, budiž. Každá jedna z nich ale dělá les a ta cena z internetové kalkulačky, kterou si může spočítat každý, roste kdekoliv. Skutečnost, že sosna roste v Klánovicích, je velice důležitá. Všimli jste si někdy, že hotelový pokoj s výhledem do parku je dražší minimálně o stovky na noc? Developeři naceňují své domy a byty s výhledem do parků a zahrad o stovky tisíc výše než pohledy do ulice a na parkoviště. Žít v lese má svou cenu. Hodnotu zde představuje skutečnost, že tucet borovic je nejen u vás na zahradě, ale i na všech parcelách okolo vás.

Proč je vilová čtvrť v lese tak dobře ceněna? Protože se v ní dobře žije. Vysoká vzdušná vlhkost a velmi nízká prašnost spolu s přijatelnou teplotou jsou devizou, kterou ve městě nenajdete. Vzrostlý košatý strom denně odpaří stovky litrů vody a ochladí své okolí o 4-6 stupňů. Jeho porost je pak neúčinnější klimatizací vůbec. Snímky termokamer hovoří jasně. Zatímco asfaltka na slunci má 50 stupňů, lesní cesta má 20.  Kdyby si někdo dal tu práci, zjistil by, že obyvatelé Klánovic jsou zdravější, netrpí zejména dýchacími a kardiovaskulárními chorobami, a měli by mít tudíž jistě levnější pojistné. Jednou k tomu dojdeme.

Není to tak dávno, kdy starosta jedné městské části uvedl, že proinvestoval do veřejného prostoru 200 milionů a zvýšil hodnotu nemovitostí v obci o dvě miliardy. Tomu se říká táhnout za jeden provaz. Ti, co žijí v lese, pak ani jinou možnost nemají. Les je hodnotou jako celek. Stačí se podívat do bezprostředního sousedství obce. Ta je obklopena lesem, který má své obmýtí dané lesním hospodářským plánem. Ve chvíli, kdy jeho část vykácí, změní se dramaticky podmínky k životu všem v okolí minimálně na dvacet let. Mnozí z vás to zažili. Les, který tvoří klánovické zahrady, je v tomto hodnotou stálou. Tedy alespoň do chvíle, kdy ho za hodnotu považuje významná většina z vás.

Není to ale poslední faktor, který borovici přidává na hodnotě. Nějakou dobu totiž trvá, než strom vyroste a začne plnit svou funkci. Třicet čtyřicet let není z pohledu člověka málo. Překvapivě tak má strom vedle v lese výrazně jinou hodnotu než strom v zahradě. Uvedu jeden zajímavý příklad. Předloni v centru města zničil bagrista stavební firmy kořenový talíř čtyřicetiletého jerlínu a ten musel být vykácen. Hlavnímu městu tím vznikla škoda a znalec použil k výpočtu s ohledem na lokalitu centra města dvě metody. Podle výše zmíněné tabulky AOPK vznikla škoda pouhých 58 tisíc Kč. Druhý výpočet byl ovšem proveden tzv. nákladovou metodou, tedy odvozen od toho, jaké prostředky bude muset hlavní město vynaložit, aby v témže místě mělo tentýž strom. Tudíž náklady na výpěstek, výsadbu a veškerou péči v daném místě. Částka zněla 234 tisíc Kč a byla doložena položkovým rozpočtem. Tedy čtyřnásobek. Podobný způsob by bylo možno uplatnit kdekoliv v Klánovicích. Znalec by vzal v potaz biologickou hodnotu dle AOPK, nákladovou metodu a hodnotu stromu v kontextu místa. Myslím, že čtyřnásobky ochranářské kalkulačky by byly častým a logickým výsledkem.

Máte auto? To pro nás taky představuje hodnotu. Strom sice není mobilní, ale jisté srovnání se nabízí. Většina stromů je dražších než auta, která pod nimi parkují. Máte opravdu drahé auto? To je dobře, v Klánovicích jsou taky velmi drahé stromy. Nejrychlejší způsob, jak v Klánovicích přijít o peníze, je nabourat autem do stromu. Trochu pomalejší, ale o poznání blbější, je pokácet si stromy za tři miliony na parcele a koupit si klimatizaci, za kterou budu platit každý měsíc elektrárně. Stále víc a víc. Zdaleka nejlepší investicí je naopak strom vysadit nebo dokonce zachránit nějaký pěkný místní semenáč. Sošná dvacetiletá sosna zde už má hodnotu toho ojetého auta, které jste mezitím dali do šrotu. Ona bude stále krásnější, auto musíte koupit nové a bude na hodnotě jen ztrácet.

Jenže co sázet a jak se starat? Doba je zlá, sucho klepe na dveře každou chvíli nebo zase prší v jednom kuse a vichřice cloumají stromy, až se tají dech. Žít v lese znamená žít se stromy. Tak nějak se vším všudy. Listí a jehličí v okapech je to nejmenší. O strom je třeba se taky starat. Dobře vybraný druh s dobrými kořeny a prostorem pro prokořenění je základ úspěchu. I stromy potřebují preventivní prohlídku, a když se na ně jednou za pět let přijde podívat arborista, budou v bezpečí ony, vy i vaše nemovitost. Stromy nepadají jen tak zbůhdarma, obvykle to má zcela pragmatický důvod. Když naštvaný dědeček ufiknul jedli terminál, budete vy tím, kdo ji jednou ráno najde na zcela novém autě. Třicet let je v životě stromu epizodka a skryté vady se násobí. Přitom platí, že čím lépe se staráte o strom v prvních třiceti letech, tím bezstarostnější jsou ty další dekády. Inu, výchova. Jen ta puberta je u stromů o fous delší.

Klánovice vznikly v borové doubravě. Zatímco sosny se v obci těší veliké oblibě a lze tu v zahradách vidět stovky mladých, duby tu nemají na růžích ustláno. Zřejmě žaludové figurky už mezi dětmi na podzim tolik nefrčí a nenosí s tátou na Vánoce do krmelce úrodu. Jiná doba. Žaludy padají na střechy, na auta, listí padá celou zimu. Ano, je to starost. Některé zahrady by ale přesto duby unesly, jsou dost velké a prostorné pro pěkný velký strom. Proč? Bory samotné jsou velmi zranitelné. Napadají je choroby, trápí je sucho a jsou náchylnější ke zlomům. Kombinace s dubem je tisíciletá, ověřená a funkční. Dub se přizpůsobí téměř všemu. Dobře reaguje na řez, změnu zastínění i na sucho. Klánovice mají duby letní i zimní, křemeláky i drnáky. S ohledem na sucha, která přijdou, bych sáhl i po ceru nebo šípáku. Můžete si vybrat. V dubech je budoucnost.

Sosny nebrat? Kdepak, sázejme i sosny, sázejme více druhů, protože smíšený les je nejodolnější. Dub a sosna jsou ovšem podpisem Klánovic, ty by měly dominovat. Ve starých vilových zahradách jsou krásné červené buky, tolik typické pro tehdejší tvorbu a tak vzácné ve svých vzrostlých exemplářích. Našli jsme jich 24. Pro místní ovocné zahrady zakládané později jsou zase typické ořešáky, kterých tu najdeme více než 350. Ty jsou podpisem změn ve společnosti, období samozásobitelství a ústupu způsobu života tolik typického pro vily. Téměř všemi obdobími se ale prolíná množství konifer, které se v nebývale širokém sortimentu nachází po celých Klánovicích a úspěšně pronikly i do zástavby v někdejších zahrádkářských koloniích. Vzrostlých konifer s fragmenty původního lesa tu je 6,5 hektaru, což spolu s 2,3 hektaru mladých konifer není vůbec špatné.

Mezi nejstarší exoty tu patří jedlovce, kapitální douglasky a nemálo sošných jedlí kavkazské i kalifornské provenience. Americký vliv je tu hodně znát. Velké přísušky v letech 2015 a 2018 nám ukázaly poměrně tvrdý výběr a dnes je jasné, že smrky ztepilé sem nemá smysl sázet. Většina z nich výrazně ztratila na vitalitě a bylo by vhodné zvážit jejich setrvání. S velkou pravděpodobností budou napadeny houbou nebo kůrovcem a pak už nebude důvod na nic čekat. Naproti tomu většina jedlí a douglasek si zde vede velmi dobře a jsou k sosnám dobrou volbou. Postupně odchází většina vejmutovek a jejich příbuzenstva s pěti jehlicemi ve svazku trpícím rzí. Druhým hostitelem je zejména černý rybíz, hojný na zahradách. Odolnější jsou pouze některé euroasijské druhy, americké obvykle podlehnou. Také balkánské borovice černé a bělokoré bývají napadány houbovými chorobami a usychající koncové přírůstky větví jsou vidět i v Klánovicích. Obvykle jde o důsledek šoků, tzn. vystříhat napadené části a spálit. Následně dobře zalít a nastýlat kompost v tenké vrstvě pod korunou může strom zachránit. Z čeledi cypřiškovitých se jedná spíše o menší druhy a z nich mnohé také utrpěly suchem. Pro lesní charakter tak zeravy a cypřišky nemají valný význam a působí v Klánovicích spíše cizím dojmem. Výjimku tvoří snad vzrůstné zeravy řasnaté a cypřišky nutkajské, které tvoří i zde větší stromy a mají rozsáhlejší kořenový systém, který je umí lépe zásobit vodou. Opět se jedná o dřeviny pacifického severozápadu. Někdo tam měl asi tetičku, protože konifer západního pobřeží zde najdeme požehnaně.

Velkým překvapení pro nás ovšem bylo, když jsme v Klánovicích objevili čtyři desítky krásných vitálních cedrů, obvykle mladých exemplářů do třiceti let. Významná část z nich přežila již několik tvrdých zim, a lze je tedy považovat za dostatečně prověřené. U cedrů je právě jejich původ velmi důležitý. Jeden z našich nejstarších cedrů ostatně můžete vidět v nedaleké Uhříněvsi, ulice K Netlukám. Vzrostlé cedry jsou k vidění také na Dobešce, na Balkáně, na Třebešíně  nebo mladší kus v Nerudově ulici. Právě semenáče těchto prověřených jedinců by byly k výsadbě v Klánovicích zdaleka nejvhodnější. U komerčně nabízených sivých cedrů atlaských se málokdy dozvíme, kde bylo osivo sebráno. Převislé kultivary například v tuhých zimách na Dendrologické zahradě v Průhonicích byly těžce poškozeny nebo úplně zmrzly. Ostatně, z hlediska porostu nemají pro Klánovice tyto převislé sorty prakticky žádný význam. V jedné zahradě jsme našli dokonce mladý cedr libanonský, který vypadal velmi slibně. Krásný projekt pro školní děti, ne? Vypěstovat cedry pro svou obec. Ať mají pěstitelské práce smysl a není to jen pruda.

Z opravdu exotických konifer najdete v Klánovicích dokonce už vcelku urostlou jedli španělskou, menší sekvojovec, metasekvoj, japonskou kryptomerii a velmi vzácný pajehličník. S ohledem na jeho velmi pomalý růst jde také o „urostlý“ exemplář. Místním fenoménem okolí Šlechtitelské je pak kalifornská borovice Jeffreyiova. Jde o mimořádně krásný a poměrně vzácný strom s dlouhými nasivělými jehlicemi. Některé kusy jsou již plodné a mají krásné veliké šišky. Tento druh bývá zaměňován s běžnější borovicí těžkou. Ta má ovšem jehlice spíše zelené, šišky menší a habituelně v dospělosti není zdaleka tak krásně sošná.

Z listnatých stromů je tu samozřejmě oblíbená lípa. Bohužel lípa srdčitá místním podložím a přísušky vysloveně trpí. Na Slavětínské bude tak obtížné alej dlouhodobě udržet ve vitálním stavu. Lepší výsledky jsou s lípou velkolistou, která je zde také hojněji zastoupena a tvoří základ někdejší hlavové aleje K Rukavičkárně, která prošla velmi správně ošetřením.  Obecně lze do budoucna doporučit lípy jako doplňkové. Podobně by měly být chápány i platany, kterým se zde sice daří, nicméně zásadně mění charakter celé obce a s jejich použitím je nutné zacházet opatrně. Za úvahu by ovšem stálo rozšíření některých dubů, a to zejména cerových, jak již zmiňuji výše. Jde o celou sekci dubů, jejichž hlavní zástupce, dub cer, se u nás vyskytuje na jižní Moravě. Bezpochyby by velmi dobře snášely místní podmínky. Také některé americké červené duby jako třeba dub šarlatový, marylandský či Buckelyův s krásným podzimním vybarvením by na zdejším písku prosperovaly.

V Klánovicích roste do krásy tisíce mladých stromů mnoha druhů. Všechny jsou základem střídání generací a povahou „lesa“, který si obec dala do svého znaku. Myslím, že slovo „kácet“ zde bude ještě mnohokráte skloňováno. Užili jste si ho s golfem, na alejích i v zahradách. Můžeme udělat ovšem mnohé, abychom káceli pouze s rozumem a tam, kde je to na místě. Zdaleka nejhorší, co jsem v Klánovicích viděl, je chování ke stromům na stavbách. Výkopy bezprostředně u kmene, pojezdy kořenového talíře, poškození kmenů, zhutnění, skladování materiálu a kontaminace stavebními materiály cementové povahy v prokořenitelném prostoru. To všechno jsou faktory dlouhodobě neslučitelné s přežitím stromu, které způsobují fatální poškození . Stojí za ním i různé skryté vady způsobující později nekontrolované pády stromů a škody na majetku. Tímto jednáním mohou být poškozeni sami majitelé, sousedé a také kolemjdoucí. Na prvním místě jde ovšem o společenskou škodu, která byla způsobena ať už úmyslně, nebo nedbalostí. Ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch je povinností stavebníka a určuje ji ČSN 83 9061. Věřím, že na prvním místě je často neznalost, jindy ignorance. Ať tak, či tak, jejím nedodržením se vystavuje možnému postihu a je třeba v této věci kontaktovat Českou inspekci životního prostředí. Zejména v případě, že odbor životního prostředí nepovolil kácení a strom bude při stavbě poškozen například v oblasti kořenového talíře, je úmysl nesporný. Statická stabilita stromu projde tahovou zkouškou, která je velmi účinným nástrojem a důkazem ve správním řízení, případně u soudu. Co se týče úmyslného poškozování dřevin prostřednictvím navrtávání nebo zalévání tím či oním, tyto praktiky jsou obecně zavrženíhodné a obvykle snadno průkazné prostřednictvím znaleckého posudku, včetně rozboru dřeva a míry poškození jednotlivých tkání. S ohledem na ztrátu hodnoty vlastní nemovitosti jde pak o jednání mimořádně krátkozraké. Vhodnější je pozemek prodat někomu, kdo má stromy rád, a pořídit si výhodně výheň kdesi na poli. Za zmínku ještě stojí ztráta porostní stability, kdy lesní charakter pozemku funguje v korunovém zápoji a při kácení významné části porostu proředěním v krátkém časovém úseku dojde k destabilizaci kmenoviny i kořenového prostoru. To může vyústit opět v nekontrolované zlomy a vývraty. Takže opět, soustavná péče a postupné kroky. Podle zákona č.114/1992 Sb.  rsp. vyhlášky č.189/2013 Sb. musíte mít ke kácení stromu závažné důvody, které jsou dané ze zákona. Jinak strom nepokácíte. V Klánovicích jde samozřejmě především o otázku mravní. Samozřejmě nelze kácení šmahem odsuzovat, ale je nutné zajistit jeho kvalifikované posouzení. Dobře promyšlené kácení může napomáhat korunovému zápoji a stabilizaci bezpečných dlouhověkých stromů. Ovšem například plošným vykácením svého pozemku v Klánovicích snižujete jeho hodnotu nejen sobě, ale i ostatním v lokalitě. Sázením a udržováním vzrostlých stromů naopak zvyšujete hodnotu sobě i celé obci. Výkřiky typu „na svém pozemku si můžu dělat, co chci“ patří těm, kdo rádi prodělávají a hazardují se svým majetkem. Vědomí celku je daleko složitější výzva.

Kácet se prostě občas musí. Dobrý hospodář má na zahradě tři generace. Staré stromy po dědovi v korunovém zápoji, stromy středního patra sázené jeho otcem, které dorůstají korunové úrovně, a mladé ujmuté stromy, které sázel on. Pokud z dvaceti stromů děda za svůj život bude nucen kácet tři a šest jich vysadí a ujme, všechno je v pořádku. Klánovice jsou les a jsou lesem obklopeny. Nejspíš to tak i zůstane, protože pokud ne, pak nebudou tím, čím jsou. Každý, kdo se sem přistěhuje a chce stavět, by tak nejspíš měl dostat příručku „Stromy, to jsou Klánovice“, aby měl alespoň příležitost pochopit, s čím zachází a s čím schází. Můžeme mávat zákony a snažit se vymáhat kdeco, pokud ovšem nebude dobrým mravem, že kdo kácí, sází, nezmůžeme mnoho. Několik alejí lip, třešní a jeřabin na obecních ulicích les nikdy neudělá. Obec jsou především lidé, kteří v ní bydlí. V Klánovicích to platí dvojnásob.