Sycamore Gap
Strom, který bude žít
Nejsevernější výspa římského impéria končila několika zdmi a nejznámější z nich se stal Hadriánův val, který přetínal britský ostrov od moře k moři v délce osmdesáti římských mil. To je dnešních zhruba sedmdesát britských a pro nás nějakých stosedmnáct kilometrů. I dnes se podél něj můžete projít a je to velice hezká procházka. Za nejoblíbenější patří centrální část ložená v pastvinách, která se táhne přes strmé hřbety geologicky dobrodružnou krajinou, vizuálně drsnou i v červenci. Zde se také dochovalo ze zdi, věží, valů, pevností a měst zdaleka nejvíce. Lze tu strávit přinejmenším týden a bude to velmi užitečný čas, který vám utkví.
V sedle mezi dvěmi pahorky se před lety na britské straně zdi usadil strom. Dost dobře mohl být sázen jako pomezní, anžto pastva moc příznivá k spontánnímu zmlazení není. Každopádně javor klen, který zde koncem 19.století započal svou cestu, se v průběhu let stal tichým symbolem místa a vryl se do paměti i srdcí mnoha lidí. Proč?
V mnoha směrech šlo o ideálního jedince, který hříčkou přírody vyrostl velmi působivou soliteru. Ve skutečnosti ho vysadil John Clayton, někdejší vlastník významné části Hadriánovo valu, na konci 19.století. S průmětem koruny přesahující patnáct metrů šlo o dospělý strom, který si užíval chráněné polohy mezi pahorky a neměl žádné poškození. Nejbližší vzrostlý strom není v okolí vůbec na dohled a můžete na něj shlížet z obou pahorků, stejně tak ho pozorovat z podhledu při nástupu z jihu. Přitom nejde o zcela ideální symetrický strom, má výraznou větev ve východním směru na bázi koruny. To ovšem na jeho charakteru spíše přidává.
Kdysi to byl nepochybně jeden za pasteveckých stromů, kde si dali lidi společný oběd a kde ovce hledaly stín. Podobně posloužil tisícům poutníků, jak se trasa Hadrianova valu stávala v dvacátém století stále populárnější. Jako místo srazu je ideální a nezaměnitelný. Zrovna tak pro malý nedělní výlet či velkou pouť napříč ostrovem. Také si jistě hodně vyslechl. Vážných i veselých příhod. Slibů i rozmíšek. Nikdo již nespočítá na kolika fotografiích se ocitl, ale Alice Whysall z Bramptonu byla patrně poslední, kdo ho v půl sedmé večer letos 27. září vyfotil. Ráno ho našli pokácený.
Do vazby byl vzatý nejdříve šestnáctiletý chlapec a později i šedesátiletý muž. Po okolí jdou drby, že šlo o mstu bývalého zaměstnance ve snaze vypořádat se s organizací The National Trust, která území spravuje. Jde o jednu z největších charit ostrovů a jelikož jsem pro ni kdys sám pracoval, mohu potvrdit, že se těší všeobecné důvěře a podpoře. Vyšetřování běží. A dohady s ním.
Brutální čin, který patří mezi ty nejostudnější vůbec. Mstít se na stromě? Ta zpráva oběhla svět a dokonce i do tuzemských médií doběhla. Ačkoliv se jedná o strom. Celá kauza je sledována a v britských médiích se pravidelně přetřásá. The National Trust sebrala semena, protože strom bohatě plodil. Obecně se věří, že strom obrazí v pařezu a bude z něj vícekmen. U klenů by šlo o očekávatelnou reakci. Strom byl vitální a zdravý, bez jakékoliv dutiny. Byla uspořádána dobročinná sbírka na pět tisíc liber pro blaho stromu a okolí. Pařez byl oplocen a pokácené dřevo odtěženo. A zde se zastavme.
Na snímcích ze „zásahu“ vidíme lesní traktor stojící vedle pařezu a pásový jeřáb na témže místě vyzvedávající nejtěžší kusy kmene. Včetně oběma stoji vyjeté cesty v mokré zemi v bezprostřední blízkosti stromu. Dělníci mají dokonce mezi náběhy pařezu kombinovaný kanystr pro olej a benzín do pily. Běžná fuška. Vy toho naděláte. Wau. Nebo spíš „au“. To v Anglii překvapí. Nejcitlivější je kořenový systém na obvodu průmětu koruny, tedy v zóně 8-9 metrů od pařezu. Dalo se k němu chovat i lépe a nestálo by to pět tisíc liber. Jen víc práce s navijákem a roznesením hmotnosti. Já vím. On obrazí i tak. A bude krásnej. Jinej, než jsme ho znali.
Krácená verze vyšla v časopise Echo 20. listopadu 2023